Zlatá Sindibádova cesta

Jediný z Harryhausenových Sindibádů, kterého jsem neznal z TV a tudíž mě k němu nepojila nostalgická vzpomínka. Nicméně pěkný to bylo i tak. Je sice fakt, že se trikama trochu šetřilo (ale ty co byly jako dřevěná socha, šestiruká Kálí nebo jednooký kentaur, tak se moc povedly) a příběh mohl mít tak o 10 - 20 minut míň, ale jinak dobrý. Co se opravdu moc nepovedlo tak je český dabing. (28.01.2014)

Než přišel boom fantasy v 80. let, byla trojice Sindibádovek spolu s "Jáson a Argonauti" snad jediným pořádným zástupcem. Ten první díl z padesátek jsem asi v dětství neviděl a o to víc si ho před pár lety užil. Trojku si pamatuju dobře a druhý díl? Popravdě nebyl jsem si jistý. Ono to totiž první hodinu za moc nestojí - nezajímavý Sindibád závodí o tři části nějakého amuletu se zlým čarodějem Kourou, který akorát koulí očima a stárne, dál je tu pár zbytečných vedlejších postav a sexy holka. Pluje se na moři a nic moc se neděje. Jenže až se začne něco dít, tak to stojí za to a dětské vzpomínky se vrací. Kylop-kentaur, griffin či úžasná šestiruká Kálí, do toho zelení pralidi a parádní finální souboj se záporákem. Zkrátka finální půlhodina na 5*, děj předtím max na 3*, výsledek 4*. PS: K nepoznání změnění "Dr. Who" Baker (Koura) a "Doyle" M. Shaw (námořník Rašíd). Fantasy roku 1973. (27.02.2023)

Zlatá Sindibádova cesta je kvalitativně na dosti podobné úrovni jako o čtyři roky mladší Sindibád a Tygří oči. Co se triků od Harryhausena týká, opět jde o řemeslně odvedenou a na svou dobu dechberoucí práci - zejména musím ocenit sekvenci s oživlou šestirukou bohyní. Herecké výkony jsou na dnešní dobu už spíše úsměvné a příběh je poněkud šablonovitý, ale za technické zpracování a vesměs slušnou akci si tento film zaslouží diváckou pozornost. (22.08.2019)

Já jsem se tedy rozhodně nenudil. Děj je sice k jisté škodě filmu ve stylu „chceme získat poklad a zlý černokněžník ho chce získat taky“, ale tohle není politický thriller a kvůli zápletce a pointě ho asi sleduje málokdo. Epická orientální fantasy, ve které padají libozvučná slova jako Marábie a Lemurie, nechávající na jazyku exotickou chuť dobrodružství, v němž existují tvorové uctívaní jako božstva a ožívají neživé věci. Když se poprvé pohne lodní socha, tají se z toho dech, stejně jako když se roztančí bohyně Kálí. Film vypráví o soupeření s magií a sám je jí utvořen – ve filmu bytosti oživuje princ Koura, ale je to vlastně Ray Harryhausen... Jediné, co jeho výtvorům konkuruje, je krásná Caroline Munro. (11.03.2012)

Malej okřídlenej ďáblík, šestiruká bohyně Kálí nebo bitka mezi jednookým Kentaurem a okřídleným zvířetem s orlí hlavou. Opět překrásná trikařská práce Raye Harryhausena. K tomu okouzlující Caroline Munro s nádherným poprsím a pompézní hudba Miklóse Rozsa, která jede skoro nepřetržitě po celou stopáž snímku. Ze známých tváří se objeví i Doyle z Profesionálů. Dobrodružství se meze nekladou a fantastická cesta do bájné země Lemurie může začít..... (02.09.2018)