poster

Trabantem do posledního dechu

  • Slovensko

    Trabantom do posledného dychu

Dokumentární / Road movie

Česko / Slovensko, 2016, 96 min

  • jerry12
    *****

    90%. Trabantem do posledního dechu je dokument koncepčně naprosto shodný se všemi předchozími ze série, nenabízí žádná překvapení a rozhodně nelze mluvit o originalitě pojetí nebo velké inovativnosti co se postav týče (vozíčkáři jsou velmi sympatičtí, ovšem nejsou příliš vidět a hlavní roli tu nadále hrají klasičtí, ale ověření Dan Přibáň a Marek Slobodník). Stejně tak i tady, možná ještě víc než kdy dřív, platí stížnosti některých kritiků, že se Trabanti tváří jako cestopis, a přitom se tam toho o patřičných zemích mnoho nedozvíte a spíš než zápiskami z cest je strukturou, atmosférou i tou typickou nadsázkou spíše takovým nepřímým pokračováním Top Gearu. Přesto je to již tradičně další velmi inspirativní Přibáňův feel-good dokument, který se navíc může ve vztahu k předchozím epizodám chlubit dvěma "nej" - dle mého názoru je rozhodně zdaleka nejzábavnější a zároveň i nejlidštější. Množství humorných scén lechtajících bránici je tady zhuštěné do sta minut oproti předchozím filmům s daleko vyšší intenzitou (Marek znovu neskutečně perlí), přesto však působí maximálně přirozeně, z čehož pramení ona lidskost - Trabanti si nehrají na dokonalost ani perfekcionismus, jsou takoví, jací jsou, a ani přítomnost dvou hendikepovaných vás nemá obměkčit, ale jen tomu přidat trochu pokory navíc, ovšem ne nuceně, a to je strašně fajn. A když navíc může být i technicky díky mnoha sponzorům doveden téměř k dokonalosti (záběry z ptačí perspektivy jsou báječné), nelze si ho nepochvalovat, ať už je vyprávěním (v porovnání s předchozími díly) rutinní jakkoliv. Jeden by se skoro bál, že přítomnost mileneckého páru by mohla zavést "trabantí výpravu" někam k nechtěnému bulvárnímu melodramatu; to se však díkybohu nekoná (až na jednu scénu, která je ale pojatá spíše humorně), a tak si lze vychutnat další velkou a silně motivační epizodu této seriálové situační komedie (protože prvky z tohoto žánru bezpochyby má) naplno. Opakovaný, ale neopakovatelný zážitek (paradoxní, já vím).(21.3.2016)

  • Jhershaw
    ***

    Bylo to moje první setkání s Trabanty, takže nemám srovnání s jinými záznamy nebo se živým vystoupením. Nejdřív jsem si říkal, to je docela dobrý, vtipný, lidský, to docela ubíhá... no už uběhly skoro dvě hodiny, ne, a bude se končit.. a podle hodinek jsem zjistil, že uběhla teprve hodina! Ta další půl už ubíhala podstatně pomaleji, asi i proto, že se tolik nejezdilo. Nicméně i dokud se jezdilo, bylo to takové kolovrátkovité jedeme, opravujeme, zatím nám z toho nehrabe, jedeme, opravujeme, už nám z toho hrabe.. 7/10(3.4.2016)

  • maseer2
    ****

    srovnatelné s Jižní Amerikou, jen mi zde trochu vadil ten odklon od samotného cestování - poslední Trabanti jsou totiž daleko více o lidech a vztazích mezi nimi, než o autech a lokacích, kterými se projíždí.. rovněž se člověk těžko brání pocitu, že vlastně dostává jen takovou ochutnávku "plnohodnotné" seriálové verze.. jinak jsem ale samozřejmě spokojen, na seriál se těším a hlavně jsem už teď zvědav, co nám Přibáň a spol. předvedou příště :)(17.4.2016)

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • - Zostavu doplnil Marcin Opalek (PL), ktorý chcel obísť svet na starom traktore, Dominika Gawlicziková (CZ), ktorá sa dostala na motorke do Kirgizskej republiky až k hraniciam Číny. A dvaja imobilní vozičkári Kristína Majdalová (SK), ktorá prešla stopom Strednú Ameriku, a Jakub Koucký (CZ). (haffen)

  • - Přibáňův tým na své zatím poslední filmové cestě urazil během půl roku 15 291 kilometrů. „Inspirují mě příběhy Alexandra Elstnera, to byl český motocestovatel, říkalo se mu ‚lovec kilometrů'. Před válkou existovalo sportovní cestování, závodilo se, kdo nějakým civilním voze ujede větší vzdálenost v nejkratším čase. Ten jezdil, aby jel," popisuje Přibáň své cestovatelské motivace. (Zdroj: Aerofilms)

  • - Složení vozidel v tomto dokumentu je: 2x Trabant 601, Fiat 126p Maluch, Jawa 250 a ČZ 175. Jeden Trabant musel být kvůli Kristíně Madajové a Kubovi Kouckému upraven na ruční řízení pro invalidy (s čímž měli štěstí, protože Trabant byl seriově vyráběn jako vozidlo pro invalidy) a ČZ 175 musela být nestandartně snížena kvůli výšce Dominiky Gawliczkové, která měří pouhých 155 cm. (UncleMorty)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace