Trabantem do posledního dechu

Předchozí dva filmy se mi moc líbili svojí zábavností a poměrně obsáhlou vypovídající hodnotou. U tohoto jsem měl ale trošku problém v tom, že první půle v Austrálii byla vlastně jen o situacích, kde se snad skoro každý člen výpravy přizabil na cestě. Jednou Dan Přibáň skončil v roští s roztrhlými zády, po druhý se Dominika namázla na štěrku. A takhle to bylo celou polovinu filmu. Vypovídající hodnota víceméně žádná jen s tím rozdílem, že přijeli k posvátné hoře Uluru, kde jedna polovina skupiny respektovala Aboridžince a na horu nevstoupila, zatímco pan Šlovák neváhal, aby na horu vylezl a následně všem do světa vyřval, že Bánská Bistrica je stejně lepší. V tomto momentě mě to opravdu mrzelo, protože do té doby jsem k ním vázal respekt, ale počínaje tímhle mé sympatie notně klesly. Aboridžinci mají co dělat, aby sami přežili a neuchlastali se. A tím, že jim na posvátnou horu poleze nějaký štáb, tomu rozhodně nepomůžou. Nehledě na to, že my, bílí, jsme ti, kteří jednou tento národ z jejich rodilého místa na dobro vypudíme. Škoda. Nicméně druhá část v Timoru mi náladu okamžitě zvedla. V tu ránu jsem z filmu cítil náladu předchozích dílů a koukalo se mi na zbytek dokumentu daleko snadněji. (08.09.2017)

Rychlost Trabantu a Maluchy ani velikost bicepsů Dana Přibáně tomu sice neodpovídají, ale trabantí filmy se svým směřováním čím dál víc podobají sérii Rychle a zběsile, jejíž poslední díly nesou znaky rodinného melodramatu. Od diváka se předpokládá, že jsou mu postavy, tvořící dohromady jednu - občas rozhádanou - mezinárodní rodinu, sympatické, rád s nimi tráví čas a budou ho tudíž zajímat jejich osobní krize a vztahy mezi nimi. Místa, kterými „žlutý cirkus“ projíždí, jsou oproti tomu tlačena stále víc do pozadí. Vyjma pár postřehů k velkému australskému šutru, pohodovému naladění obyvatel Timoru nebo (v kontextu filmu) nepatřičné vsuvky o neblahých ekologických důsledcích dojení palmového oleje, není důležité, kudy se jede, ale kdo sedí za volantem. Skutečnost, že jde kamera sociálním hercům víc na tělo, vychází také z většího zapojení malých kamer instalovaných na motorkách nebo v autech, takže jsme přítomni skoro všemu, co kdo koná. Zážitek z jízdy je díky tomu fyzičtější a intenzivnější, ale zároveň schází větší odstup od bezprostředního prožitku (který letecké money shots nenahradí). Osobně s tím nemám problém, protože mě tenhle sebevražedný oddíl na dvou a více kolech baví (včetně nových členů), ale kdo očekává klasický faktografický cestopis, jakými ČT2 zaplácává většinu všednodenních večerů, a zároveň neviděl žádný z předchozích filmů, bude zřejmě zklamán z toho, jak málo se dozví. 75% (17.03.2016)

Pro mě nejslabší film z cyklu trabantích cestopisů, poněvadž se zde začala řešit především jen cesta (tohle se rozbilo tady, tohle támhle, přesto jsme to dokázali opravit atp.) a vytratila se poetika cestování. Proto mi zcela chyběl detailnější pohled na navštívené oblasti, jak to bylo v předešlých filmech. Přitom snímek obsahuje opravdu několik zajímavých filmových záměrů krásných krajin a scénář je vypointovaný, poněvadž z pohledu Dana Přibáně je opravdu nejdůležitější dojet to a nevzdat cestu, i když to vypadá beznadějně, což velmi oceňuji! Přesto jen celkově za lepší 3 hvězdy, bohužel. Věřím, že seriál bude o dost zajímavější. (26.02.2017)

Poprvé, co na mě filmové zachycení z cesty Dana Přibáně neudělalo velký dojem. Přišlo mi to, na to kolik se natočilo materiálu, až moc jednotvárný, nikterak obohacující. Seriál, to je ovšem už zase jiná třída, jen se to tentokrát moc nepodařilo poskládat do devadesáti minutové formy. Film je lepší brát jako trailer na seriál. 60% (20.10.2016)

Oproti předchozím filmům velké zklamání. Chybí představení celé posádky (jména mi nestačí), chybí úplně zeměpisné informace (kudy kam jedou, přes jaká města, pouště, pralesy, oblasti atd.), chybí mi nějaký ucelenější koncept. Byl jsem na přednášce hned jak se vrátili a to byla úplně jiná káva. Doufám, že seriál bude výrazně lépe zpracovaný, materiálu bylo dost, tak snad to dobře sestříhali :) 65% (18.08.2016)