Dark Star: HR Gigers Welt
Obsahy(1)
To, před čím utíkáme, je jeho domovem. To, čeho se obáváme, je jeho životní prostor. To, co potlačujeme, on vynáší na povrch. Kdo je umělec HR Giger? Co je to za člověka, jež stojí za těmi hrůzostrašnými, znepokojujícími, ale i estetickými tvary a bytostmi? HR Giger se etabloval v záhadném a temném světě plném hlubin a srázů. Giger byl nositelem temných poselství, mapoval naše noční můry, kreslil mapy podvědomí a modeloval prvotní úzkosti. V samém centru Curychu žil v téměř uzavřeném paralelním světě. Film představuje mezinárodně uznávaného a kontroverzního malíře, sochaře, architekta, designéra, držitele Oscara a tvůrce postavy Vetřelce (Alien) a obezřetně sonduje jeho svět plný překvapení, těžkých životních ran i velkých úspěchů. (Das Filmfest)
(více)Videa (1)
Recenze (6)
Geniálne spracovaná sonda do života človeka, ktorého myseľ i duše dali nejen filmovému vesmíru to, co si zaslúži hordu fandov a to právem. Brilantní myšlení a exkluzívny pohled na vše kolem očima, ktorými bol master obdarován. ()
No tak bylo to sice zatraceně těsně, ale nakonec přecejenom někdo stihnul natočit o Gigerovi opravdu solidní dokument ještě za jeho života.. Na tohle se přiblblé Relevaed (2010) vůbec nechytá. Giger těsně nad hrobem zde není předmětem kunsthistorického plkání a nekonečného žvanění o Alienovi. Giger je zde citlivou lidskou bytostí. Ví, že to má asi za pár a že už nemá cenu na nic si hrát. Koukat na někoho kdo v oblasti svého snažení dosáhnul vrcholu a přesto odchází jako sice milý a vstřícný, ale vnitřně smutný a trápený člověk, to je téměř až existenciální zkušenost.. ()
Hansruedi připomíná starou ropuchu, která se pomalu plouží domem, dávno v jiném světě, nohy oteklé jak prof. Neubauer, v mauzoleu svý vlastní tvorby. Moc už nepovídá, zřejmě po infarktu, tak je to celý takový už smutný. Jeho dům je ale dost zajímavej. Škoda, že si s tím alespoň ten kameraman nedal trochu víc práce, aby v tom byl nějakej systém, když ta režie to prostě nevidí. Zdá se to nějak nahodilý všechno. Autorka jako by se nemohla rozhoupat, jakýho tématu se vlastně chytit. Pořád někdo vystupuje a vysvětluje, ale vždycky máte pocit, že toho neřekli dost, anebo že zas už mele moc a samý klišé. Přitom otázky, který by mě zajímaly (proč sám nemá děti?) vůbec nepadnou. Takže se to tak točí furt na místě a mohlo by to trvat polovic nebo dvakrát tolik a je to vlastně jedno. Až potom nějaké ty výlety to trochu otevřou. Je to poslední film, kde je mistr biomechaniky ještě na živu a je to dost na blízko, čímž vlastně zajímavý. ()
Gigerov svet ide proti očakávaniam. Žiadna nadpozemská temnota, ale veľmi citlivý portrét človeka, vyskaldaný menenej citlivou prácou s dokumentárnymi postupmi a materiálom. Sallin nevyniká vo filmovom štýle, ale v jemnej motorike narábania s informáciami, obrazom a zvukom. Hovoriace hlavy dodávajú informácie, archívne zábery a jazdy po Gigerových obrazov zasa atmosféru, observácia samotného Gigera a jeho sveta (toho reálneho - jeho domu) dokáže byť nečakane subtilná. S Gigerom sa spája najmä slovo temnota. Sallin ju účinne a uveriteľne premieňa na citlivosť. ()
Ťažký a smutný pohľad na tak veľkého umelca tak slabého, zlomeného a na sklonku života. 3,5* ()
Reklama