O-bi, O-ba - Zánik civilizace

Piotr Szulkin je specialistou na sci-fi v polském pojetí a pro své projekty dokázal získat i známé herce jako Jerzyho Stuhra či Krystynu Jandovou. Nejde o žádnou akční podívanou; děj se odehrává v čase po apokalyptické jaderné válce, jež vyhladila prakticky celé lidstvo; v temném ovzduší podzemního betonového bunkru, v němž živořící zástupy umírají v beznadějné šedi a v jejichž hrdlech mizí knihy a další pozůstatky starého světa, prodírá se mezi deformovanými charaktery a masou manipulovanou falešnou vírou v přílet spásné Archy jediný muž, který se snaží z bezvýchodné situace najít cestu. Děsivá vize budoucnosti, která oproti československým – vždy spíše komediálním – pokusům o žánr sci-fi neskrývá seriózní ambice, dokáže strhnout, avšak silnější sdělení nedovede zcela přenést, když závěr je až příliš interpretačně bohatý a přeci jenom – divák po jistém vyjasnění jinak zamlženého příběhu určitě trochu toužil. (16.01.2012)

Stuhr a Jandová, dva nejlepší polští herci té doby se dali uhovořit na pokus o postapo, asi dostali dobře zaplaceno. Jinak si neumím vysvětlit, proč mrhali svými talenty v tomto nepovedeném filmu. Průhledná alegorie mezi vysíláním o neexistenci Archy, tajuplným zdůrazňováním její existence a tehdejšími stranickými postuláty je zřejmě jediným malinkým plusem. Naprosto odfláknutý vizuál, na kterých mnohdy filmy tohoto typu stojí, nulová myšlenka, přemrštěná hudba, která by se více hodila k filmu o křižáckých taženích a režie rozbředlá podobně jako závěrečný sníh. (04.10.2020)

Nejmrazivější Szulkinův film, jenž nekompromisně vtahuje do podzemního světa, v němž už jde spíše o poslední zbytky lidskosti, kontinuity a jediným, co udržuje poslední pouta z humanitou je víra ve spásu. Szulkin a jeho štáb zde vytváří naprosto sugestivní a úžasně nafilmované obrazy a výjevy, jež daleko předčí to, co v té době vznikalo u nás. Praskající kupole jako memento blížícího se zániku, davy anonymních a čekajících lidí, jež nevědomky požírají poslední vazby na svůj rod a přitom připomínají hrůzné obrazy z koncentračních táborů, symbolický a nadějeplný motiv provazochodkyň... Film překypuje nápady a mrazivou ironií a některé scény jsou až na hranici geniality (muž zavřený v chladničce), navíc je velmi zajímavé sledovat pouť byrokrata, jenž se ze snahy o sebezáchovu a udržení pořádku setkává s různými postoji k nejisté spáse a nakonec z letargie procitne v ideu být sám spasitelem. Zde mi však opět přišlo, že Szulkin spíše mapuje a načrtává a nenechá témata pořádně rozvinout, postavit na nich pořádnou narativní strukuturu, i proto mi film přišel jako jakýsi velmi zajímavý filosofický traktát, jenž však nedokáže zcela naplňovat očekávání a potřeby filmového diváka. (30.09.2012)

Aj keď rád hľadám vo filmoch symboliku a skryté posolstvá, v tomto ponurom snímku nevidím žiadne náznaky nejakej alegórie k totalitným režimom. Je tu zmienka o Arche, ktorá zabŕda do náboženstva, v podstate že tieto mýty si vymýšľali úbohí ľudia, ktorí boli úplne na dne a preto si zamieňali realitu za rozprávky o zázrakoch a spáse. Hlavnou pointou príbehu je trpké vykreslenie možných následkov nášho atómového veku, kde, napríklad, každá z 435 jadrových elektrární ročne vyprodukuje 500 ton nezničiteľného rádioaktívneho odpadu... Mizéria, šialenstvo a čakanie na smrť, docela depresívny film. Nečakajte happy end. (07.04.2015)

Určite by sa dalo z témy vyťažiť o niečo viac aj v rámci poľskej produkcie. Nejaký ten exteriérový záber by potešil a zároveň aj dokreslil celkový fikčný svet apokalyptickej budúcnosti, ale zase takto to máme celé z pohľadu preživších obyvateľov. Oceňujem, že v osemdesiatych rokoch si niekto dovolil nakrútiť na východ od železnej opony film, ktorý sa dá čítať viacerými spôsobmi a čakanie na príchod archy sa dá chápať aj ako na príchod oslobodenia zo západu, či už to tak tvorcovia mysleli alebo nie. Ale asi tu bol príbeh o strachu zo zničenia jarovými zbraňami tak jednoznačne v popredí, že niečo skryté pod povrchom bolo každému jedno. Stuhrova postava sa snaží čo to ide, lenže ono to v takomto svete už proste nejde a ide o to, či sa s tým zmieriť, alebo bojovať aj napriek vedomiu márnej snahy. Podľa mňa záživnejší Szulkinov film ako Vojna svetov- budúce storočie. (14.07.2018)