Válka světů - příští století
-
Wojna swiatów - nastepne stulecie
Sci-Fi / Drama
Polsko, 1981, 96 min
Režie:
Piotr SzulkinObsah
-
Populární televizní zpravodaj Iron Idem (Roman Wilhelmi) musí ve svém pořadu přečíst zcela zfalšované zprávy. Marťané, kteří před několika dny přistáli na Zemi, nejsou přáteli a dobrodinci lidstva, jak musí Idem na příkaz svého šéfa tvrdit, nýbrž uzurpátory. Pomocí falešné, vtíravé propagandy a zástupů lidských přisluhovačů a kolaborantů se jim podaří získat moc. Jako šedé eminence v pozadí pak organizují masové odběry lidské krve, která je jejich skutečným cílem. Idem ztratí důvěru svých nadřízených a stane se terčem občanské perzekuce. ZDROJ: Encyklopedie fantastického filmu/Ivan Adamovič a kolektiv. (Hans.)
Populární televizní zpravodaj Iron Idem (Roman Wilhelmi) musí ve svém pořadu přečíst zcela zfalšované zprávy. Marťané, kteří před několika dny přistáli na Zemi, nejsou přáteli a dobrodinci lidstva, jak musí Idem na příkaz svého šéfa tvrdit, nýbrž uzurpátory. Pomocí falešné, vtíravé propagandy a zástupů lidských přisluhovačů a kolaborantů se jim podaří získat moc. Jako šedé eminence v pozadí pak organizují masové odběry lidské krve, která je jejich skutečným cílem. Idem ztratí důvěru svých nadřízených a stane se terčem občanské perzekuce. ZDROJ: Encyklopedie fantastického filmu/Ivan Adamovič a kolektiv. Komentáře uživatelů k filmu (7)
-
Bluntman
(KSE - P) VÁLKA SVĚTŮ - PŘÍŠTÍ STOLETÍ Piotra Szulkina, polského žánrového tvůrce inklinujícího ke sci-fi podobenstvím, obsahuje v úvodu věnování dvěma Well(e)sům - H. G. Wellsovi a Orsonu Wellesovi. Příznačnější je pro výslednou podobu díla zmínění druhého jmenovaného, protože spíš než o aktualizovanou adaptaci literární klasiky jde o podobenství, u kterého je dobová symptomatičnost nepopíratelná, ale mnohem zajímavější je reflexe mediální manipulace, která ze Szulkinova snímku dělá dílo vskutku nadčasové. Zatímco významová rovina je tak aplikovatelné i na dnešek, ačkoliv se mířilo na totalitní - komunistický - stát s represivními policejními složkami a filtrace vědění i snadného ovlivňování jedinců a "mas", vše ostatní nasvědčuje tomu, že divák sleduje film z 80. let. Dnes se dle mého nedá na film dívat s úsměvem, protože především výtvarné řešení od kostýmů a líčení až k interiérům/exteriérům svádí chápat dílo jako camp, ačkoliv nezáměrný. Ona "dobová příznačnost" tak nutí ke srovnání s jinými, podobně laděnými počiny západní proevenience, především BRAZILEM Terryho Gilliama a 1984 Michaela Radforda, kdy z tohoto srovnání VÁLKA SVĚTŮ - PŘÍŠTÍ STOLETÍ vychází jako formálně, atmosfericky i myšlenkově slabší.(31.1.2012)
-
flanker.27
Abyste něco dokázali pochopit, musíte to zažít. Nestačí říct, že totální nadvláda nad člověkem je špatná. Co ta totální nadvláda je, bez vlastní zkušenosti tak úplně nepochopíte. Tenhle film se samozřejmě může porovnávat s jinými díly na tohle téma, uživatel _-0-_ zmiňuje Brazil, se kterým Válku světů pojí do značné míry forma. Mě ovšem popisem způsobu myšlení manipulujících i manipulovaných (takového doublethinku) nejvíc připomíná Bílou paní, která je sice navrch mnohem veselejší, při domyšlení věcí je však stejně závažná (okamžité přijetí lži, o které všichni vědí i i nevědí, že lží je). Válka světů nepopisuje konkrétní formu totalitního režimu, ale zabývá se především způsoby ovlivňování myšlení. Právě to jí dává obecnou platnost a nadčasovost.(3.10.2005)
-
Tomco
1984-ka z Poľska. Minimálne tak kvalitná a znepokojujúca. (Filmový klub - Trnava, 2003)(22.5.2005)
-
sandis
Přes určitou nekvalitu, kterou film bezesporu měl (kostýmy, masky...), byla jeho intelektuální rovina na ten čas a místo bezesporu jedinečná a odvážná. Jinak Marťánci mi trochu připomínali Cronenbergova Mláďata... 8/10(22.3.2009)
-
art
Tato adaptace románu H. G. Wellse má s knižní předlouhou společné jen málo. Na pozadí obyčejným lidem skryté invaze mimozemšťanů zde pan Szulkin rozpoutává úžasné emotivní představení. Film se ve skutečnosti ani tak moc nezabývá vlastní invazí, ale soustředí se na chování lidí (a hlavně ozbrojené moci) během ní. Děj se odehrává v nejmenovaném totalitním státě a v podstatě reflektuje tehdejší politickou situaci. Ukazuje také televizi jako naprosto nevěrohodný zdroj informací, který slouží mocným k manipulaci slabších. Co se týče hereckých výkonů, je to především herecký koncert Romana Wilhelmiho, který dokonale ztvárnil hlavní roli Irona Idema rozpolceného smyslem pro spravedlnost a strachem z totalitní moci. Výborná práce s kamerou v kombinaci s ponurým prostředím vyvolává stísněnou atmosféru, která se k filmu skvěle hodí. Tohle je prostě jeden z těch filmů, po kterých zůstanete tiše sedět, i když už dávno běží titulky. Jediná škoda je, že tento film se moc často nepromítá, protože k dispozici je jen jediná kopie.(30.1.2006)
-
_-0-_
Filmy Brazil, 1984 a Wojna swiatów tvoří trojici, zabývající se velmi podobnou tematikou - zdrcujícím dopadem totalitaristického režimu na osud člověka, na jeho hodnotový a morální žebříček. Natočení filmu v roce 1981 bylo mimořádně statečným počinem, protože to byl rok největších dělnických bouří v komunistickém Polsku, rok, kdy bylo zastřeleno přes deset demonstrujících a stovky byly zraněny - v neposlední řadě to byl rok, kdy bolševici v Polsku v čele s Jaruzelskim vyhlásili stanné právo. Shlédnutí filmu má na diváka mimořádně silný dopad, vyvolává pocity, jaké měli občané za vlády komunistů - beznaděj a bezvýchodnost ve spojení s depresí. Při pohledu do minulosti se velmi obtížně popisuje směs tlaků, které na člověka působily - většina z nich byla osamoceně zanedbatelná, ale v důsledcích jejich působení jejich součtu měly zdrcující dopad. Daleko lépe lze dobu přiblížit evokací pocitu (dojmu, vjemu - nevím, jak to přesně specifikovat) - což se Piotrovi Szulkinovi podařilo naprosto dokonale. Nejvyšší hodnocení dávám mimo jiné za nadčasové zpracování, zásluhou kterého je film stejně působivý, jako byl v době jeho vzniku.(16.3.2007)
-
Fosgo
Polská depresivní moralita z roku 1981, o manipulaci, především té mediální, i o zrání jednoho intelektuála – hlasatele televizních myšlenek. Obžalována je prakticky celá společnost, rezistence je jen dontichovská, policie (jako vždy a všude) nositelem násilí a malí lidé – přizpůsobiví. Totalitní systém se svobodu snaží potlačit, mimo vyvolených, všem. V době vzniku filmu ovládala v Polsku částečně situaci druhým rokem Solidarita, ve společnosti ale vzrůstal neklid a obavy z reakce komunistů (ti stejně v této době mnoho demokratizačních i hospodářských změn sabotovali) i Ruska, fronty se stály prakticky na vše – od novin, hraček, oblečení po potraviny. Byl jsem v říjnu téhož roku ve Varšavě na festivalu Jazz-jamboree a z rozhovorů i dění jsem pochopil nevyhnutelné - nějakou formu zvratu politického dění. Myslím, že Szulkin už vycítil, co se bude v příštích měsících dít a stačil reagoval - alegorií příchodu Marťanů. Hudebně se na filmu podílel Josef Skrzek (SBB). Film sice končí otevřením dveří do svobody … ale pro koho a s kým?(5.10.2009)
