Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Ingemar žije se starším bratrem a těžce nemocnou matkou. Přijímá kopance osudu bezmocně jako pes Lajka, který zemřel při cestě do vesmíru. Když se matčin stav zhorší natolik, že se nemůže o syny starat, Ingemar odjíždí na venkov. Poznává jiný život, opravdové kamarády, příbuzné, kterým na něm záleží. Navíc přichází doba chlapcova erotického procitání a o veselé zážitky není nouze. Díky tomu se mění Ingemarův pohled na svět a dřívější hluboká melancholie se nevrací, ani když jeho matka zemře. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (68)

emma53 

všechny recenze uživatele

Nedá se nic dělat, ale čekala jsem víc emocí od filmu, kde to klučina Ingemar neměl rozhodně jednoduché nejen vzhledem ke smrti jeho matky, ale i vstupem do trochu jiného života a poznání u svého strýce na venkově. Ve výsledku mě asi stejně nejvíc starostí dělal Sickman, chudák malej, kdo ví kde je mu konec. Lasse mě tentokrát tolik nenadchnul, takže zůstanu u průměru, ale on si to vybere určitě zase jindy. ()

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Cekem příjemný rodinný snímek o dětství chlapce Ingemara (Anton Glanzelius), kdy se zdravotní stav jeho matky (Anki Lidén) natolik zhoršuje, že je poslán na venkov k příbuzným. Ale zde nemusí truchlit, protože poznává jinou část života, kde lidský život plyne tak nějak více pospolitě a harmoničtěji. Najde si nové kamarády, pozná příbuzné, kteří ho mají rádi a prochází prvníma láskama a poznáváním odlišností na tělech. Příjemný hořkosladký film o prostých krásách dětství, o krásách, strastech a štěstí bezstarostného dětského života. ()

Reklama

Siegmund 

všechny recenze uživatele

Je mi líto, ale přesto, že jsem docela milovníkem severských filmů, nemohu hodnotit lépe. Hned po prvních slovech českého dabingu jsem myslel, že vyletím z kůže. Vřele doporučuji sledovat film v původním znění a zapnout si k němu české titulky. Dále mi vadily historické nepřesnosti. Netuším, kde se vzala informace, že pes Lajka žil ve Sputniku 5 měsíců. Je sice pravda, že teprve na sklonu roku 2002 se svět dozvěděl, že Lajka v raketě zahynula již několik hodin po startu, ale v době, v které se film odehrává se šířily zvěsti o tom, že Lajka žila několik dní a zahynula v důsledku nedostatku vzduchu nebo že byla otrávena. Nikdy nikdo netvrdil, že by žila do doby, než jí došlo všechno žrádlo! Také se mi moc nechce věřit, že by někde mimo hlavní město bylo možno přijímat koncem 50. let na švédském venkově televizní signál na pokojovou anténu. Ale i když odhlédnu od nesnesitelného českého dabingu a od historických nesrovnalostí, film si u mě moc nepolepší. Postrádal jsem jistou dějovou kontinuitu. Film je slepen jen z útržkovitých dějů a než se divák stačí vžít do dané situace, je děj někde jinde. Nikdy se nejde do hloubky nastíněného děje, potažmo problému. Nepřesvědčily mne ani herecké výkony. A to jak dětí, tak ani dospělých. Přes všechny nedostatky, o kterých jsem se zde zmínil, je film koukatelný a podívat se na něj není ztrátou času. (Pondělí 29.03.2010) ()

JANARYBA 

všechny recenze uživatele

Místy až hrabalovský film očima malého rošťáka (na prahu dospívání ) situovaný do Švédska někdy před 50 lety. Kluk vyrůstá v neúplné rodině jen s maminkou (která ač smrtelně nemocná je téměř neustále duchem někde uprostřed svých románů), starším bratrem a milovaným psem. Prožíváme s ním kus jeho smutně-veselého mládí. Opravdu zážitek! ()

Kryšpín 

všechny recenze uživatele

V přítomnosti nám život může připadat tak trochu pochmurný, takový život jako pes. Ale po mnoha letech se ty vzpomíniky přemění v něco krásného. Prožili jsme první lásky, utrpení a naše nejbližší potkala smrt. Avšak život není jen o smrti. A o tom je právě tento milý švédský film. Nahlédnutí do dětské duše, která občas štěká jako pes. ()

Galerie (26)

Zajímavosti (5)

  • Dva bratři mají zcela odlišné akcenty. Ingemar hovoří švédsky s Göteborgským přízvukem, zatímco jeho bratr Erik mluví silným dialektem Stockholmu. (Nedhelborn)
  • Snímek byl natočen na motivy stejnojmenného románu švédského spisovatele Reidara Jönssona z roku 1983. (skudiblik)
  • Když jede Ingmar (Anton Glanzelius) podruhé vlakem za příbuznými, vlak vydíme z pohledu zhora. V tu chvíli si mužeme všimnout kusu kovové tyče, patrně součást vybavení štábu. (J.A.K.)

Reklama

Reklama