Ostrovní zprávy

Bohužel musím vyzvednout pouze první polovinu; toho zabředávání do minulosti Spaceyho rodiny v druhé části je už příliš mnoho. Ocenil bych více prostoru pro Julianne Moore a vývoj jejího vztahu ke Kevinovi, případně víc nějakého celkového dění. Takhle jsme však alespoň svědky zajímavého paradoxu, kdy zatímco hlavní hrdina postupně znovuobjevuje chuť do života, film s přibývajícími minutami zkomírá a vadne a nezachrání ho ani přeci jen vkusně provedený konec. (18.05.2007)

Neopakovatelné obsazení, zkušený režisér a velmi dobrý scénář na motivy pozoruhodné knižní předlohy - to vše slibovalo nevšední a především navýsost kvalitní podívanou. Což se nakonec nekoná. Ostrovní zprávy jsou sice perfektně zahrané, dobře zrežírované i pěkně napsané... Jenže naplno fungují v úvodu a poté trestuhodně zapadnou do klasických kolejí podobných filmů. Jsou bezesporu nadstandartně kvalitním snímkem. Ovšem měly kvalitativní předpoklady podstatně vyšší než jaký je nakonec výsledek. Což je ohromná škoda. (05.08.2007)

Veľmi príjemný, hrejivý filmík zo života s krásnou atmosférou a prírodou okolo. Obdivujem scenáre, ktoré svojou nevšednou jednoduchosťou a zároveň nevídanosťou dokážu zaujať. Väčšia dramatickosť v tomto filme ako romanickosť, čo je poznať už po prvej polhodinke. A strašne sa mi páčil Rhys Ifans, škoda, že mu nieje poskytnutých viac príležitostí na filmy. Ďalší z filmov, na ktorý potrebujete vystihnúť ten správny okamih správnej nálady. 80%. (08.06.2006)

Švédský klenot Lasse Hallström miluje outsidery, samotáře, podivíny. Je v jejich případě chápavě vlídný a jejich snahu o změnu popostrkuje až nefilmovými prostředky. Jeden takový, uvězněný v následcích svérázné výchovy, se právě zakoukal do temperamentní běhny, aby následující roky pečoval o jejich dcerku a sledoval, jak si nezodpovědná matka tahá domů milence a s jedním to při jedné autonehodě nezvládne. Pak zaklepe jistá svérázná teta a přesvědčí ho, aby začal znovu. Úplně jinde. Vykoupení se nabízí. Stejně jako nová láska, noví přátelé, nové možnosti. Hallström, který má tak znovu sakra velké pochopení pro lidské slabosti a podivínství, opět boduje. Jen to tentokrát není tak suverénní a přesvědčivé vítězství. Prvním problémem je asi to, že hlavní hrdina není zrovna zajímavý. Spíš doslova matný. Nehrát ho skvělý Kevin Spacey, byl by to vyloženě průšvih. Další problémem se jeví i to, že režisér lehce ustoupil prostotě vyprávění, která zdobila jeho předešlé kousky. Obyčejnost Gilberta Grapea, to byla radost. Tady chybí. Jinak potěší náladová kamera, hudba Christophera Younga a několik herců ve vedlejších rolích. Ač hrají „jen“ to, co jim scénář dovolí. (07.06.2016)

Quoyle provází životem smůla, zamiluje se do bláznivé ženy Petal se kterou má dítě. Ta je pěkna potvora a nevěrnice, takže jejich manželství rozhodně není šťastné, ikdyž Quoyle svou ženu bezmezně miluje. Petal z něj chce jen vyždímat peníze a dokonce prodá vlastní dceru na černém trhu s adopcí. Při autonehodě zahyne se svým milencem. Zdrcen událostmi se vydává Quoyle do země své tety, která ví, že na smutné srdce pomůže změna domovu. A skutečně. Mají zde barák u moře, Q získá práci jako novinář a seznámí se s Wavey, která má syna. Netrvá moc dlouho a najdou k sobě cestu. Film doprovází mrazivá atmosféra plná mystiky - to vše je podtrhlé krajinou kolem. Lidé na ostrově jsou vstřícní, ale jejich životní osudy jsou provázeny taktéž různými tragediemi. Film tak příjemně uteče, že se tomu až nechce věřit. Nejvíc se mi na něm líbí to, že mi příjde upřímný a tím si i získal srdce mé. (26.05.2010)