Do neznáma

Dal bych tomu snímku 4* kdyby to od druhé třetiny nepokálni na ntou. No celou druhou půlkou jsem byl už vyloženě nakvašenej, takže odpad s* a zahrabat pod zem. Obravdu mě štvaly haluzorní povídačjy jantara, kterého vyslala jantarová vesmírná agentura do jantarového vesmíru. Takovou jantarovou vylepšovačkou jsou ještě další jantaři co se tam vyskytujou. Legrační je už předpoklad, že někdo vyšle mamlase s aparátem, který se podělá co dvě scény, za miliardy prašulí na mars v lodi, která ani nemá záložní systémy. Pořád jsem dofal, že to blábolení bude mít nějaký reálný dopad na konec toho nesmyslu a ejhle, neměl. Prostě film o tom jak vynaložit spoustu pěněz na to aby někdo umřel na marsu a má při tom plnej bágl blábolů. Juchů! (31.12.2016)

Lehce arogantní astronaut Mark Strong pluje samotinký 270 dní prázdným vesmírem k Marsu. Sem tam se v lodi něco podělá, tak to opraví (nebo také ne), občas si zafilosofuje o životě, kosmu či samotě samotné, nakonec se psychicky zhroutí. Režisér chtěl jistě zachytit jakýsi hloubavý odraz lidské odhodlanosti / umanutosti a pádu, ovšem brzy sklouzl do pomalé hypnotické nudy, která spolehlivě uspává. Navíc mi docela dost neseděly ani vědecko-technické parametry mise (proč letěl sám?), ani fyzikální záležitosti (za všechny třebas nulové zpoždění komunikace se Zemí). (04.11.2022)

Tohle dílko není žádné velkolepé sci-fi, ale minimalistické drama o muži, jehož životním cílem se stalo být prvním člověkem na Marsu. Do neznáma nám představuje jeho hlavní motivy, odhodlání, osamělost a boj sám se sebou i s vlastní technikou. Během sledování filmu jsem se ale nemohla ubránit pocitu, že to vše šlo pojmout ještě trošku lépe. I tak má ale tohle dílko co nabídnout, celkově tedy 72%. (28.11.2016)

Onemanshow o tom, jak jednomu (možná) nadanýmu člověku jeho hybris nedovolila vidět jeho vlastní limity, nedovolila mu poslouchat varování ostatních, a on TO (ať už to "TO" bylo cokoliv) - nedokázal. Srovnání s marťanem se přímo nabízí - tam hrdina hned z kraje přijme možnost selhání (protože zná svoje limity) hodně se směje, což mu pomáhá udržet si nadhled a racionální odstup a překonat nenadálý překážky, a neuzavře svůj systém (cywe, zase ten Snowpiercer :-) ), ale komunikace aka výměna informací (se zemí, s lidma) je to první, co se snaží zařídit a udržet, a díky tomu všemu TO dokáže. Tenhle astronaut ja naproti tomu neustále krutě vážnej a patetickej, neposlouchá ostatní, i když by měl (ty dvě trosky na "kraji propasti", co netoužej po ničem jiným než se vrátit na zem - mezi lidi), a když to posere, je pořád tak vznešeně neomylnej, že radši svůj systém odstřihne a uzavře (informačně), než aby před ostatníma nesl následky svý chyby. A - jak jinak - zcvokne.V posledních scénách totiž nesledujeme nějakej triumf, nebo snad "nekonečnou krásu okamžiku" - sledujeme definitivní tragickou samotu šílenství. Proto za pět, milé děti. Howg. (07.11.2016)

Film tak trochu pro introverty. Jednočlenná výprava na Mars, kde jediná komunikace se zbytkem světa probíhá pouze skrz obrazovku přece musí působit depresivně a osamělé. Chápu, že při porovnání třeba s "Marťanem" působí tento film jako zoufalý výkřik do tmy, protože je minimalistický a není pro každého. Já si jej užil. Se zdejším hodnocením moc nesouhlasím. (12.04.2017)