Dědeček, Kyliján a já
-
Grandpa, Kylian and I
Rodinný
Československo, 1966, 89 min
Režie:
Jiří HanibalHudba:
Evžen IllínObsah
-
Film podle námětu Jana Rysky vypráví o pětiletém chlapci, který se po odjezdu rodičů na služební cestu sám vypraví za dědou-převozníkem a prožije krásné prázdniny. Přemluví dědečka, aby se na zimu přestěhoval i se psem Sultánem a oslíkem Kylijánem do Prahy, a přiveze sem trochu venkovské pohody... (Letní filmová škola)
- komentáře
- zajímavosti
- ext. recenze
- galerie
- videa
- v bazaru
- ve filmotéce
- diskuze
Komentáře uživatelů k filmu (17)
-
AngelAngie
Vysílal CSFilm... // Hezké, milé, na zkrácení dlouhé chvíle opravdu příjemné.(31.1.2010)
-
Karlos80
Pohodový, jemně laděný, poeticky prázdninový příběh, nejen pro nejmenší diváky a jejich rodiče. V hl.roli perfektní David Schneider, o dva roky později se předvedl v podobně laděném snímku "Červená kůlna" opět od režiséra Hanibala, dědečkem mu zde ale nebyl Bohuš Záhorský nýbrž Rudolf Deyl ml. jako děda Karpíšek samorost a převozník v jedné ze svých posledních nezapomenutelných rolí. Film byl ve své době ověnčený řadu neméně významných festivalových cen..(12.5.2006)
-
LiVentura
Milé, leč již pro mnoho lidí až příliš "zastaralé".(1.2.2009)
-
Mariin
Díky pětiletému chlapci se starý člověk dívá na svět jinýma očima. Ve všem se pak dá najít nějaký smysl a nějaké kouzlo. Šťastné dětství, to je vlastně vzpomínka na ztracený ráj. Dospělost a stáří, to už bývá spíše cesta slzavým údolím...Příjemný, poetický film.(1.2.2009)
-
Siegmund
Je to zvláštní, ale tento film jsem neznal. Při jeho sledování jsem se nechal unášet přirozeným a přesvědčivým výkonem Davida Scheinera, který hrál Jožku. Vzhledem k tomu, že není ve schopnostech ani ne 8letého kluka naučit se tak perfektně filmovou roli a tak prvotřídně ji zahrát, musel se s ní David Scheiner opravdu sžít. Filmové zpracování námětu je prvotřídní. Děj volně plyne a má hlavu a patu. Naprosto nenásilnou a dětem srozumitelnou formou je zde podáváno životní dilema Jožkova dědečka. Jožkův dědeček býval v Královicích převozníkem. Nyní tam je však postavený most a dokonce se bude bourat i jeho chalupa. Dědeček se proto rozhodl odejít do domova důchodců. Jožkovi se jeho rozhodnutí však vůbec nezamlouvá a dědečkovi ho rozmlouvá. Má se děda nechat dětskými argumenty přesvědčit a postavit si novou chalupu jinde? Pozornému divákovi jistě neujde drobný logický nedostatek. Když se Jožka rozhodne vydat se za dědečkem, nastupuje do tramvaje. Číslo tohoto vozu je 6227. Jede ovšem vozem s číslem 6160. Nakonec však vystoupí z vozu číslo 6246. Přitom, jak s rozhovoru s průvodčím vyplývá, jede přímo, tedy bez přestupování, až na konečnou. Nemohl tedy přestoupit do jiného vozu. V souvislosti s tímto filmem mě napadá následující příměr. Dříve lidi museli při psaní textů vystačit s tím druhem písma, které jim nabízel psací stroj. Když se však na počítačích objevily textové editory, které nabízely desítky, ba stovky druhů písem, začali je bezmyšlenkovitě používat. Jako by platila zásada, čím víc se jich v textu objeví, tím lépe. Dnes mají tvůrci filmů k dispozici také možnosti pro tvorbu triků a efektů, o kterých se jim dříve ani nesnilo. A jako by i zde platila zásada, čím jich bude ve filmu víc, a čím budou šílenější, tím lépe. Ano, těmi je potřeba ohromit diváka. Děj? Ten nezřídka stojí bohužel až na druhém místě.(12.6.2011)
-
vypravěč
Jestliže je pozdější Hanibalova Červená kůlna filmem o obrodné síle stáří, pak je Dědeček, Kyliján a já studií obrodných schopností dětství. Malý chlapec odjíždí za svým dědečkem-převozníkem na venkov, svou zvídavostí a okouzlením v něm oživuje společně se vzpomínkami také jeho odeznívající vitalitu a probouzí v něm sílu, s níž se vzepře osudu (jeho domek má být zbořen a on se má odstěhovat do "starobince"). Narozdíl od městské Červené kůlny, která má formu koláže, se v tomto ranějším snímku vrství emocionálně bohaté scény z přírody. Člověk, lhostejno zda stařec či dítě, nachází v krajině nejpřímější cestu k sobě samému. Takovou klíčovou scénou je dědečkovo noční plavání, které dokonale symbolizuje jeho znovuzrození, uvědomění si sebe sama a své vůle svobodně žít a bojovat.(20.2.2010)
-
Master19
Nádherná konfrontace naivity mládí a nostalgie stáří. Skvělá ústřední dvojice - dá se na to moc pěkně koukat i dnes.(10.9.2009)
-
Kovaja
Moc krásný fil o vztahu dědy a jeho vnuka,takové filmy se dnes už netočí.R.Deyl v jedné z posledních rolí,škoda ho:-(((Supr výkon předvedl hlavně D.Schneider jakožto zvýdavý a učenlivý chlapec.Klobouk dolů(9.2.2009)
-
arcticsky
Viděl jsem tento film jako školní představení koncem 60. let - a od té doby se na něj vždy rád podívám. Okamžik, kdy se vynikající Rudolf Deyl loučí dlouhým pohledem se svým domovem, mi utkvěl v paměti na celý život....(25.7.2011)
-
Denny
Film plný pohody i nostalgie,dědeček převozník přichází o práci i o dům, kvůli stavbě mostu.(20.1.2003)
-
Candida
Asi poslední filmová role skvělého Rudolfa Deyla ml. v roli dědečka...(26.5.2008)
-
HappyDeath
Výborný film plný výborné hudby...(1.2.2009)
-
moviepill
Veľmi decentne poeticky ladený rodinný film s rozkošným Davidom Schneiderom a výborným Rudolfom Deylom ml. Vyvážená dávka humoru a napätia. "A když nejsou lidi zdravý, je třeba je spolknout?" :-)(2.2.2009)
-
quasar
Poetický. laskavý, příjemný... Člověk vystačí s pár přívlastky a hodnocením 85%.(28.11.2009)
-
Koryntos
Srdeční záležitost celé naší rodiny, díváme se pokaždé, když tento film dávají v televizi a zasvěcujeme do něho další generace.(12.3.2012)
-
miza
Jakoby se zastavil čas a na chvíli je třeba vzpomínat na pohodu,klid a dobrotu.Ale blíží se nová doba s ní nové cíle.My budeme ale vzpomínat na ty staré krásné časy.(26.12.2007)
-
Kajislav89
Jako dítě jsem na tomto snímku obdivoval dobrodružství malého klučiny, který utíká z města od paní na hlídání, aby dědečkovi přidělal nejednu starost. Jako dospělý však vnímám něco jiného, pohodový až sentimentálně laděný příběh o chlapci, který nevědomky motivuje dědečka k tomu, aby to lidově řečeno "nezabalil". Další plus za pěkné lokace.(24.10.2011)