Ready Player One: Hra začíná

Nádhera. Knihu som nečítal, takže mám výhodu. Nefrflem totiž nad každou zmenou. Aj bez všetkých tých easter eggov by to bol výborný film. Tie sú totiž iba čerešničkou na torte. Atmosféra super, prepínanie medzi svetmi veľmi funkčné, Práca s virtuálnou kamerou úžasná, tempo parádne, postavy bavili, príbeh takisto a konečne som po dlhej dobe počul v kine, niečo čo môžem nazvať hudbou, Na výnimočnosti potom tomu samozrejme pridávajú tie odkazy. Pocta Shiningu dokonalá, každé cameo poteší (Chucky najlepší) a celé to kočíruje majster majstrov, takže je to pekne dávkované a človek sa neprežerie. Najlepši Spielberg od Minority Report. 10/10 (28.03.2018)

Hm, byl jsem takořka nahnán na přečtení knihy. Abych si ji užil, dal jsem si ji v originále, shltl ji za pár hodin, a snad 80% věcí jsem znal, navzdory železné oponě. Pak film, obával jsem se... a ... hm. Co se nepřekvapivě stalo – muselo se veeeelmi krátit a zjednodušovat. Bohužel ale sice zůstala většina příběhu, nikoli však jeho svět, který ho dělal zajímavým. Místo planety, která je v háji a usa na ní nehrají žádnou roli, protože je každý za sebe, lidem nic nezbylo a jediná jakžtakž práce je UVNITŘ virtuální reality... zbyly v reálném světě nepřesvědčivé kulisy jakéhosi malého vypulírovaného sterilního "slumu" obklopeného celkem normálním světem jako dnes. Místo nemilosrdné mašiny korporátu, který neosobně ničí lidi jako položky, zbyla karikatura padoušského manažera a jeho poskoka, který si vede osobní vendetu. Místo nekonečně rozsáhlé virtuální reality, která má ohromit, ve které je vše možné, lze v ní najít jakékoli světy, kopie světů z veškerých her a Hallidayových veškerých vzpomínek... jakési americké panoptikum počítačové chodičky. Místo největší představitelné bitvy vesmíru, kde máte k dispozici veškerou techniku a magii z veškerých počítačových her a simulací a můžete se převtělit v cokoli, jakási parodie na pěší bitvu s pár mechaboty. Místo láskyplných fanouškovských citací světa ustrnutého v osmibitové počítačové estetice a osmdesátkové nostalgii, inteligentních odkazů např. na Monty Pythony... americká velmi zúžená popkultura pro diváky bez jakéhokoli rozhledu a bez srdce, s proti knize plytkou love story. Místo ku***sky obtížné dlouhé řady úkolů, vyžadujících obrovské znalosti a zkušenosti v počítačových hrách / hudbě / filmech atd., triviální akce, kde hraje roli skoro až náhoda. Místo aktivního vypořádání se s IOI jedno hacknutí + taková velice podivná honička v ulicích města. Místo výborné role Ogga v příběhu taková dost trapnost. Jo a všichni byli v Columbusu, to "nahrávalo" autentičnosti světa, opravdu. Místo typově dobrých gunterů modelové. Místo režiséra Spielberg. Díky za holy hand granade (ale posrali jste ho) a Excalibur, ale to bylo drobet málo. P.S. myslím, že velká část filmu měla být z pozice 1st person a bylo by to výrazně lepší. /// Komentáře: mnohem méně kecy než já to řekla Jossie. Dobrý xxmartinxx. /// P.P.S. dnes ráno jsem k tomu jako poslední slovo doma řekl, že hlavní problém je, že Spielberg byl starý už v osmdesátkách. (06.02.2020)

No teda! Snad v každé scéně z Oasis, je tolik odkazů na hollywoodské blockbustery posledních cca čtyř dekád, že vypsat sem jen polovinu z nich, by zabralo rekordní počet řádků v mém komentáři. Tento snímek ve mně opět probudil hráče a mám chuť si zase pořídit nějakou tu herní konzoli a ponořit se do světa, ve kterém jsem kdysi trávil celkem dost času. Film mě bavil, nespustil jsem od něho zrak a při hledání druhého klíče v hotelu Overlook, jsem jen několik minut zíral s otevřenou pusou (úžasná filmařina a zároveň nostalgie) a nevěřil vlastním očím. Alan Silvestri muzicíruje jako John Williams v dobách své největší slávy a Steven Spielberg, který pro hlavní roli objevil svého mladšího dvojníka, se se vší parádou vrátil na pole sci-fi. No a Matrix může jít pomalu do penze... (24.10.2018)

Lepší předlohy, která je příliš rozkročená mezi žánrovkou pro mládež a cílením na nostalgické (pěta)třicátníky. Filmová adaptace adresuje většinu nedostatků, upravuje úkoly pro filmové plátno, rozumí popkultuře i komerčním videohrám, ustojí záměrný a stylizovaný digibordel, neutápí se v aluzích, ale je během finálního úkolu stopáží příliš nabobtnalá, postavy nikdy zcela nepřirostou k srdci a stále to je hloupé (speciálně řešení prvního a třetího úkolu; na to netřeba zasvětit život, závodní "glitch" by objevil troll během prvního závodu a to poslední by napadlo většinu hráčů 30+). Každopádně Spielberg je po dlouhé době zase v duši za děcko a tak si hraje s formátem, tempem vyprávění (OASIS versus skutečný svět) a mnohdy až nadočekávání nápaditě pracuje s popkulturou (speciálně zasazení druhého úkolu srdéčko rozplesá; ony vůbec časté horrorové aluze tu patří k vůbec nejzdařilejším). Výsledný megamix popkulturních easter eggů, Karlíka a továrny na čokoládu, Matrixu, tradičně střižené amblinovky, Sucker Punche a Posledního akčního hrdiny je výrazně lepší než čím hrozily ukázky. On je dokonce tak dobrý, že těch pár otravných "ale" ve výsledku zamrzí o to více. (29.03.2018)

Na READY PLAYER ONE mě zaujala spousta věcí, ačkoli tedy nejsem hráč počítačových her a kinematografické pocty shledávám inspirativnějšími v "jonesovkách" - leč nechám si je ještě projít hlavou (teď jsem se vrátil z kina... ano, konečně), takže jen pár hrubých poznámek. ___ Je to každopádně suverénně vyprávěné - přičemž jednoduchý příběh o mladých rebelech je toliko prostředek, materiál k ozvláštňujícímu uchopení. Velmi silným nástrojem je střídání dvou hlavních vertikálních subsvětů: reálně-fikčního a virtuálně-fikčního. Finále vystavěné na souběžném prolínání obou dvou je inscenačně i vypravěčsky čistší a přehlednější než v jiných filmech s tímto konceptem - NEKONEČNÝ PŘÍBĚH, MATRIX, POČÁTEK, ačkoli každý volil jinou taktiku, jak s ním naložit. Velmi účinné je v něm zejména zpomalení a zklidnění namísto sbíhavé eskalace napětí. ___ To by nemohlo fungovat, kdyby nás film velmi soustavně pomalu, leč v železném rytmu neseznamoval s postavami v jedné poloze (OASIS), v druhé poloze (realita) a v postupné syntéze těchto poloh, jež vede k bezmála novým postavám (plus je tam pěkný motiv vztahů mezi nimi, třeba pouze naznačený nerozvíjený milostný trojúhelník, vlastně dva...). Pravdou je, že na rozdíl od většiny diváků jsem si na READY PLAYER ONE užíval hlavně opojnou filmařinu, precizní vypravěčství a schopnost logicky přeuspořádávat dominantní hodnoty společně s hrdinou, aniž by to působilo jako teze, k níž se chce dospět... protože vyplývá z logiky jednání kladných postav. Více po čase na poznámkách. (11.04.2018)