Amy

Na závěr je z Amy sedmadvacetiletá hudební celebrita zničená tím, co v branži dokázala, na pódiu se marně opírá o mikrofon a nakonec se jí, dost možná pouhý krok před katarzí, ve spánku zastaví srdce vyčerpáním. I když je zřejmé, že všechna špatná rozhodnutí udělala slavná zpěvačka sama, po závěrečných titulcích zbývá pocit, že na jejím osudu se podepsali nejen všichni, kdo se kolem ní točili, ale i její fanoušci, diváky v sále nevyjímaje. Kapadiovi se na základě autentických videozáznamů i rozhovorů povedlo vykreslit příběh spalující romance s londýnským povalečem, která vedla nejen k závislosti na návykových látkách, ale především k té partnerské, která se nakonec ukázala být stejně bezvýchodná. „Bylo strašné sledovat, jak se někdo tak něžný a úžasný a vřelý stává ztracenou troskou,“ popsal „objevitel“ fenoménu Amy Winehouse Nick Shymansky pro The Observer, jaký vliv měl na zpěvačku z počátku velmi nevázaný vztah s klukem, se kterým se potkala na večírku v londýnském pubu Good Mixer. Jenže Kapadiovi naštěstí ve snímku nejde o samoúčelné laciné bulvární detaily. Na základě popisovaných mezilidských vztahů se mu daří velmi přesvědčivě a srozumitelně vysvětlit, jak důležité bylo vzájemné setkání dvou ztracených duší, které si kupodivu porozuměly, pro hudbu Amy Winehouse. Její autorský blok, jejž rozbil až telefonát, v němž ji Blake, ze kterého měla hlavu v oblacích, rozhodil sdělením, že spolu už dál nemohou být. Což se v začátcích jejich vztahu stávalo často. Poo jednom z drogových záchvatů Amy poté, co ji ošetřili v nemocnici, naložil Shymansky zpěvačku do auta a odvezl mimo civilizaci a sehnal doporučení do rehabilitačního centra. Těsně před jeho branami, když si Amy Winehouse začala „stavět hlavu jako sedmileté dítě“, její otec poznamenal, že vlastně vypadá fajn a místo na kliniku ji vzal domů. „Nemám na to čas. A když si táta myslí, že jsem v pořádku... Snažil se mě poslat na odvykačku, ale já nechtěla jít,“ vetkla zpěvačka příhodu do slov slavné skladby. Právě to, s jakou dávkou upřímnosti a prožitku svoje uvnitř skutečně soulově chmurné písně psala, je jedním z nejzajímavějších aspektů celého snímku, který trvá přes dvě hodiny. Dobře je v něm vidět i to, že slavnou melodií Rehab, která prý vznikla dřív, než Amy Winehouse stihla přijít na to, jak chutná crack a heroin, teprve všechno jen nevinně začínalo. „Nemyslím si, že jsem ji zničil. My dva jsme se našli a jistí lidé by si měli uvědomit, že měla své závislosti, ještě než jsme se poznali,“ obhajoval se po zhlédnutí filmu zpěvaččin exmanžel. Navzdory přesvědčení ji podle všeho usmrtily ty starší – hlavně alkohol, jehož přísun už zpěvaččino tělo vysílené bulimickými záchvaty nezvládlo. Díky dobovým záběrům je pozoruhodné sledovat, s jakou intenzitou uměla Amy Winehouse věci prožívat. Celkově jde o emocionálně intenzivní snímek. (27.05.2020)

Ukázkový případ toho jak dokument v žádném případě nedělat. Vždy se mě líbily dokumenty, které o dotyčném, dotyčné nebo o dotyčné události dokázaly poutavě vyprávět, že člověk dostal chuť pídit se po dalších informacích. U Amy má člověk stejnou chuť pátrat, ale spíše po tom aby se vůbec cokoliv dozvěděl. Dokument mu totiž nabídne jen to že koukáme na naivní nafoukanou stár, která si kousek po kousku kope svůj vlastní hrob a je plně neschopná poslouchat ty správné rady. Takže zde máme talentovanou zmatenou alkoholičku nebo feťačku s hlasem jako zvon, která by toho v případě jiné výchovy dokázala pravděpodobně mnohem více. Nechme ale kritiku hlavní postavy. Nemusí nás ani zajímat čí POMNÍK vlastně sledujeme, jde hlavně o to jakým stylem se to celé dokáže prodat. Asif Kapadia pohořel na celé čáře. Buď vytřídil ten nesprávný filmový materiál nebo zkrátka nebylo kde a z čeho brát a tak jedinými trošku zajímavějšími situacemi bylo když Amy odmítla zpívat na koncertu v Bělehradě a pak záběr, ve kterém si dává pěkně panáčka v nočním Londýně u pouličního stánku. (02.10.2018)

Ujíždím na dokumentech všeho druhu a čumím na ně v podstatě mnohem víc než na samotné filmy, takže rozhodně mám s čím srovnávat a očekávání ohledně oskarového dokumentu mám tedy jasně nastavena. O tomto konkrétním filmu už přes rok slyším ze všech koutů, že je to prostě dech beroucí perla, ze které si každý sedne na prdel. Možná bych si sedl i já, pokud by to byl třetí dokument, který jsem v životě viděl, případně bych byl fanatickým fanouškem Amy Winehouse, což rozhodně nejsem. Pokud by byl ovšem dokument tak kvalitní jak je uváděno, pak by samotná absence fandovství neměla hrát výraznější roli, jenže hraje. Jedná se o zcela průměrný životopisný dokument, ve kterém autor udělal pár rozhovorů, zajistil záběry z bulváru a to je asi tak všechno. Vše, co mohlo dokument poslat výš, na to se rezignovalo, například chyběla sebemenší vsuvka s fotrem, který je na začátku představen jako člověk, který se na rodinu Amy v jejím dětství vysral a na konci je v podstatě parodie na jejího manažera, který evidentně žije z jejich peněz, ale nikdo se neobtěžuje ukázat, co bylo mezi. Naprosto vše v dokumentu tedy stojí na nudně převyprávěném příběhu ústřední postavy, který bohužel není vůbec ničím zajímavý a pokud by se samotná Amy tak "nečekaně" neufetovala a neuchlastala k smrti, patrně by krom zcela stereotypního výjevu života globální superstár na drogách ani neměl co ukázat. Pokud by tedy Amy i nadále žila, patrně by žádného Oskara nedostal, přitom její smrt hraje v celém dokumentu roli tak ve dvou minutách, což je pro mě další nepochopitelná věc, protože stručné prohlášení: "Vypadala jako když spí, ale nespala", to je v podstatě výsměch těm dvěma hodinám, kdy smrt tak mladého a talentovaného člověka by měl být jakýsi dopodrobna vysvětlený vrchol dokumentu a přitom má menší pozornost než permanentně zoomované fotky jejího obličeje z dřívějších minut. Že šlo také o jakési poukázání na hrůznost paparazzi a bulváru? Za veškerou pozornost toho dna žurnalistiky si mohla Amy výhradně sama tím, že prostě chodila zfetovaná po ulici, ta má skutečně do nějaké vybájeně oběti bulváru tak strašně daleko, že tohle bych vůbec nevytahoval a mám pocit, že ani tvůrce ten bulvár nekritizuje, spíše jen hodně stručně ukazuje jak funguje, škoda, že tak málo a povrchně, opět zcela nevyužitý potenciál, který mohl dokument vylepšit. Senna od stejného autora je pak na míle daleko v podstatě ve všech směrech, ačkoliv příběh jezdce F1 rozhodně není přirozeně tak lákavý jako pohled od zákulisí pěvecké hvězdy. Dokument u mě za dvě hodiny nevzbudil absolutně žádnou emoci, nějaké pocity, či chuť pátrat dál, zkrátka jsem ho zkonzumoval, šel napsat tento komentář a za dvě hodiny nebudu vědět, že jsem ho kdy viděl. Hype, který si odnesl Oskara za úctu k hlasu mrtvé, nikoliv za objektivní kvality filmu samotného. 44% (05.08.2016)

Amy byla oheň, vítr, voda, vzduch. Z amatérských záběrů se dovídáme že byla živelná a křehká zároveň, divoká a přitom krotká, veselá a strašlivě nešťastná... Byla milá, sympatická, inteligentní. Byla vlastně vše, jenom ne to, jaký obraz jsme tehdy od médií dostávali. Ano brala drogy a pila, měla psychické potíže, ale také pracovala, zpívala a snažila se vytvořit něco krásného. Byla tak okouzlující, že upoutala pozornost veřejnosti stejně intenzívně, jako lidí, kteří ji znali osobně. A je vcelku přirozené, že tlaky ze všech stran, které popularita přinesla, nemohla unést. Zvláště, když se kvůli svým slabostem stala terčem posměchu a manipulací. Nesmírně talentovaná jazzmanka, bohémka náchylná k závislostem, u mě vzbudila obdiv, pochopení i upřímnou lítost. Byla to charismatická osobnost, která asi nemohla skončit jinak, přestože bych ji to z celého srdce přála!!! Na plátně jsem z ní nemohla spustit oči, líbily se mi její kýčovité kérky, oční linky, šatičky i ten šílený drdolek s mašlí... Byla to úchvatná holka, která když začala zpívat........ Moment, který mě vážně dostal: "Amy, jaké je to dostat Grammy?" " Bez těch drog je to tak strašně nudné." :-( Takhle má vypadat dokument! (13.08.2015)

To dievča v sebe nosilo dušu starú, veľmi starú. A tak nečudo, že skonala zakrátko po famóznom rozbehu. Príbeh ukazuje nekašírovanou formou, ako k tomu došlo. Poznámka: Silné osobnosti často skonali na silné drogy a to nielen v hudbe (napr. v našich luhoch a hájoch z tých inšpiratívanejších spisovateľ a filozof Ladislav Klíma), akoby v súťaži o to, kto je silnejší. (01.01.2017)