Obsah
-
Virtuózní, životní výkon K. Jandové v náročné roli lehkomyslné kabaretní zpěvačky, uvržené v 50.letech do soukolí fanatické mašinérie státní bezpečnosti. Osamělá vzdoruje nekonečným výslechům, týrání a ponižování. Respektuje instinktivní úctu k sobě samé, odmítá svědčit proti "vlastizrádci", impulsivně odmítá bezpráví, nespravedlivost, zločinný záměr degradovat její osobnost. V utrpení krystalizuje síla jejího charakteru. V uzavřeném prostředí cely a vyšetřovací místnosti autor nepateticky a dost naturalisticky načrtává modelové charaktery mučitelů a jejich obětí, vytvářeje emocionálně intenzivní psychologické monodrama v prudkém tempu. Jeden z nejvýznamnějších antikomunistických filmů se dostal do polských kin až v r. 1989, jako poslední uvolněný, neboť jeho režisér rok po jeho natočení emigroval do Kanady. Postavu komunismu oddané spoluvězenkyně vytvořila známá režisérka Agnieszka Hollandová. (oficiální text distributora)
Virtuózní, životní výkon K. Jandové v náročné roli lehkomyslné kabaretní zpěvačky, uvržené v 50.letech do soukolí fanatické mašinérie státní bezpečnosti. Osamělá vzdoruje nekonečným výslechům, týrání a ponižování. Respektuje instinktivní úctu k sobě samé, odmítá svědčit proti "vlastizrádci", impulsivně odmítá bezpráví, nespravedlivost, zločinný záměr degradovat její osobnost. V utrpení krystalizuje síla jejího charakteru. V uzavřeném prostředí cely a vyšetřovací místnosti autor nepateticky a dost naturalisticky načrtává modelové charaktery mučitelů a jejich obětí, vytvářeje emocionálně intenzivní psychologické monodrama v prudkém tempu. Jeden z nejvýznamnějších antikomunistických filmů se dostal do polských kin až v r. 1989, jako poslední uvolněný, neboť jeho režisér rok po jeho natočení emigroval do Kanady. Postavu komunismu oddané spoluvězenkyně vytvořila známá režisérka Agnieszka Hollandová. Komentáře uživatelů k filmu (10)
-
Houdini
Zlatá Palma - výběr(14.9.2006)
-
Douglas
První dvě třetiny jsou vynikající, a to až do scény "popravy", kde celý vývoj hlavní postavy z požitkářky k silné hrdince vyvrcholí a dál už ji zřejmě nelze dál rozvíjet. Vše poté je jak z hodně blbého harlekýnového románu, dokonce bych řekl v rozporu se vším, co bylo řečeno/ukázáno předtím. Extrémní ironie některých dialogů nutí ke "kafkovskému" smíchu nad absurditou systému... ___ To si ale zřejmě nemyslí každý, takže jsem za svůj - podle mě zcela na místě - smích (nikoli výsměch) málem dostal po filmu od jednoho "spravedlivě rozhořčeného" pána před držku - prý bych si to zasloužil stejně, jako se to dělo postavám v tom filmu. Takže vlastně nevím, proč jsem ho urazil, protože přes držku tam dávali jen dozorci. :)(13.4.2010)
-
Bluntman
(KSE - P) Dílo s nepopíratelnou historickou hodnotou, ale přesně ten typ filmu, který opravdu nemám rád. Nehodlám zlehčovat, že si režisér Ryszard Bugajski zaslouží obdiv za svou odvahu natočit tak otevřené dílo v době sovětské diktatury, ale při odhlédnutí od mimotextových kvalit nějak nespatřuji ty filmové. VÝSLECH si - vzhledem k omezenosti na několik vězeňských prostor - umím dost dobře představit na divadle, nebo - vzhledem k přemíře dialogů - jako rozhlasovou hru, ačkoliv nemůžu popřít promyšlenou práci se světlem a barevnou paletou vůbec. Divadelní či rozhlasová by navíc měly tu výhodu, že by měly přestávku, než by se přešlo na druhou část, což v případě dvouhodinového snímku nebývá zvykem. Cynicky by se chtělo napsat, že kolegové ze Západu neměli režisérovi zasílat filmový materiál, když mu došel, protože celý zbytek po "falešné popravě" mi přijde jednak zhola zbytečný, jednak co do proměny jednání ústředního dua - vyobrazeného na plakátu - nedůvěryhodný. Zbytečný, protože se dosáhlo vrcholu v týrání hrdinky, dál se týrá jenom divák za účelem dokázání krutosti režimu, i když by předcházející minuty bohatě stačily. Nedůvěrhodný, protože se z předtím trojrozměrných postav stávají figurky, které mají pouze splnit zadání (po soustavně projevované náklonosti přejít k důslednému psychickému deptání krátce po zhroucení?; projevení tzv. Stockholmského syndromu k předtim vedlejší postavě věznitele, který se objevoval ve vyprávění dle toho, jak se to zrovna hodilo?). Emocionální působivost je více-méně automatická, brilantní herecké výkony u takto koncipované látky samozřejmostí, ale pro mě jde ve výsledku o lepší průměr, a to kvůli nefilmovosti a naopodstatněné natahovanosti.(28.1.2012)
-
tahit
Tak to je to překvápko polské filmové školy, film, který má už dávno po premiéře a převálcoval u mě i všechny filmové novinky, co jsem letos viděl. Měl jsem možnost tento film vidět pouze na originální VHS kazetě a to ještě v původním jazyce polsky, ale dojem zanechal a to velmi silný. Kdo nehovořil řečí bolševika a neuznával jejich víru, běda mu. Hrůzy stalinismu a teroru a totální kontrola nad běžným občanem vyzmizíkovala lidem hlavy, ale vzala i naději na svobodný projev myšlení. Morbidní příběh o utajovaných skutečnostech polských komunistů, kteří byli učenlivými žáky Moskvy, kteří neznali jiný výklad světa, než ten svůj, metody násilí vůči vlastním lidem pro blaho socialismu a jiné. Velkým trumfem filmu je hlavně skvělá herečka Krystyna Janda hvězda první velikosti na vysoké úrovni. Není nejmenších pochyb, že tento film možná neználkům doby ujasní mnohé.(3.5.2009)
-
Cubinho
Velmi silný film z prostředí tuhého komunismu let 50. v "lidovědemokratickém" Polsku. K. Jandová je opravdu úžasná. Nevím, co bych dodal. Snad jen škoda, že se Stalin dožil tak vysokého věku...9/10(29.12.2009)
-
snob
Film Výslech započíná jemným udáním a ne až tak jemným zatčením. A pokračuje výslechem. Nekonečným. Ohavně skutečným. A naprosto dokonale odehraným právě hlavní představitelkou. U tohoto filmu se pokuste zahloubat nad vlastní osobností. Je opravdu až tak snadné odolat tyranii a neudat i vlastní děti pro kontrašpionáž? Řve se to českému lidu na veřejné osobnosti. Tys udal, tys donášel, tys ten zrádce, slabý a neschopný udržet si tvář. Zakutáni do pohovek, zahlceni Rudým právem se to lidem neudávalo jedna radost. Však plnit pětiletku schován v chumlu šedé masy bylo jednoduché. Jeden si ani nevšiml, že žije v něčem špatném. Bolševismus nebo kapitalismus, prašť jak uhoď. Jít do práce, nažrat se, vychrápat se s partnerem a vychovávat potomky. Proč si všímat nespravedlnosti, když se děje někomu úplně jinému. Ta nebolí. Neudávali jsme, mohl by se na Českou kotlinou povznést hromový hlas. Ale neudávali jsme vědomě, nebo to po nás jen nikdo nechtěl? Neudávali jsme po vzoru hlavní představitelky filmu Výslech nebo po vzoru hlavních představitelů filmu Slunce, seno a bůhví co? Nesypejme si na hlavy popel, sypejme si tam rovnou kovadliny.(16.6.2010)
-
Josefin
Pravdivý syrový naturalistický snímek, psychologické drama z věznice. Krystyna Janda je tu prostě herecká hvězda. Na mě to zapůsobilo velice silně, politika 50 let, kolik člověk unese, aby nezradil svou ideu.......? Tenhle film bohužel nemám ve své filmotéce, ale měla jsem ho možnost zhlédnout na TVP 2 v polštině s kterou naštěstí nemám problém. Mrazivý zážitek, nemůžu dát než 5*. Přitom další z filmů, kde si režisér musel vystačit s málem a přesto napínavý děj a excelentní dialogy.(13.1.2010)
-
Wallas
Velice sugestivně podaný příběh z vězeňského prostředí. Ještě asi hodinu po filmu jsem nebyl schopen nic pořádně vnímat, nebo mluvit. Tohle se vám zažere pod kůži a rozhodně si to budete pamatovat.(26.10.2006)
-
bloodvomit
Naturalistický polský snímek o fungování výslechů jež jsou produktem mašinerie nesmyslného totalitního systému, který je tak rigorózní že jej nelze ovládat. Poškozuje sám sebe, vytyčuje jediné dogma, které je zneužíváno jednotlivými osobnostmi ke svým vlastním ziskům. Ukázka toho jak moc je totalita nebezpečná, nesmyslná a mocná. Působivý snímek, který osloví spíš post-socialistické státy.(11.7.2008)
-
beruskaska
Syrové drama z prostředí polského komunistického kriminálu, kde jsou výslechy na denním pořádku a svérázné metody sadistických vyšetřovatelů svlékají tělo i duši do naha. Krystyna Janda jako vězenkyně exceluje. Výborně zahrané, její životní role řekla bych...(11.1.2012)
