Dvojí tváře (E06)

„Bylo to nutný, aby to pochopila i Marta Gottwaldová.“ Stejně nekoncepční díl jako všechny předchozí (v šedesátém osmém kromě Žáka chvíli sledujeme i Friče, po natáčení Uloupené hranice přichází skok cca o dva roky a natáčí se Němá barikáda, prostor věnovaný jednotlivým epizodám je značně disproporční), ale díky řadě neotřelých nápadů jsem se bavil. Je poznat, že komunismus Sedláčkovi sedí líp a dovolí si v něm víc. V jádru jde sice stále o melodramatickou tragédii a exploatace (psychické) bolesti některých postav překračuje hranici vkusu (Havel ve vězení), ale tón je kousavější. Zejména v případě Fričovy a Štěpánkovy linie. První svou frustraci řeší alkoholem (dívaje se přitom na plakát „Je čas soudruzi – skoncovat s alkoholem!“), druhý rezignovaně přijímá roli v divadelní adaptaci Reportáže psané na oprátce a ve Vávrově Janu Žižkovi a v obou případech se vyžívá ve svém přehrávání. Tragikomické situace obou jsou pointovány záběry z nečekaných úhlů (Štěpánek na pódiu Národního zezadu a z nadhledu) nebo s nečekaným obsahem (dva otylí pionýři hladí vycpaného krokodýla, což Frič komentuje slovy „To je jak z Bretona“) a výstižnými švenky (z hereckého ansámblu svorně zpívajícího Internacionálu na oponu Národního divadla). Vtipným tahem bylo zakončení vzpomínkové roviny scénou z natáčení Marvanovy komedie (Anděl na horách?) s držkující Chytilovou, napovídající, že období soudruhů poslušně plnících pokyny shora nebude trvat věčně. Rozsáhlé zapojení humoru jako obranného mechanismu ukazuje, že Bohéma mohla být přinejmenším mnohem záživnější sérii, kdyby si podobný nadhled dokázala udržet kontinuálně. (20.02.2017)

Nacistické drama bylo pohádkou oproti tomu, co se odehrává za komunismu. Očekávání z minulé epizody byly naplněny. Film má opravdu hutnou atmosféru. Pořádky prvorepublikového filmu se bortí a změny jdou nejen vidět, ale i cítit. Javorský, Plesl a Dlouhý to celé ve svých scénách tvrdě táhnou kupředu a díky nim jsem se nenudil a chvílemi ani nedýchal. Ovšem při pohledu na minulé epizody opravdu zamrzí, že na tohle jsme museli čekat čtyři epizody (minulá část k těmto kladům také patří). Nevyváženost, to je to co tedy celek táhne ke dnu. Ovšem o tom se rozepíši v celku, nikoli v této konkrétní epizodě. Ta dostává velký palec nahoru. 75% (22.02.2017)

Strašný paskvil, který se snaží ukázat vše a neukazuje vlastně vůbec nic - pomalé scény, protivná hudba (minimálně jednou dokonce úplně ta stejná, co byla v Českém století!), zbytečné scény z r. 1968. Jediné dva důvody, proč alespoň ty dvě hvězdy jsou vykreslení případu Vlasty Buriana (který se nejvíce podobá pravdě) a ten druhý důvod... jo, to je ta obecná ochota herců prostituovat s každým režimem za cokoli a omlouvat svou lidskou slabost a zbabělost slovy "já chci přece hrát". (24.02.2017)

50% — Že by hlavním důvodem, proč byl příběh rámován okupační nocí v srpnu 1968, bylo ukázat tragickou smrt Martina Friče? To by asi bylo málo, neboť ani smrt Vlasty Buriana a některých dalších ukázána nebyla. No nevím, tato epizoda nijak nevybočila z rámce předchozích. Ovšem v jedné věci ano - nebyl nahý zadek! Až se tomu nechce věřit. (20.02.2017)

Naprosto seznační díl, kde opět excelovali Michal Dlouhý a Vladimír Javorský.Skvělý byl i Petr Stach v roli Martina Friče.Naopak Jaroslav Marvan se nepovedl vůbec.Bylo vidět, že David Novotný umí jen jednu polohu a tohle na něj bylo prostě moc. A škoda je, že hodně lidí nepochopilo to, že se autoři jen volně inspirovali osudy herců a nejednalo se o žádnou biografii. Nepochopila to ani Jana Štěpánková, která chce autory žalovat, že její maminka nebyla vyhozená kvůli nějaké hře,ale kvůli tomu, že prý řekla, že Vítězný únor nebyl puč. No není to renault? (20.02.2017)