Vlak do Pusanu

tohle bych chtěl někdy zažít při jízdě vlakem R 639 Rožmberk společnosti České dráhy směr Brno hlavní nádraží.... ok, teď vážně; v rámci zombie subžánru je Vlak do Pusanu dosud nevídaný milník. Respektive: napínavá, vynalézavá a neskutečně našlapaná adrenalinovaná jízda, která originálně využívá klišé a parametry zombie-flicku jako málokterá podobná žánrovka. A já už se teď nemůžu dočkat, jaký nemrtvý překvápko korejci vytasí příště. (19.10.2022)

Na poli asijské hororové produkce naprosté zjevení. Jak měřítkem, tak akčností a dynamikou většiny stopáže. Pravda, na melodrama a pár vtipných scén tu také došlo, ale na korejský blockbuster se to překvapivě drží při zemi a nikterak to neotravuje. Někdo si tu stěžuje na opakující se motiv uzavřených dveří. To se měla parta obyčejných lidí za jízdy honit s nakaženými krvelačnými spurtery po střeše či slézat podvozek? Naopak, na stísněné prostředí rychlíku po většinu minutáže tu je solidní porce nápaditých pasáží. A nápínák to je jako hrom. 8-9/10 (19.09.2016)

A máme zde historicky první finále soutěže ,,Co bude větší píčovina"! Z filmů, vilně se povalujících po ploše a chytajících lelky, prach a filcky od složky s krycím názvem P-rn- jsem si dovolil nominovat následující hity, které delší čas prokrastinuji: Hladový gejs - Mocinkygej, díl druhý (síla vzorů) a Vlak do Buzanu Pusanu. Pročpak že jsem po nich nesáhl ihned po zakoupení, ptáte se? Mám své důvody, mám. Zhůvěřilostí o blbečce či blbečkovi, co ve svém pubescentním zápalu a ukrutné neschopnosti zachraňují svět mám již tak trošku plné klektáky, a vlaky nesnáším, jsou pro pitomce. Ovšem vše krásné musí jednou skončit a dnes skončilo i období blažené nevědomosti. Už jsem to viděl. Ajvaj ajvaj. Tak tedy: V prvním kole se proti sobě staví Kaknis, vyzbrojená lukem, šípem, kozama, stále odulejší tlamou a tou svou silou vzdoru, oproti ní se s výrazem čerstvě penetrovaného štěněte do ringu šteluje devítiletá So-ja Kim, vlastnící jen plachý pohled ve svých očkách mongoloidní laně. Gong, obecenstvo ztichlo, samou nervozitou si hryže prsty až u samé prdele. Zbytečně, protože hrdinka z filmů o Hrách vo život se sama poutá do morálních dilemat a malé děcko, taková ta tabula rasa, v klidu vítězí kontumačně. Nevadí, snad se situace vystříbří v mači následujícím. Pýta kontra EE-septik Kim. Očekává se hladký průběh, hebkomodrý klaďas (byť tedy těžce retardovaný) zajisté smete pouhým pohledem záporníka z nejzápornějších, takového, co kolem krku nosí provaz z pupečních šňůr, osázený sušenými bulvičkami albínských novorozenců. A ejhle. Pýta nám zmatečně bloudí po bojišti, našlapuje do provazů, pláče a z levé trencle vypouští nažloutlou tekutinu. EE-Kim, který díky tomu již ví, kde soupeř ponáší nádobíčko, jej v poklidu a férově zezadu poltí požárnickou sekerou. No nebudeme to natahovat - takto končí prakticky každý souboj, a to i tehdy, když proti sobě vystrčím (jindy vcelku schopnou) Můrovou a toho posledního, nejpomalejšího zombíčka s vylámaným chrupem a ujetými chodidly. Je to tristní. Buď stárnu a mé povadající libido již nedokáže reagovat na rozpuklé cecky Lawrencový, jak by mělo, nebo se to celé zvrátilo v naprosto slaboduchou zábavu pro lobotomizované.... jistě to první, nebudu si fandit. Zato korejská reklama na prostředek veřejné popravy vysloveně nadchla. A to jsem se toho bál setsakra více, než oproti hodnocenému výměšku. Tak tedy - tímto jsem spláchl dva komenty najednou a mějte mě rádi! (05.11.2016)

Tento hraný follow-up animovaného Seoul Station (od toho istého režiséra) je práve lepšie doceniteľný až spätne, keď si ho spojíte práve so zmieňovaným Seoul Station. Vyniknú tak rozdiely v tom, čo mohlo a nemohlo byť naplno povedané v hranej verzii (s jasným ťahom na jeden z blockbusterov roka v krajine pôvodu, preto aj styčné trecie plochy sociálnej kritiky museli byť patrične uhladené) voči tomu, o čo lepšie v niektorých veciach šlape Seoul Station. Až v spoločnom kombe vyznie tento kórejský duo zombie príbeh v lepšom svetle. (04.10.2016)

Není to špatné, byť jsem osobně filmů se zombíky už dost přesycen. Poněkud otravné mi zde ale přišlo, jak se zde permanentně zdůrazňuje význam rodiny (btw. příšerně mi tam vadila postava manžela těhotné ženy), a potom mě rovněž zarazilo, jak je ten film překvapivě krotký v zobrazení zombíckého řádění (znepokojivou atmosféru to má přesto velmi dobrou). Nějaké krve je zde v podstatě minimum (a ještě k tomu spíš připomíná chilli omáčku, kterou někdo rozmazal po oknech vagónů a bílé košili hlavní postavy), ačkoli si film podle mě vyloženě říká o drastické záběry utrhaných údů a požíraných mozků. Kdyby to bylo víc temnější a krvavější - a kdyby se ten film aspoň trochu obtěžoval s vysvětlením, kde se ta nákaza vzala - líbilo by se mi to asi víc. (30.12.2019)