Die bitteren Tränen der Petra von Kant
The Bitter Tears of Petra von Kant
Režie:
Rainer Werner FassbinderKamera:
Michael BallhausHrají:
Margit Carstensen, Hanna Schygulla, Katrin Schaake, Eva Mattes, Gisela Fackeldey, Irm HermannObsahy(1)
Petra von Kantová je úspěšnou módní návrhářkou. Žije sama, pouze se svojí asistentkou a služkou Marlene. Stýká se pouze se svými nejbližšími přáteli a rodinou. Její sestřenice Sidonie jí seznámí s Karin, krásnou mladou dívkou, jež projeví zájem stát se Petřinou modelkou. Petra brzy na to propadne kouzlu o deset let mladší Karin a zamiluje se do ní. Karin však stále touží po svobodě a nezávislosti a Petra získává dojem, že je pouze zneužíváno její bohatství a postavení a její láska není dostatečně opětována. Její neštěstí vyvrcholí příjezdem muže, kterého Karin představí jako svého manžela… Fassbinder tento film natočil podle vlastní divadelní hry, celý děj je situován pouze do jedné místnosti a obsazeny do něho byly výhradně ženské postavy. (ČSFD)
(více)Recenze (24)
Úspěšná módní návrhářka Petra von Kant (Margit Carstensen) žije a pracuje se svojí oddanou a mlčenlivou služebnicí a sekretářkou Marlene (Irm Hermann) v luxusním brémském bytě. Se svým zemřelým manželem má neplnoletou dceru Gabriele (Eva Mattes), jíž je pochopitelně určen drahý internát. Druhé manželství se Petře nevyvedlo. Díky jisté přítelkyni vešla Petra - vybraně se chovající aristokratka - ve známost s ženou z dělnického prostředí, Karin Thimm (Hanna Schygulla). Petra dopomohla Karin ke dráze modelky, za což vyžaduje její lásku... Jeden ze základních kamenů evropského autorského kina. Extrémně nádherný minimalismus formou - vše se odehrává prakticky v jedné posteli; maximálně tak v ložnici. Neuvěřitelně propracovaná studie všech možných odstínů ve vztahu dvou žen. Film vychází z divadelní hry, jíž napsal sám Rainer Werner Fassbinder a patří k tomu nejpropracovanějšímu, co kdy vytvořil. ()
Fassbinder úmyslně nezastíral fakt, že toto komorní, konverzační melodrama vzniklo podle jeho divadelní hry. Rozdělil ho rovněž do pěti aktů a ponechal mu zřetelnou teatrální strukturu. Margit Carstensen ji navíc podtrhuje i výrazně dramatickým přednesem. Rozjezd se může zdát poněkud zdlouhavý, avšak nejpozději od momentu, kdy hlavní postava začíná ronit své hořké slzy, začne být zážitek neskutečně intenzivní. Tradičně nechybí Ballhausova důkladně promyšlená, nádherná kompozice každého záběru. ()
Intelektuální lahůdka. Kompozice některých záběrů mi brala dech. Film pro náročného diváka, dovedně rozehrávající na komorním prostoru sevřené formy velké emoce. V jistém smyslu je podobným filmem Single Man z r. 2009, který stojí za srovnání. Film zaujme i krásnými kostýmy a pozoruhodným nasazením herecké představitelky titulní role, která je v tomto filmu doslova ženou mnoha tváří. ()
Ne, mě tohle prostě nebavilo. Ten film mi přišel až příliš statický, dělo se v něm tak málo a ty dialogy mě až tak nezaujaly, jak bych si myslel a jak bych si přál. Rozhodně to byl odvážný výkon převést divadlo do filmu, ale za mě tohle prostě tak moc nefunguje a raději bych se podíval na něco jiného, kratšího. ()
Divadelní rozhovory na jediné téma v jedné ložnici. Rozbor situace kdy jeden miluje, že mu to žíly trhá a druhý nedokáže mít víc než jen rád. Pomalý rozjezd, nepříjemně povedený střed, kdy se mi chtělo i uši/oči odvracet (pravda bolí i na obrazovce) a zdlouhavý dojezd. Výborná představitelka hlavní role, ta její povýšenecká němčina mi mimořádně ani uši netrhala. Nevím jak všemu přihlížející služka Marlene, ale mě jako diváka tenhle dvouhodinový kousek doopravdy bavil všeho všudy možná tak hodinu, zbytek byl na mě až moc divadelní, až moc vleklý, až moc... 50% ()
Galerie (45)
Photo © Filmverlag der Autoren
Zajímavosti (1)
- Motivem tapety na stěně je zvětšený výřez z obrazu od Nicolase Poussina "Midas a Bacchus". (Gooffy)
Reklama