Proč posedl amok pana R.
-
Warum läuft Herr R. Amok?
Drama
Západní Německo, 1970, 88 min
Režie:
Rainer Werner FassbinderHudba:
Peer RabenObsah
-
Pan R. pracuje jako architekt. Má přátele, milující ženu a syna. Žije zdánlivě spokojený život, klidný a bez větších problémů, který je narušen jen občasným přípitkem s přáteli nebo návštěvami u rodičů. Až do jednoho dne, kdy při sousedské návštěvě pana R. znenadání posedne amok. (zazzou)
Pan R. pracuje jako architekt. Má přátele, milující ženu a syna. Žije zdánlivě spokojený život, klidný a bez větších problémů, který je narušen jen občasným přípitkem s přáteli nebo návštěvami u rodičů. Až do jednoho dne, kdy při sousedské návštěvě pana R. znenadání posedne amok. Komentáře uživatelů k filmu (41)
-
Houdini
Zlatý Medvěd - výběr(21.12.2005)
-
Pohrobek
Herr R. (Kurt Raab) pracuje jako technický kreslíř v malé mnichovské kanceláři, jeho kolegové jsou celkem milí. Žena pana R (Lilith Ungerer) vede domácnost a stará se o jejich jediného syna (Amadeus Fengler), který má sice ve škole nějaké problémy, avšak učitelka dodává rodičům naděje. Večery tráví manželský pár většinou u televizoru; matnýma očima hledí pan R. na obrazovku. Brzy se však musí něco stát... Realistický psychologický snímek o katastrofě neměnnosti a ritualismu. Prakticky všechno improvizováno podle hrubě načrtnutých skic. Raný a výborný Fassbinder.(26.6.2005)
-
sportovec
Jsou nemoci a neštěstí z bídy, nadbytku, ale také stereotypu a nudy. Jsou nemoci a neštěstí, která skrývají potlačené ambice, ale i frustrace. Zdánlivý poklid všedního muže (jsi stále tlustší a nudnější, parafrázuji volně slova hrdinovy manželky). Kdysi se tomu říkalo měšťáctví, dnes mluvíme o konzumismu, nenaplněnosti .... Relativní blahobyt, průměr, který si uvědomuje svou prostřednost, malá ambice, která, jsouc letitě nenaplňována, pustoší své nositele zevnitř víc, než by si kdo kdy dokázal představit .... Znamení zkázy, neštěstí, jsou patrna; právě proto konec filmu překvapí o to víc svou neúprosnou razancí. Šťastné manželství je z ničeho nic v troskách. Otázku proč?, proč právě tak a ne jinak?, si autoři zodpověděli po svém, počínaje předčasným a zřejmě i zbytečným Fassbinderovým odchodem. Otazníky, které stojí nad filmem, jsou stejně nezodpovídanou součástí i naší doby. Odpověď na následnou otázku, nakolik se jedná o "řečnický" dotaz, je a zůstává otevřenou ....(20.2.2012)
-
gudaulin
Typický Fassbinder. Jeho přístup k tématu a k jeho hrdinům připomíná vtip, kdy přijde chlapeček k lékaři s velkou oteklinou a lékař se soucitně ptá: "Sedla včelička, sedla?" A chlapeček odpoví: "Sedla, ale štípnout nestačila. Majznul jsem ji kladívkem." Nutno říct, že jedna rána Fassbinderovi nestačí, a tak stejně jako pan Raab mlátí kolem sebe hlava nehlava do všeho, co chce kritizovat, jeho cíle jsou celkem čitelné, je to konzumní společnost, ritualizovaná úmorná všednost a banalita existence průměrného příslušníka střední vrstvy, který se bojí vyčnívat. Na druhou stranu, co může Fassbinder nabídnout jako protiváhu? Homosexuál, který nikdy neměl potřebu a nebyl vystaven nutnosti starat se o vlastní rodinu, vyzkoušel kdejakou drogu a ve své nezávislosti se opíral o jistoty německého sociálního státu. Hanna Schygulla, jejíž postava má být svobodomyslnou protiváhou pana R., je obrazem právě takového pozérství. Je lehké být svobodný tam, kde nejsem spoután žádnými závazky. No a vyústění příběhu je neobyčejně přepjaté, takový Volný pád dokázal s motivem člověka, který se dostal na hranu, pracovat daleko důvěryhodněji. Kdyby se každý snažil řešit únavu ze stereotypu způsobem, jako pan R., moc by nás záhy nezbylo. Nutno uznat, že zachycení pracovní a rodinné rutiny Fassbinderovi jde, jenže např. Kancl se s tím dokázal vypořádat elegantněji a s humorem. Celkový dojem: 50 %.(16.11.2009)
-
Artran
Warum läuft Herr F. Amok!? Pan R. žije přeci spokojeně dál svůj mrzký život v mém sousedství!(30.9.2009)
-
kinej
Tento film byl mým prvním setkáním s filmvou tvorbou R. W. Fassbindera a musím říct, že jsem naprosto unešen. Každý záběr tohoto filmu má smysl. Díky nesčetným rozhovorům se režisérovi daří, až do jen tak někde nevídané hloubky, vykreslit povahu a pohnutky hlavní postavy. A to dokonce přesto nebo snad možná díky tomu, že pan Raab sám, se moc neprojevuje. Jeho postava vzbuzuje pohrdání, zároveň však také lítost. Při scéně, kdy se Rath na beznadějně večírku snaží vnutit přípitek, mi bylo trapně i za něj. Nelze také neocenit velice realistický scénář, navozující dojem příběhu ze života a všudypřítomnou kameru, která by mohla být inspirací Larse von Triera. Fassbinder je podle mého největším filmovým psychologem.(11.5.2009)
-
Ducharme
Krutě realistický pohled na rutinní život - nesmyslné a nekonečné blábolení, stupidní problémy, materialismus jakožto smysl života, vztahy ze zvyku, děti, které nejsou tak inteligentní a bezpoblémové jak by si člověk přál, pocit nepochopení... Fassbinder diváka psychicky týrá nepatřičnou délkou a naturalitou záběrů - nutí ho si neustále uvědomovat, že takhle to prostě doopravdy je... V ZOO jsem viděl orla. V kleci je smutný a nehýbe se. Když je ale volný, létá vysoko a krouží... Pan R. mříže té klece prostě vylomil násilím - jinak to ani dopadnout nemohlo...(27.6.2009)
-
Ony
Pro zvolený příběh by se jistě nabízel i jiný styl vyprávění. Mohli bychom pěkně plynule sledovat stupňující se trápení obyčejného chlapíka, obávat se o něj a pak být ukojeni nějakým šokantním závěrem. Ale Fassbinder a Fengler zvolili o něco zajímavější cestu. Už "spoileroidní" otázka v názvu nám říká, že v tomto filmu nebude ani tak znepokojivé „k čemu to povede“ jako spíš „co k tomu povede“. A skutečně, ztvárnění nudy, marnosti a vydatných trapných chvil je tu tak mistrovské, až jsem měla tendenci zavírat před nimi oči. Konec, ač vypadá tragicky, je pak spíš úlevou. Ovšem definitivně mě uzemnil titulek, který naskočil po poslední scéně. Prosté, autentické, trýznivé.(30.1.2009)
-
liborek_
Rané Fassbinderovy filmy mám nejraději a tento patří na pomyslný piedestal, který mu následujícími písmenky stavím. Herr Raab vede průměrný a na první pohled spokojený život... S hezkou ženou se starají o jediného synka, bydlí ve slušném a poměrně dobře vybaveném bytě, má stabilní (do určitě míry kreativní) zaměstnání, pár přátel... Dalo by se říct, že mu nic nechybí. Jenže za fasádou relativní spokojenosti (viděné vnějším pozorovatelem) se skrývá zhnusení sebou samým, svým nudným a prázdným životem, rodinou, okolím... Vnímá manželčin nezájem o syna, klevetění, cítí posměch. Narůstá izolovanost, deprese. U člověka s povahou Herr Raaba však vnější pozorovatel nic nepostřehne. Herr Raab je totiž člověk hydraulický... :-) Relativita klidu a zdánlivé pohody trvá až do okamžiku dosažení mezního stavu psychické stability... (Morálku sem netahat!) Následuje amok a vpodstatě logické vyústění. Fassbinder nic nekomentuje, pouze předkládá syrový a takřka dokumentární záznam životního příběhu průměrné rodiny, jakých jsou mraky (tohle neplatí pouze pro NSR začínajících sedmdesátých let... Byl to takový nenápadný a tichý chlapík. Nikdy bychom to do něj neřekli...). Dokonalý film!(28.12.2008)
-
fauxthum
Geniální existencialistické drama, ve kterém Fassbinder předběhl svým „anti-narativním“ přístupem Michaela Hanekeho o 24 let (viz můj komentář k filmu 71 Fragmente einer Chronologie des Zufalls). Zprostředkovaný pocit narůstajícího hnusu, trapnosti a životní upatlanosti, který (zřejmě) prožívá pan R., je pro diváka psychotickým amalgámem šílenství a endogenní melancholie. Rozdíl mezi zkratkovitým okamžitým jednáním pana R. a promyšleným činem (viz např. též Hanekeho Sedmý kontinent nebo Studnu ze seriálu 30 případů majora Zemana) je především v délce a intenzitě prožívání existenciálně neúnosných situací a "životní odolnosti". Od časů Camusova Cizince umění často reflektuje tzv. endogenní (vnitřní, neznámé) příčiny iracionálního chování, ovšem málo kdy je akcent tak silný a exprese tak výrazná, jako u Fassbinderovy otázky...(1.12.2008)
-
lena60
Proč? Proč? Já bych možná věděla. Není nad to vybíjet si vztek v pravidelných intervalech! Ať už vás zlobí ženino hloupé tlachání se sousedy, nesnesitelné povinné sedánky s rodinou, děti, jenž mají problémy ve škole či to v zaměstnání neklape podle vašich představ, v žádném případě emoce neduste v sobě. Klidně buďte i protivní a budete-li se k tomu navíc preventivně rozčilovat, nejspíš se vám nepřihodí to, co nebohému panu Raabovi a jeho rodině. Oni ti klidní, nenápadní a vzorní tichošlápkové taky nemají pohár trpělivosti bezedný a když jednoho dne naplněný frustracemi přeteče, blízké okolí rodiny se spolu s námi diváky nestačí divit.(7.3.2009)
-
ork
For ME 86%(20.1.2011)
-
GilEstel
Proč posedl amok pana R? Nojo, proč vlastně? Spořádaný člověk, žijící svůj americký sen. Má práci, pěknou milující ženu, dítě. Varovné zamyšlení Fassbindera o neviditelnosti lidských problémů. Každý v sobě nosíme a skrýváme své problémy. Ne vždy je taky dokážeme unést. Po čase každý začne nenávidět monotónnost dnů všedních. Odtud již blízko, aby člověk začal nenávidět a pohrdat lidmi, které miloval nebo si alespoň myslel, že je miluje. Člověk se hroutí duševně i fyzicky. Tak mu doktor zakáže kouření, jednu z mála jeho radostí. (Sám Fassbinder byl těžký kuřák.) Tenhle film je depresivní nihilistická vize o agónii lidského bytí a společenské přetvářce. _____ Fassbinder se na své hrdiny dokáže dívat velmi intimním pohledem, kdy má člověk neustále pocit, že stojí vedle a může vnímat každý nádech herců. Geniálně lidsky podaná je například scéna z obchodu s deskami. Pro mě byl tohle první Fassbinder. Musím říci, že jeho režijní rukopis je natolik atypický, že vyžaduje naprosto atypický divácký přístup. Režisérovi fanoušci nechť si minimálně jednu hvězdu k mému hodnocení přidají. 61%(2.11.2011)
-
HenryS.
Sra*ky. Dialogy jsou fakt sra*ky. O co hůř, že reálné, tohle fakt lidi řeší. Vyčerpáván rodinnými dýchánkami, sousedskými "přátelskými" rozhovory a ždímající prací se to občas stane. Naprosto chápu. Tohle bude Moje doživotní noční můra. Spojnice mezi rannými "panelákovými" filmy Bély Tarra (co do dokumentárnosti a překvapivě i délkou záběrů) a Buňuelovským Nenápadným půvabem. Ty dialogy a chování postav jsou fakt absurdní, nejvíce při firemní pitce..... amirgal: Pan R. je vinnen, a zaslouží si nejvyšší trest! Ovšem kdo by tu potom zůstal a budoval socialismus (nebo kapitalismus, to je jedno). Pan R. tedy bude přežívat svůj mrzký život ještě nejméně staletí...(26.3.2009)
-
amirgal
Fassbinder mne nikdy nepřestane překvapovat. Jeho brilantní průzkumy propadlišt do lidského podvědomí a kolektivního vědomí. Sondáž archetypů a animálních motorů, které pohánějí mezilidské vztahy. Kruté společenské alegorie. A každý film je jiný - pokaždé jinak precizně vybraná forma podle toho, co nejlépe vyjádří obsah. Tak se patrně Fassbinder dostal blízko k vyprázdněné naraci, aniž kdo v oné době co o vyprázdněné naraci věděl a aniž by tento termín, který teď v podstatě používám anachronicky, kdo znal, a stal se tak jedním z jejích předchůdců. Ta forma je dokonale zvolená. Na diváka se během několika dlouhých frustrujících obrazů lustrujících třídní mikroklima přeléva z filmu taková nechuť a takový odpor k banální, povrchní, konzumní a životně vyčpělé měšťácké střední třídě, že jakýkoli náhlý, animální a spontánní akt násilí, který je schopen tato muka ukončit, je nevyhnutelný. Volám: Pan R. je nevinen!(11.12.2008)
-
Tatatranka
Film hádanka, vkládanka, skládanka. Fassbinder sešňorovanou šnečí sekvencí záběrů komponuje modrošedý svět své sametové loutky. - Jako později rozehraným Hanekeovým postavám, i Fassbinderovým hrdinům určují život dvě doby, život - smrt, život - smrt. Mezi nimi propast bez přívlastků. Divák-floutek padá přes okraj slova do mlčení.(11.3.2009)
-
jondzavid
Pôvodne som chcel napísať, že tento film je koncentrovaná nuda. Totižto nie je ľahké toto dielko sledovať, už z toho dôvodu, že Fassbinder vychytal bežnú rutinu života priemerného človeka s takým voyeurizmom, že som si pripadal, ako by som sledoval realitu a nie hercov. A táto realita je hrozne nezáživná, u mňa umocnená tým, že snáď každá činnosť či nečinnosť pána R mi je hrozne vzdialená. Aj keď na druhej strane aj blízka v tom ohľade, že každý má svoj vlastný stereotyp. A je tu ešte aj vyvrcholenie, na ktorom je určite zaujímavé ( a teda celkovou silnou stránkou filmu je), že sa nájde aj niekto, kto odpovedá na otázku prečo a nie len konštatuje. Preto sa za formálnou nudou tentokrát skrýva viac, len dá zabrať to tam nájsť :-)(29.6.2005)
-
Jansen
Celý děj tohoto filmu, svázaný do jednotlivých „výstupů“, působí jako výtah té nejodpornější vztahové konvenčnosti bez sebemenší naděje na jakoukoli změnu. Pocit klaustrofobické jednotvárnosti umocněn Fassbinderovým nepodbízivým tvůrčím přístupen a rozechvělou kamerou vzbuzuje až jakousi vnitřní nevolnost. Jednotlivé scény jsou jako výstupy vystřižené z absurdního dramatu, přičemž vrchol zosobňuje monolog sousedky-lyžařky. To, co se poté stane je už pouze logickým vyústění děje, který k tomuto okamžiku o začátku spěje.(27.5.2009)
-
Magyar
Nevím, jestli vás uklidním nebo zklamu, ale materialismus, rutina ani měšťáctví vás samy o sobě nezabijou. Pokud si máte komu postěžovat, koho vyslechnout, pokud ještě dumáte nad tím, jak napsat výstižnej komentář na čsfd (bez ohledu na to, jak vypadá vaše cílová skupina), vaše vědomí se v zemi bez souřadnic jen tak neocitne. Pan R. nebyl bojovníkem za "lepší život", stal se vykořeněným, bezduchým nástrojem své odplaty. ___ Tak tu rodinnou oslavu nějak přežijte, dejte si pivo, projeďte se na kole.. nebo si dejte pivo a běžte se projet na kole.(5.6.2011)
-
MarJel
Otázka v názvu filmu nutí divaká pozorně sledovat celý film. Ten může/nemusí chvílemi nudit. Na konci se Vám zatají dech. Samotný film ale začíná fungovat až o trochu déle - když vyjdete z kina a jdete jen tak po ulici, do hospody nebo třeba do obchodního centra. I po čtyřiceti letech (to ale není důležité) kolem sebe vidíte to, co jste přávě sledovali ve filmu. Chvílema je to až mrazivě přesné. Začínáte přemýšlet nad ostatními, nad jejich vztahy a životy a také nad sebou a nad svým vztahem k ostatním. Ten film prohlubuje a zviditelňuje často těžko spatřitelné věci. Učí vidět souvislosti.(4.6.2011)
