Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Rok 1878 kdesi na Divokém západě. Ranč Nicholsonových připomíná mauzoleum. Majitel Ben má nelegitimního syna s černoškou, míšence Whityho, manželku nymfomanku a dva syny z prvního manželství: homosexuálního Franka a duševně chorého Davyho. V rodině nenávidí jeden druhého a sluha Whity se stane nástrojem jejich pomsty: všichni si u něj objednávají vraždy ostatních rodinných příslušníků a Whity je vykonává jako jejich kat.
Fassbinder samozřejmě nenatočil klasický western, Divoký západ mu byl další kulisou pro analýzu lidských vztahů. Zkoumá závislost a otrockou oddanost. A je to rovněž studie selhání člověka v mezní situaci. Hlavní hrdina, jenž neví, co je to svoboda, sice zabije své utlačovatele, ale není už dostatečně silný ani nemá potřebný nadhled, aby si ujasnil životní souřadnice ve společnosti. Děj filmu není původní, svým způsobem je to vzdálený remake hollywoodské westernové klasiky. (Letní filmová škola)

(více)

Recenze (12)

Bluntman 

všechny recenze uživatele

(LFŠ 2010) Spojení Fassbinder a žánrový film dle západního vzoru může na první pohled vypadat netradičně, ale to až do té doby, než si divák uvědomí, že jeden z předních představitelů Nového německého filmu má ve své filmografii i svébytnou variaci na noir, sci-fi, paranoidní politický thriller ad. WHITY spadá do subžánru tzv. acid westernu, čemuž nasvědčuje jak jeho ambiciózní významová rovina, u které nejde primárně o rasismus, nýbrž násilí tolerované společností a schopnost integrace, tak i výstřednost stylu, kdy jsou postavy - včetně té titulní - nalíčeny výrazným bílým make-upem a užívá se divadelního - přednesového - typu řeči. Přes všechnu podvratnost vůči westernu se ale snímek nevyhýbá klišé, která jsou spojena s uměleckým filmem, jako je retardovaná postava, jež je nezkažená, přestože jde o jinak svobodomyslné dílo, které - stejně jako hlavní postava - nerozlišuje mezi barvou pleti či lidskou sexualitou, i když zůstává v zajetí a podřízenosti jedné sociální třídy vůči druhé. Následující VAROVÁNÍ PŘED SVATOU DĚVKOU, které tematizuje problematickou produkci prvního zahraničního Fassbinderova filmu, je dobré zhlédnout k obeznámení se s obtížným procesem vzniku (nedostatek peněz, přestože byly přislíbeny, herci a štáb si navzájem nerozumí, poněvadž každý mluví jiným jazykem, režisér je neurotik a původně divadelní skupině hrozí rozpad kvůli napjatým vztahům) a k "dopochopení" významu, jenž se vztahuje k dobovým náladám v Německu. ()

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Whity, western na Fassbinderův způsob, je estetickou zuřivostí s minovým polem vážně narušených vnitřních světů. Film není o rasismu, ten byl v dané době na daném místě platnou společenskou normou, ale pojednává o vzájemných vztazích a konfliktech defektních lidských niter. Zajímá se o vztahové závislosti, podřízenost a dominanci, formy násilí, zkušenostmi deformovanou sexualitu a sadomasochismus, ovlivňující i běžný běh života. Zkažeností nejmajetnější vrstvy ospravedlňuje Fassbinder svou neukojitelnou chuť po vzpouře proti společnosti v jejím maloměšťáckém přesvědčení. Estetika si podřídila prostor, pohyb i pocity, vše je podmaněno tezi o násilí i úzkostmi vnitřních světů. Všichni se zneužívají navzájem, či se o to pokouší, jen Whity je zneužívaný všemi bez rozdílu rasy, nebo pohlaví. Hlavní pozornost soustředěného zájmu nese jméno Whity (velmi zajímavý Günther Kaufmann), nemanželský syn nejbohatšího muže celého kraje s výrazně nerovnoprávným zbarvením pleti. Je v úzkostlivě podřízeném postavení a ve vlastním přesvědčení flagelanta neváhá přijímat i za ty druhé bolest z fyzického násilí. Cesta k sebeuvědomění je cestou utrpení. Hlavní ženskou postavou je Hanna (příjemná Hanna Schygulla), zpívající barová společnice. Vzájemná náklonnost s Whitym není schopna se podřídit obvyklým společenským standardům a probouzí násilnické podstaty lidských charakterů. Důležitou postavou je Benjamin Nicholson (zajímavý Ron Randell), ten nejbohatší muž kraje. Nespokojenost s rodinnými příslušníky má sklony k intrikám a násilnému prosazování vlastní dominantní úlohy. Výraznou postavou je tu Katherine Nicholson (pozoruhodná Katrin Schaake), Benova atraktivní manželka. Jediným jejím cílem je osobní zisk, sexualita je v pletichách účinnou zbraní i nejzávratnějším potěšením života. K výraznějším postavám zde patří také Frank Nicholson (zajímavý Ulli Lommel), Benův transsexuální syn. Násilí je v přímé úměře k sexualitě, sadistického i masochistického uspokojení narušených vnitřních světů. Z dalších rolí: mentálně zaostalý Benův syn Davy Nicholson (Harry Baer), falešný mexický lékař Garcia (Tomás Martín Blanco), Whityho matka a kuchařku u Nicholsonů Marpessa (Elaine Baker), místní šerif (Mark Salvage), barman místní nálevny a tančírny (Peter Berling), či hbitý pianista (Kurt Raab). Film Whity doplňuje Fassbinderovu kolekci narušených vnitřních světů, zaměření na násilí se dostává do nejintimnějších částí lidské duše. Zajímavá to estetika deflorovaných niter člověčenstva! ()

Reklama

Pafl 

všechny recenze uživatele

S Fassbinderem se potkávám často. Strávíme spolu hodinu až dvě, rozejdeme se s úsměvem a dál nevím, protože pak už jsem sám. To si pak říkám: co mi to ten divný chlapík chtěl říct ? Whity vypráví o rasismu, říkám si, ale co přesně, tomu nerozumím. Já se na to chtěl dívat, protože jsem chtěl vidět fassbinderovský western a ne si potom dva dny lámat hlavu nad tím, kdo chce koho zabít a proč. Hana Schygulla v dalším fassbinderovském příběhu o nenávisti. Další divák s pokroucenou hlavou. ()

Rousse 

všechny recenze uživatele

Uživatel Pafl napsal hlavní část mých myšlenek - akorát s tím rozdílem, že Whity byl mým 2. setkáním s Fassbinderem a nejspíš i posledním, protože ani tohle naše 2. setkání jsem prostě nebyla schopná přežvýkat. Mám pocit, že tady nic nefunguje, že je tu všechno špatně a ještě k tomu chybí myšlenka - tedy nějaká podstatnější než ta, že bílí utlačovali černochy. Celou dobu jsem měla pocit, že se v tom filmu nehne ani stéblo trávy, štronza a zpomalené pohyby (které asi měly vyvolat nějaké emoce) na mě bohužel nefungovaly a ke všemu pozorovat herce napatlané zeleným make-upem, to už mi přišlo až komické. A nesnažte se to svalovat na dobu natáčení - vznikaly i jiné filmy v té době a pouze v tomhle jsem zaregistrovala zelený make-up! Na letošní LFS je Fassbinderovi věnován cyklus "Neznámý Rainer Werner Fassbinder" - obávám se, že i po skončení 36. LFS UH pro mě Fassbinder neznámým zůstane. ()

Ixbalanke 

všechny recenze uživatele

Tak z tohoto zážitku jsem opravdu zmatena! Ale v pozitivním smyslu. Ze začátku jsem byla nedůvěřivá, ale na konci se můj mozek nevšedním výrazovým prostředkům přizpůsobil:) Natolik umělecký film jsem dlouho neviděla. Tenhle film je přesný příklad toho, že názvy stylů filmu (jako tady "western") nemají žádný smysl. Ale to se mi líbí, když se autor nesnaží vecpat do určitého žánru, ale jede si po svém. Rozhodně doporučuju nevzdávat to a dodívat až na konec! ()

Galerie (59)

Zajímavosti (10)

  • Fassbinder vycházel špatně i s producentem Peterem Berlingem. Jako akt usmíření mu pak film věnoval. (ČSFD)
  • Film nešel po uvedení na festivalu Berlinale ani do videopůjčoven, protože žádná firma nechtěla vydat peníze na jeho rozmnožení. Rovněž televize neprojevila žádný zájem o film. Poprvé tak byl vysílán až v roce 1989, do kina se znovu dostal v roce 1992 a na dvd vyšel díky společnosti RWF Foundation roku 2006. (ČSFD)
  • Snímek se natáčel poblíž španělského města Almería, kde natáčel své filmy italský režisér Sergio Leone. Producent Peter Berling ho požádal, zda by Fassbinderův tým nemohl bezplatně místo využít a Leone souhlasil. (ČSFD)

Reklama

Reklama