Kolik je ve vašem světě hodin?

Leila Hatami a krásná hudba ten film táhnou. Ano je to stalker, ale stejně ho tak nějak chápu. (06.09.2016)

Nechcem tvrdiť, že tento iránsky film nie je inteligentným dielom a nie je nad čím premýšľať. Lenže je nakrútený tak nudne, až vzbudzuje dojem, že si ho režisér napísal a nakrútil iba sám pre seba. Inými slovami tu chýba aj práca dramaturga. Nechcem tvrdiť, že film musí mať dej, videl som viacero omnoho dlhších "bezdejových" filmov, ktoré ma bavili viac, pretože ma nútili počas sledovania premýšľať. Túžbu premýšľať nad metaforami v Koľko je hodín bohužiaľ Yazdanian vo mne nevyvolal. To aj napriek veľmi sympatickej a krásnej Leile Hatami v hlavnej úlohe, ktorá tu hrá príjemnejšiu postavu, ako tak trochu fúriu v A separation. Btw Irán vs. Peugeot už po neviem koľký krát... (30.01.2016)

Unylá íránská obhajoba stalkingu, která stojí za vidění jedině kvůli Leile Hatami. (14.01.2016)

To jste takhle mladá íránská kočička, máte čerstvě po vejšce, kluci po vás pálí, jenže to vesnicoidní město Rašt na severu země vám začne bejt docela malý. A jak už to tak s mladejma kočičkama bývá, spálí mosty, řeknou Aurevoir a namíří si to za nějakou evropskou bagetou přímo do Paříže. Maminka je smutná, tetička je smutná a ten ruskej divňák od naproti je úplně nejvíc smutnej. Roky běží, film ještě nezačal - maminka zemře, tetička zestárne a kočička si to namíří zpět. Divňákovi vypadaly vlasy, ale na kočičku nikdy nezapomněl. To by byla asi tak zápletka. Film překvapí (aspoň mě) už samotným prostředím, kde je zasazen a jeho sociálními vazbami. Sever Íránu mi připomínal Evropu asi víc než Írán, resp. mou představu o Íránu. A právě sonda do života prostého středotřídního íránského lidu a pohledy na ty íránské trhy, obchůdky, mládež, starouše atd. je pro mě určitě jednou z hodnot, proč na tyhle exotické filmy chodím. Funkční romantický příběh dvou nepochopených duší, obou romantických, ale velmi různým způsobem, takže jedna duše nepochopí druhou, zatímco druhá pro první žije. A je na divákovi, jestli chápe obě, jednu nebo žádnou a nic není špatně. A nakonec ta věčná pravda o tom, že i to utrpení pro někoho je v naprosté upřímnosti krásné a plné smyslu; bylo podáno fakt uvěřitelně až k minimálně virtuální slzičce. (14.01.2016)

Veľmi zaujímavá sonda do iránskej dediny a do spôsobu akým je v tomto prostredí vnímaná mladá, slobodná žena. Chýbalo tomu trochu tempo ale vyslovene nuda to nebola. 60% Festival iránskeho filmu 2016 - Kino Film Europe (14.02.2016)