Reklama

Reklama

Vážený občan

  • Argentina El ciudadano ilustre (více)
Trailer 3

Obsahy(1)

Spisovateli Danielu Mantovanimu leží svět u nohou. Právě získal Nobelovu cenu za literaturu, ale místo zadostiučinění se dostavila kocovina. Autor, který si vyslouží takové uznání, už dávno není provokatér, ale jen spořádaná položka v kánonu. Zhrzený Daniel se uzavře přede všemi, přestane psát a zatvrzele odmítá pozvání na prestižní akce, rozhovory i setkání. Cosi se v něm zlomí ve chvíli, kdy mezi přívalem oficiálních listů nalezne nenápadné psaní z rodného argentinského zapadákova, odkud kdysi utekl. Má mu být přidělen čestný titul váženého občana. Daniel Mantovani se rozhodne vrátit – ke vzpomínkám, dávným láskám, starým přátelstvím. Přijíždí do povědomých ulic jako velká hvězda a z jeho návštěvy se rychle stává groteska, která ale postupem času hořkne. Nejen úspěch se neodpouští. Daniel pomalu přichází na to, že nikdo neumí tak milovat a nenávidět jako lidé, kteří vás znají od dětství. Vrátí mu rodné město chuť psát, nebo jen posílí jeho samotářství? (Film Europe)

(více)

Videa (4)

Trailer 3

Recenze (66)

poz3n

všechny recenze uživatele

Neodbytnou součástí filmového díla je jeho estetická stránka, jeho vizuální zpracování. Pokud obraz vypadá tak, jako by ho někdo natočil na foťák, pokud záběrování vypadá tak, jako by nad tím nikdo nepřemýšlel (nebo přemýšlet neuměl) a pokud střihová skladba vypadá tak, jako když onen člověk střihá snad poprvé v životě, pak mi přijde absurdní, že se něco takového vůbec může promítat v kině. Vydržel jsem asi prvních 30 min a i to považuji za úspěch. ()

Padme_Anakin 

všechny recenze uživatele

Výborné komediální drama se v druhé půlce umně přehoupne do sociální sondy malého městečka a dělá to otevřeně, nesmlouvavě, zcela bez příkras.. Příběh úspěšného a bohatého spisovatele, který po 40 letech přijede navštívit rodnou hroudu, mě obveselil, rozesmál a zároveň rozesmutněl pravdivostí.. Charismatický Oscar Martínez opět vynikající a to, co by se dalo snímku vytknout, rychle zapomenu, není to podstatné.. ()

Reklama

Arbiter 

všechny recenze uživatele

Moc rád bych tak chytře sebereflexivní obraz zhlédl zasazený do českého prostředí. Ono jde v podstatě o u nás protežovaný žánr, odkrývat "maloměstskou náturu" - jenže Vážený občan byl bez problémů koukatelný a člověk nemá po zhlédnutí pocit, že mu režisér právě povýšeně (blahosklonně) nadiktoval, jaký jsou lidi opoždění, ale že on se s tím smířil. V Českém mainstreamu se zpravidla dostaneme pouze ke karikujícímu ohmatávání (a obnovování) stereotypů a archetypů. Vážený občan se sice nevzdává (a neubrání) komediální lince a výsměchu určitým "tradičních" postavičkám, které lemují vstup intelektuálního velikána do duší malého rodného městečka, kdy nostalgii a romantiku postupně střídá opovržení a uvědomění, proč že to vlastně na 40 let zmizel. Jenže ono městečko naštěstí není pro onu komediální linku zbaveno všeho ostatního. Autoři se nevzdávají zároveň nekomediálně (a naštěstí bez využití postupů tragikomedie) tematizovat "vážné sociální problémy," nebo chcete-li zkrátka i pro komedii se nehodící věci ze života malého města a našeho hlavního hrdiny. Spisovatel Mantovani je zde šarmantní a hbitostí jazyka ostatními postavami domněle nedosažitelný, ale naštěstí v důsledku pěkně snadno z piedestalu sesaditelný a (nejednou) sesazený. Vážený občan Mantovani je stejně tak obdivuhodný, jako lehce vychcaný, do sebe trochu zahleděný a v drobnostech prospěchářský, v sobě si libující a subtilně manipulující intelektuál, pravidelně zneužívající (nebo zkrátka využívající) svého intelektu a decentně se rochnící ve své morální a intelektuální nadřazenosti. Myslím, že všechny archetypální figurky jsou ve snímku polidšťovány, zasazeny do uvěřitelnějších sociálních (i unikátně osobních) rolí. Fakt se na to hezky koukalo. Příjemná jednohubka. Hoyt má ale pravdu, že některá klišé trochu bila do očí a střih v několika případech připomínal studentský film. ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

„Odjel jsem ve dvaceti. A nevrátil jsem se. V životě jsem dokázal jedinou věc, unikl jsem Salasu.“ Jenže jeden se prostě neponaučí…Už úvodní ostrý projev naznačí, že Danielovi není brutální upřímnost úplně cizí. V Argentině, kde vše funguje jinak, se slavný navrátilec nejprve těší přízni, úsměvům a publicitě. Jenže jak se místním znelíbí, úsměvy ztvrdnou a dobré způsoby zmizí. Gradace nepříjemných událostí, kterým Danielova upřímnost a podrážděnost vůbec nepomáhá, tak na sebe nenechá dlouho čekat…Snímek je bilančním dramatem, hořknou tragikomedií stejně jako kousavou satirou (a z „lovu“ zatraceně zamrazí). Ano, Daniel mohl prchnout dřív, technická stránka filmu není nijak mimořádná a co předcházelo závěru se nevysvětlí. To ale nemění nic na tom, že duo argentinských tvůrců dobře vědělo, o čem vypráví, a tento příspěvek k tématu „vracet se po letech domů není dobrý nápad“ by neměl zapadnout. Za mě solidní 4*. „Nate. Papír snad chytne.“ - „To je kniha, kterou jste napsal?!“ - „Pálím vlastní knihy, abych přežil.“ ()

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Kdyby se film netvářil až tak moc průměrně, tak by vlastně nebyl vůbec špatný. Průměrná filmařina tu totiž naráží na lidskou absurditu, ne nepodobnou té od Hrabala. Jen s tím rozdílem, že opravdová zábava přijde asi až po hodině filmu, u kterého se do té doby takřka unudíte k smrti, abyste zjistili, že s těmi místními Argentínci taky vlastně může být docela zábava. Každopádně uznávám, že postava akademika Daniela, který získal Nobelovu cenu a dnes trpí absolutní depresí z lidské prázdnosti, byla hodně dobře vymyšlená. On náraz fanouška a spisovatele občas může být pěkný průser... ()

Galerie (24)

Související novinky

Festival argentinského filmu v Lucerně

Festival argentinského filmu v Lucerně

25.10.2017

Už tradičně na konci října se filmoví diváci dočkají dalších novinek jihoamerické provenience. Od 26. 10 do 30. 10. se v pražském kině Lucerna koná 6. ročník festivalu argentinského filmu CINE… (více)

Reklama

Reklama