Pohádky pro Emu

"Všechno je možný.. Jsou přece Vánoce !!" Hádal jsem, že herecké ikony Vetchý s Geislerovou budou Havlíkovi tahat bolavou stoličku podobně jako Tomáš Holý samoučce Poledňákové, jakkoli baculka Švábenská dospělým kolegům překvapivě stačí, nicméně Pohádky pro Emu platí za výtečnou žánrovku, jakých u nás vzniká, že by se za nehet vešlo.. Nečekaná vánoční pecka, kterou jen tradičně potvrzuje palec dolů Mirky Spáčilové.. (05.07.2018)

Je dost pravděpodobné, že kdybych film neviděl v červnu, ale před Vánoci, dal bych o hvězdu víc. Takhle totiž střízlivým pohledem vidím, že si Vetchý s Geislerovou vymysleli dialogy asi sami a snaží se z toho ukovat alespoň slušnou televizní inscenaci. Díky právě většině herců to nesklouzne na úroveň telenovely. Nevznikl tedy druhý Kolja, tomu se to trochu námětem podobá. Přesto má snímek pár pěkných míst. 60% (14.06.2017)

Co tenhle film postrádá na vtipu, to nedohání v napětí ani romantice a bohužel ani v elementární logice. Banální a nedůsledný scénář, krkolomný a vykonstruovaný, nesmyslné obraty v ději a jednání postav, nelogické situace (nechci to všechno vypisovat, třeba castor tu má komentář, se kterým úplně souzním), absence motivací téměř u všeho, tomu poplatné toporné herectví, bezduchá, nevnímavá kamera jako z televizní reklamy, a kvanta a kvanta nevyplněného prázdna kolem několika základních klišé a holých tezí z toho spolu s dětským hrdinou, ztraceným zvířátkem (které absurdně dlouho nikdo nepostrádá) a citově vydíracím tématem dělají z filmu tak akorát adepta na amerického oskara za zahraniční film. Zvlášť když se do toho zaplete téma imigrace. Američané si ostatně o schopnostech cizinců z východní Evropy točit dobré filmy myslí své a tenhle kousek je z té arogance fakt nevytrhne. Nejspíš je to od nich charitativní soška Oscara (jako sorry, ale mám docela právo se ježit, když už jsem si s tímhle počinem odkroutila dvě hodiny). Proti nepřirozenosti a šustění natáčených scén ve vakuu emoční i sociální inteligence a uměleckého citu se ve mně štětila každá buňka. Bhúúúffrf. Kdyby do sebe někdo prostříhal s béčkovými českými herci ne moc dobře přetočené scény z KOLJI a Pretty Woman, dostal by i bez úprav ve scénáři stoosmatřicetkrát lepší romantickou komedii a charismatičtější film, než za co se vydává tahle mdlá těžkopádná a hloupá šmíra. Zápletky, dialogy, vtip a spád děje v Ulici jsou proti tomuhle filmařskému amatérství rajský balzám na duši. Humorné to chvílemi bylo dost, pro otrlé (třeba když se Vetchý chová jako instruktor operačního týmu FBI a nutí Geislerovou zkoušet si nahlas opakovat, jak se jmenuje a kde pracuje, aniž by to ovšem byly smyšlené údaje k zapamatování. --- Nebo celá ta nesourodá vložená epizoda se ztraceným morčetem, co ho nikdo moc nepostrádá a nehledá, dokud nevkusně a cynicky nechcípne jako ten pes v písničce, kterého praštil řezník paličkou), já se ale postiženým filmům smát nemůžu, jen mě ta nejapnost bolela víc než obnažený zubní nerv. Je mi to líto, ale na tomhle pokusu nebylo prostě dobře nic, trčí z toho sada nesourodých utkvělých záměrů, tupá snaha a naprosté analfabetství stran existence filmařských, uměleckých a vyprávěcích postupů, nulový talent a totální podcenění práce na uvěřitelné esenci, plynutí i faktických detailech příběhu, a to není dobrý výsledek. Režisér je možná hodný člověk, ale nemusel by se to nutně pokoušet sdělovat filmem. *~ (18.12.2017)

Ohrádky pro Edu.. Méně uspěchaný konec a půjčování od žánrových sester, více důvtipu a šarmu a byl by tu možný potenciál každoročních vánočních repríz mezi zarudlým Ivanem a šlapkou Richarda Gerea. Jsem jediný, kdo si u scény nerozhodnosti muže a ženy v naproti sobě umístěných pokojích vzpomněl na Indiana Jonese a Chrám zkázy? Akorát Vetchého nezačal škrtit Mola Ramův nohsled.. No nic, aspoň že se čert s hodností vraníka vrátil po letech k fochu.. (22.03.2017)

Tak kdybych byl hnidopich, tak bych si určitě k tomuto snímku nějaké ty výhrady našel. Jako třeba, že to v některých momentech trošku až okatě připomíná Kolju (včetně přítomnosti nesympatické sociální pracovnice) nebo, že má divně useknutý konec, po němž následuje k titulkům hudba, která se tam podle mě vůbec nehodí. Ale jinak převládají jednoznačně pozitivní dojmy. Myslím, že jestli jsme v Čechách až doposud měli coby tradiční "vánoční" film Pelíšky, které přitom o vánocích ani tak úplně nevypovídají, tak nyní už takový hezky vánoční film se vším všudy máme (včetně trošky toho sentimentu). Především jde ale o film úžasně lidský a plný laskavého a zcela nenásilného humoru. Co dost oceňuji (a co tento film podle mě odlišuje od klasický amerických sentimentálních filmů) je způsob, jakým je zpodobněna postava Emy, resp. kdo byl vybrán pro její ztvárnění. Není to žádná roztomile "sladká holčička z reklamy", spíše na první (ale opravdu jen na první) pohled takové "ošklivé káčátko". Na ten druhý pohled je přitom Ema poměrně sebevědomá, vtipná, komunikativní (dokáže si získat trošku podivínského "dědu") a taky hudebně nadaná holčina. Možná může někdo namítnout, že na to, že ji před nedávnem umřela maminka, je až moc v pohodě, ale ono ji tak trošku v dané situaci ani nic jiného nezbývá. A pak stačí jedna scéna, kdy Ema pláče ze strachu, že umře, a člověk musí uznat, že ani v tomto směru není scénář "děravý". Naopak bych velmi ocenil, že film pokud jde o city nikterak netlačí na pilu a nesnaží se být "dojákem" za každou cenu (snad proto asi i končí způsobem, jakým končí). Herecky samozřejmě film stojí na Vetchém s Geislerovou, kteří jsou oba v některých scénách vysloveně roztomilí (viz scéna, kdy se oba tak dlouho odhodlávají zajít za tím druhým na pokoj, až oba usnou). Ale především je to o tom, že mají co hrát (vzhledem k dobře vystavěnému příběhu ve scénáři). (19.12.2016)