Paterson

Atmosferické, hudobne zaujímavé a ohromne ukľudňujúce. Presne ako Patersonov život. Napohľad možno plný stereotypu a nudy, ale nie je to tak. A v jeho hlave je to rozhodne tiež zaujímavé. A tí dvaja? ... tak tí sa našli, hotová symbióza. Adam Driver dokonalý Paterson. (26.08.2018)

Kdyby za tím filmem nebylo jméno Jarmusch, tak ten film umře ve vlastní šťavě z nudy. Hrozně mě mrzí, že poezie, která zde tvoří tu spojovací linku, byla kvalitou hnána do slepé uličky a zároveň měla podržet film. Film je tedy bez děje nudný a co do pojítka - poezie - příšerný. Třetí hvězdu dávám jen tomu psovi. Docela týpek. (25.06.2022)

Jestliže bych měl věrně zrcadlit / Patersonovu formu / jež spíše než filmem / zdá se být poezií / potom bych začal / tuží dělat kruhy / na bílém pozadí / naházel několik kamínků do vody / které by po pádu / v dotecích hladiny / znázornily / oblou dokonalost všedních dní / v jemných nuancích / dojmů ze života / za jehož zdánlivě / neměnným povrchem / prosvítají střípky / otázníků a odpovědí / které pozvolna / proplouvají časem / a jako ryby / ukrývají veškerou moudrost / v mnohoznačném mlčení. (07.02.2017)

Jarmusch je svůj, to ví každý, ale občas se mi trefí do noty. Paterson je klasický jarmuschovský příběh, který plyne hooooodně pomalu a vlastně ani nikam nesměřuje. Naštěstí má tak zajímavé postavy, že se nedá mluvit o nudě. Na druhou stranu zkrátit o půl hodiny by asi výslednému dojmu moc neuškodilo. (15.12.2017)

Začnem trochu atypicky, presnejšie ANGLICKY, ale tak trochu inak. Herec, ktorý stelesnil postavu Patersona z malého mestečka Paterson, sa volá ADAM DRIVER, a je to zvláštny, ale zaujímavý to človek... Chcem sa vlastne dostať k jadru veci. Jeho priezvisko Driver, znamená po našom : VODIČ, v snímku stvárnil vodiča autobusu, linky č. 23. Keď si to spojím doslovne, tak by to vyznelo : BUS DRIVER, čo sa dokonalo hodí k tomu, o čom vlastne tento film je, a nielen o tom. Skrátka, bol predurčený k úlohe, ktorá mi vytvorila veľký a nesmierne pozitívny úsmev na tvári, jednoducho ma tento nezávislý film, strašne NADCHOL ! Odohráva sa od PONDELKA, do pondelka, a keď to správne počítam, tak by to malo byť osem dní, aj s tým nasledujúcim, definitívnym. On je šoférom pravidelného spoja, ktorým dennodenne preváža rôznych cestujúcich, ktorí sa zvyknú rozprávať počas jazdy, o rôznych situáciach, ktoré prežívajú. Jedným uchom dnu, druhým von, tak by som to charakterizoval, z jeho pozície. Čo ho veľmi zaujíma, je písanie básničiek, ktorými je totálne fascinovaný, a ja s ním. Je posadnutý jednak svojou excentrickou iránskou priateľkou, v ktorej sa skrýva velikánska CHARIZMA, ale aj tým, čím si kráti voľný čas, tou fascinujúcou literárnou činnosťou, ktorá vytvára bravúrne nápady z hlavy, obyčajne - neobyčajného šoféra LINKY č. 23, inak vo filme, je veľký výskyt : DVOJIČIEK, ktoré si praje mať jeho krásna frajerka, a tak zrejme preto pozorujem práve tento častý jav. Už si ani úprimne nepamätám, kedy naposledy som videl niečo tak naprosto : GENIÁLNE, žiadne prestrelky, žiadne vyšinuté výbuchy, žiadni super - hrdinovia, a iné somariny, len pekne pomaly plynúci snímok, v ktorom ide hlavný hrdina do roboty, a zase domov ( Kedy naposledy ste mali možnosť vidieť to, čo sami robíte... ? ), po šichte ide vyvenčiť PSA, ktorého priviaže pred barom, a v tom si pre zmenu poklábosí s barmanom, no, sem zvykne chodiť aj jeden, bývalý černošský párik, kde si vymieňajú medzi sebou názory, lebo Everett sa nevie spamätať z rozchodu s Máriou... A práve aj černoch, i neskôr tento milý psík MARVIN, mu pripravia nepekné PREKVAPENIA... Zbytočne to viac rozpitvávať, pretože mne film parádne SADOL, ale som si viac - menej istý, že mnohým sadnúť nemusí... JIM JARMUSCH JE BOREC ! (29.03.2017)

Jim Jarmusch umí točit o malých velkých věcech a to dokonale. Je to mistr pozvolného (někdo by řekl smrtelně pomalého) tempa, tentokrát nám předkládá týden života řidiče autobusu Patersona ve městě Paterson. Tím jsem pravděpodobně shrnula celý děj, pro atmosféru si musíte zajít do kina ;-). Ps: asi se začnu zajímat o poezii. Je pěkná. (11.01.2017)

51. MFFKV: Snímek o sedmi dnech ze života řidiče autobusu, který je zároveň amatérským básníkem, dotahuje Jarmuschovu typickou poetiku na zcela novou úroveň, v níž zdánlivě vyprázdněný obsah postavený na harmonické repetici zcela souzní s filmovým stylem. Ten, stejně jako hlavní hrdina, který přísně dodržuje své rituály, virtuózně opisuje stejný vzorec (pohyby kamery, hudba, herectví, situace), aby nám se smyslem pro detail ukázal krásu každodenní existence. Síla Jarmuschova filmu nestojí na ději, nýbrž na pocitovém prožitku pramenícím z harmonických variací obrazů a jejich významů, které se snad nejblíže přibližují lyrické japonské kinematografii z dílen Kurosawy nebo Ozua. Po dni přichází další den – je ale jisté, že po Patersonovi už další takový film nepřijde. Alespoň v režisérově filmografii. (15.01.2017)

Jarmuschovskú poeticku a estetiku milujem. Toto nie je a ani nikdy nebude kultovka, ale tak príjemný a ľudský film, aby človek pomaly hľadal lupou. Hrejivé a skvelé vo svojej "obyčajnosti". (18.04.2017)

Bola raz jedna rutina. Pohľad na hodinky vždy v rovnakom čase, aj bez budíka. Ranné vstávanie, práca, večer cesta domov. Žena v domácnosti so slabosťou v čierno-bielych dekoráciách, venčenie psa a jedno pivo. Veci tak bežné, že sa nemusia ani rýmovať. A predsa z určitého zvláštneho dôvodu existuje pre niektorých z nás chuť o tom písať básne. (13.06.2017)

Nechci Patersona přechválit, ale: Je v něm samurajská rutina (Ghost Dog), je v něm Kaurismäkiho feeling náhodných setkání (Noc na Zemi), je v něm srdečnost malých barových přátelství (Kafe a cigára), je v něm poezie všednosti a tolik typická všeříkající neakce. Prostě je v něm Jarmusch. 8/10 (10.01.2017)

Ačkoliv se nám každý den zdá stejný, protože vykonáváme tu samou činnost, je přitom zcela jiný. A není v každém z nich nouze o krásu, napětí, zklamání, prohry, ale i výhry a radosti. O sny. Pokud má život rád, netouží být někým jiným někde jinde, ale je rád tím, kým je a kde je. Tenhle film zobrazuje až neuvěřitelně dokonale poetiku všedního dne - scenérie, kolem kterých chodíme, lidi, které potkáváme, a pokaždé nám to něco dá. Jeden řidič autobusu je sice navenek málomluvný, ale uvnitř to v něm překypuje krásou a poetikou a láskou a musí to ze sebe dostat ven. Dokáže se radovat i z obyčejných zápalek a najít na nich něco poetického a kouzelného. Jeho žena také není žádný velký myslitel, dokonce bych řekl, že je naivní a občas sebestředná, ale je mu věrná a v těžké chvíli ho dokáže pochopit. Jsem moc rád, že se tento film vyvaroval sexu a smrti kohokoliv - ne že by tu náznaky nebyly, ale pak by ten film byl realistické drama, na poetika a kouzlo všedního dne. Ačkoliv se zdá, že si někdy postavy povídají triviálně o naivitách, jde o hluboká moudra (třeba: "Co je svět bez lásky?". to zažívám dnes a denně, když přijde manželka z práce a mluví jen o sobě, ani mne nepphladí nebo sama od sebe neobejme, ani se nezeptá, jak bylo.) Trochu mne mátla ta dvojčata, ale myslím, že jde o narážku na to, že by člověk často chtěl žít jiný život, a přitom si neuvědomuje, jak skvělý má ten, který žije, a že si jej málo váží. Ostatně - hezky a trefně je to řečeno v té básni o dimenzích. Vlastně by se dalo říct, že ten film je čistě náboženský, a kdo ví, proč to říkám, tak mne chápe, a ostatním to nemíním obhajovat. Dalo by se k filmu napsat daleko víc, ale to už by nebyl komentář, ale akademické pojednání. (Jo, ještě poznámka - máme v rodině básníka. Až na pár mu jeho dokonale stylizované a rytmické básně přesně podle vysokoškolských literárních pouček nevěřím. Básně ve filmu nejsou stylizované, nejsou přesné a akademici by je rozcupovali. Jsou však lidské a přímo od duše.) (21.04.2021)

Nemam slov. Naozaj. Ten film zomna vysal doslova vsetko. Chut zit, premyslat, existovat, este aj snahu napisat tieto riadky. Film bol dokonalym stvarnenim nudy, nicoty, absolutneho nihilizmu. Zapletka neexistovala, hlavna postava bol nesympaticky, nudny flegmatik s este nudnejsim zivotom. Jeho priatelka - nestabilna, emocionalna, naivna a mierne manipulativna latina s obsesiou s "istymi" farbami. Stereotypny stary cierny barman, vedlajsie postavy a ich dialogy boli horsie jak NPC z GTA. Este aj ten chrciaci maly sprosty pes ma natom celom iritoval - aspon nakonci tu totalnu prazdnotu mierne naplnil. Naozaj som dufal, ze na konci filmu vsetci zahadne zomru a dom bude zvonka natrety na ciernobielo. Nadhernym paradoxom na tom vsetkom je, ze tento film som si pozrel na zaklade nepriameho odporucenia od spoluziaka zo strednej, ktory ho oznacil za svoj oblubeny. Uz mi je jasne, preco som si s nim nikdy nerozumel... (05.09.2022)

Tak a teď jsem se odkopal! Už je jasné, že nejsem dostatečně inteligentní na to, aby se mi Paterson líbil. Mě prostě nebaví sledovat den po dni obyčejný život řidiče autobusu s básnickými sklony a jeho extrémně kreativní ženy. Nudil jsem se tak převelice, že se o mě dvakrát pokusil i mikrospánek, ale bojoval jsem až do hořkého konce. Napadlo mě, že bych dal panu Jarmuschovi echo, další film by mohl natočit o mě, byl by jistě stejně nudný, možná i nudnější, což by mu jistě přidalo na kvalitě. Musím ale uznat, že porucha autobusu dala příběhu nový náboj, díky kterému byl náhle plný napětí. Uf... (26.08.2017)

Na této kapitole z dějin volného verše mě zasáhl jen způsob, jakým Jarmusch vykreslil titulní město. Snad totiž právě ono je hlavním hrdinou, tím, o co ve filmu jde, a básnící řidič autobusu je jen takovým integrujícím prvkem, osou, či spíše: osičkou. Ten svět je totiž znázorněn očima jinak pohlížejícíma a vyhlížejícíma, než jak hledí a vypadají ty jeho. Takový zrak září z tváře jasné, zato autobusákova téměř neměnná maska vše zahlíží, což se zdají vyjadřovat i ony sekvence, v nichž se tzv. „básní“, tj. po snímaném světě plyne to nešťastně univerzální americké písmo. Místo řidiče ale skutečně básní kameraman. Právě nádherně snímané město mi báseň připomnělo nejvíce. Elmes osvědčil své malířské nadání již ve Zlomených květinách. Zde se jeho malba opět maximálně přizpůsobila Jarmuschovu vyprávění. Zvláště artificiálně působí všechny ty záběry, kde ulice a zákoutí města prostiňují nějaké nápisy. Typografie lidských cest a životů. (25.08.2019)

Myslel jsem si, že po dlouhých letech hladového hltání braku se už budu dalšímu Jarmuschově poetizování života "obyčejného" člověka a glorifikaci (nebo aspoň popularizaci) nejrůznějších loserů trochu cynicky ušklíbat, že když neuvidím litry krve, metry vyhřezlých střev, nebo kanibalské mutanty budu se kapánek nudit. Ale nestalo se, opět mě dostal. Tedy on ten jeho hlavní hrdina, vnějškově obyčený člověk z lidu, nebyl zase až tak úplně obyčejný. Nejenom že psal moc pěknou existenciální poezii, ale hlavně (skvělý) Adam Driver je fakt monstrózní zjev. Hlavu, uši, nos, ruce (a kdo ví co všechno ještě) má ca dvakrát větší než je průměr a celkově na mě působí dojmem nepříliš vydařené Frankensteinovy kreatury. A jako naschvál mu pak tvůrci za partnerku vybrali buchtu s vizáží Miss Persia, která byla ovšem na můj vkus až příliš medová a přeslazená a její postava pak v kontrastu s bigfootem Driverem působila nevěrohodně, vyumělkovaně. Ale jinak se mi Jarmuschův svět opět hodně líbil. Svět, ve kterém se s vámi čtyřlístek podezřelých uzenáčů v kabrioletu dá na noční ulici při venčení čokla do přátelského pokecu. Svět, ve kterém se dospělý chlap nebojí sednout si na rampu vedle dospívající holky a klábosit s ní beze strachu, že bude hystericky obviněn z pedofilie a lynchován. Svět, ve kterém si spolu muž a žena po večerech předčítají básně a přehrávají písničky, namísto toho aby neustále zvířecky kopulovali anebo čuměli na bednu. Prostě svět zidealizovaný, takřka snový, takový - přímo se štítím to napsat - laskavě hřejivý (fujtajxl!). Ale nebyl by to Jarmusch, kdyby se do děje nevloudil i stín smutku, kdyby se vlastně celý děj nenesl v duchu neurčité nostalgie a melancholie... (11.09.2019)

Napřed zklamání, postupně mě ten film bavil víc a víc. Ale přesto jsem podle nadšených ohlasů čekala víc. (27.07.2016)

Kylo Ren zjistil, že První Řád nebude to pravé ořechové, v důsledku čehož se odstěhoval do městečka Paterson, našel si ženu a začal pracovat jako řidič autobusu, který o volných chvílích skládá básně. Ale teď vážně. Paterson je krásným a poklidným filmem, který se k závěrečné pointě dostává skrze poklidné, občas se chce říci, že až mírumilovné záběry, jež dokonale lícují se skvěle zvoleným soundtrackem. Tuto působivou filmovou substanci dotváří perfektní herecký výkon Adama Drivera, jemuž zdatně sekunduje Golshifteh Farahani v roli jeho manželky. Jim Jarmusch, jak už je jeho zvykem, opět vytvořil neobvyklou, ale velice působivou podívanou, která kromě dlouhé stopáže nemá jediné hluché místo. A pokud po zhlédnutí snímku nebudete chtít řídit autobus, tak Vás Paterson alespoň nabije pozitivní energií až po okraj. (12.02.2017)

"Ahááááááá...". Uťunťaný zážitok. Jednoducho JJ. (12.07.2016)

Pravdou je, že o Patersonovi by sa dalo napísať veľa vecí. Jednak je to film snažiaci sa o poetickú nôtu a darí sa mu to nad rámec dobre. Príbeh rutinného života obohateného o básne tvorené ako niečo všedné, v sebe nesie drobné prepojenia každodenných situácií a vytvára komplexnú mozaiku vzťahov, barov a básní. Driver vo svojej úlohe presvedčivý a sympatický - Farahani je to povestné dokonalé dievča, ktoré si vysnívate a máte ho v mysli vždy, keď zaznie slovo láska no a pes je len takým doslovným prepisom vzťahov medzi mužmi a ženami. Ide kam chce a pán ho musí následovať. Ničí systematicky záľuby svojho majiteľa ( zošiť s básňami), napráva niečo k obrazu svojmu( poštová schránka). Pritom je to celé tak krásne, uvoľnené a úsmevné, že som sa musel celý film usmievať od dobrej nálady. Spojenie dvoch rebelov( z Moonrise Kingdom od Wesa Andersona) do tohto filmu pridáva novú interpretačnú líniu medzi tvorcami nezávislákov. V zásade nemám výhrady. Pre mňa skvelý film a jeden z Jarmuschových Topov. A to že je tam japonec, ktorý tomu celému dá nejaký zmysel, je len čerešnička na torte. (27.01.2017)

Carlos William Carlos: „No ideas but in things.“ Trochu mě překvapuje, že tu nikdo nezmiňuje americké civilní básníky, jako jsou William Carlos Williams (skutečnému městu Paterson věnoval stejnojmennou rozsáhlou báseň, z které je i výše uvedený citát, který ve filmu zazní z úst rappera v prádelně), Wallace Stevens nebo Frank O’Hara, protože film je v podstatě poctou jejich dílu. A jejich knihy jsou ve filmu několikrát zcela úmyslně v záběru. Autorem básní použitých ve filmu je básník Ron Padgett, čtyři básně jsou starší - Love Poem, Poem (I’m in the house), Glow, Pumpkin - a další tři - Another One, The Run, The Line - napsal přímo pro film. Autorem básně Water Falls je sám Jarmusch. Paterson je o poezii každodenního života a kráse všedního dne. Sedm dní v týdnu, každý je stejný, každý je jiný, každý je krásný. Co je neobyčnějšího, než žít obyčejný život, dělat obyčejnou práci a psát při tom obyčejné básně? Patersonových básní podle mě na konci vůbec není škoda, protože to byly básně psané na vodu a sám básník to věděl. Básně není ani tak podstatné číst, jako je důležité je psát! Dokud budeme psát básně, budeme žít. Jak říká v jednom rozhovoru sám Jarmusch: „I love poets because I never met a poet that was doing it for money.“ (03.08.2016)