Dofus - Livre 1 : Julith

Hru jsem hrál skutečně jen velmi málo, ale co mě na ní zaujalo, to byla grafika, která se mi prostě zamlouvala. Pro animovaný film si zvolili naprosto jinou, a tak se jedná spíše o kvalitu příběhu, která ale není vůbec špatné. Je mi jasné, že fandům tohle řekne mnohem víc, ale může to zaujmout i neznalce. (04.07.2016)

Tak za prvé, chci poděkovat Cartoon Czentralu (nevím, jestli to tady z nich někdo bude vůbec číst, ale i tak, děkuju) za české titulky, které jsou dost propracované a díky kterým jsem se na to mohl podívat. Ne, že bych to s anglickými titulky nezvládl, ale ty české jsou pro mě přece jenom lepší. Za druhé, Dofus absolutně neznám a o Wakfu vím jenom to, že to existuje jako seriál a že to kdysi dávali na Déčku a nikdy jsem to neviděl. Nejsem žádný fanda těch her, ani mě moc nebere fantasy. A přesto, přesto jsem tohle nějak našel a z nějakých mě neznámých důvodů mě to zaujalo. Asi kvůli té animaci? Fakt nevím. Nutno uznat, že ta animace je tady opravdu velmi podařená. A i když je tenhle film o něčem, co vůbec neznám, i tak mě dokázal zaujmout. Příběh to mělo dobře napsaný a i celkem promyšlený (akorát kdo jsou Jorisovi rodiče jsem odhadl od začátku), zajímavě se vyvíjel a mě osobně se i líbil. Postavy tady jsou taky promyšlené a člověk snad u všech významnějších zná jejich povahu, silné i slabé stránky, motivace... Fakt, scénář ten film má hodně dobrej. Zvolený humor mi zde tolik nesedl, až na dva tři případy. Námět samotný mi na dvě hodiny nepřipadá, ale napínavé momenty tady jsou. A i když to v některých chvílích vypadá jak nějaké anime (hlavně co se bojových scén týče), i tak z toho filmu mám spíš dobrý pocit a nemám problém mu trošku navýšit hodnocení a dát 4*. Překvapivě se mi to líbilo. (18.04.2020)

Neznám ani Dofus ani Wakfu z herního světa, ale vždycky jsem se tak nějak dostal k animovanému zpracování, které se v těchto hrách inspiruje. No a stejně jako u Wakfu i u filmového Dofus budu víceméně chválit. Tentokrát jsem byl lehce obeznámen se zdejším světem, takže věci jako třeba Gobbowl mě nedokázaly nějak extrémně překvapit i když je pravdou, že nějakou rozsáhlejší znalost divák ve finále vlastně vůbec nepotřebuje. Příběh je stejně jako u Wakfu srozumitelný (i pro člověka co o hrách prakticky neslyšel), dobře vymyšlený a zajímavě podaný. Charaktery jsou skvělé, nejsou černobílé, mají své dost podstatné vady a na druhou stranu i ta, která by měla býti zlou má vlastně naprosto srozumitelné důvody pro to co dělá a vlastně... (ne, nebudu spoilerovat). Zkrátka i ta nejposlednější postava je vcelku uvěřitelná, originální a povedená. Jako jediný malý nedostatek za sebe vidím asi to, že postavy jsou z velké části podobné těm z Wakfu, takže i když to u člověka co Wakfu viděl může vyvolat mírnou nostalgii, místy to nepůsobí příliš originálně. Je to zajímavé, je to občas i docela vtipné (kdy především ta scéna po titulcích je prostě hodně povedená) a poměrně dobře se na to kouká. Za mě tedy opět spokojenost a musím konstatovat to, co jsem zjistil již jako malý při sledování kreslených filmů o Asterixovy, tedy že oni ti Francouzi opravdu umí. Tady je to o to zajímavější, že jde o film inspirovaný hrou a řekněme si upřímně, že ty se většinou příliš nepovedou... No ale seriál Wakfu i film Dofus jsou dle mého rozhodně výjimkou. 8/10 (28.06.2016)