Janosik. Prawdziwa historia
Jánošík - Pravdivá história
Janosik: A True Story
Scénář:
Eva BorušovičováKamera:
Martin ŠtrbaHudba:
Antoni Komasa-ŁazarkiewiczHrají:
Václav Jiráček, Ivan Martinka, Michał Żebrowski, Sarah Zoe Canner, Maja Ostaszewska, Katarzyna Herman, Táňa Pauhofová, Danuta Szaflarska, Marian Dziędziel (více)VOD (1)
Obsahy(2)
V našem příběhu poznáváme Jánošíka (Václav Jiráček) jako vojáka Rákocziho vojska. O pár let později ho vidíme v císařském vojsku, kde hlídá vězně u správce Bytčianského zámku Krištofa Ugronoviča (Marián Labuda). Jednoho však neuhlídá, nebo spíše uhlídat nechce... Je jím dávno pronásledovaný zbojník kapitán Tomáš Uhorčík (Ivan Martinka). Další zimu tráví Jura doma v Terchovej. Uhorčík si ho najde a přesvědčí ho, aby se přidal ke zbojníkům. Jánošík si brzy získá obdiv jak Uhorčíka, tak i některých členů zbojnické družiny. Mezitím, co Jánošík poznává zbojnický život se Uhorčík zamiluje, rozhodne se oženit a změnit svůj život. Juro se ujímá vedení družiny. Bohatým bere a chudým dává. Mezi lidmi o něm začínají kolovat legendy. Příběh o lásce, přátelství, o hledání štěstí a o osudu, nad kterým se jen těžko dá vyhrát... Příběh nejslavnějšího zbojníka, který bohatým bral a chudým dával. Stal se symbolem lidového odporu proti panskému útlaku. Lidová fantazie ho obdařila přímo pohádkovými vlastnostmi. Zázračnou silou, neobyčejnou chytrostí a odvážnými činy. I když byly dosud natočeny čtyři celovečerní filmy o Jánošíkovi, slavného lidového hrdinu příliš neznáme. Známe jen lidovou legendu o slavném zbojníkovi, který bohatým bral a chudým dával a kterého po zradě popravili zavěšením na hák za žebro. Opravdového Juru Jánošíka, mladíka z Těrchové, jehož krátký, ale dramatický život inspiroval generace Slováků k vytvoření legendy, přibližuje až tento nový film režisérek Agniezsky Holland a její dcery Kasii Adamik. Výpravný velkofilm vznikl podle scénáře Evy Borušovičové, která několik let studovala archivní záznamy a dokumenty. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (444)
Jánošík sa nevybral zlým smerom a ani nerobí zásadné chyby, ale bohužiaľ šlape na pol plynu a príbehovo nemá čo ponúknuť. Scenár je na zákazku vysústružený z legiend a domienok, z často nepodstatných udalostí, chýba mu dramatický oblúk, možnosť diváka strhnúť (čo sa týka tiež nezaujímavo nakrútených akčných scén). A to pri 140-minútovej dĺžke nie je výhra. Prečo som sa potom ale v jeho prítomnosti cítil síce trochu znudene, ale stále príjemne? Film je najsilnejší v intímných momentoch, ktoré trávia zbojníci s ich polovičkami, cítiť v ňom súhru postáv s krásnou slovenskou prírodou, a hudba je miestami viac než dobrá (nielen tá poetická, i tá dobrodružná). Skrátka správny tvar a vôňa, ale chabá kostra. A Václav Jiráček dobrý typologicky, ale *osobnosti* nevniesol do národného slovenského hrdinu ani za mak. Napichnutie na hák drsné, ale dojatie ako pri Gibsonovom "Freedom!" (Braveheart) nehrozí. Tri hviezdy preto, lebo dve som dal podstatne horšej Bathory. ()
Slovenský Ironman?? Tato extrémní sportovní disciplína spočívá v tom, že se účastníci závodu sejdou k večeru v nejprofláklejší hospodě v Terchovej, počkají až utichne hovor a potom s pražským přízvukem pronesou do pléna že "Jiří Jánošík byl maďarskej žid." Vyhrává každý, kdo ve zdraví přeplave u Komárna Dunaj... Paní Hollandová se svým filmem bezesporu nominovala na příští ročník a nějakou dobu by se asi neměla přibližovat k Slovenským hranicím. ****** Pravdivá historie?? Opravdu byl Ďuro slizský jeliman, kterého máte celý film na háku a naopak se modlíte, aby tam i ve skutečnosti skončil dříve než za dvě hodiny dvacet? Opravdu byla ta zbojničina v 18. století taková romantická taškařice, že by i Marais záviděl a považoval by své filmy za těžký exploitation? Opravdu byla Jánošíková skvadra bandou pacifistických intelektuálů, kteří v extrémním případě maximálně majzli někoho po hlavě kasičkou?? Opravdu byl tehdejší příslušníci Sboru národní bezpečnosti tak "skvělí" jezdci, že nedokázali na kilometru dohnat na koních nikoho ze skupiny postarších týpků, funících do kopce?? Kterýpak historický anál scénarista zneužil???? ***** Dvě hvězdy za opravdovou popravičku a zdařilé pásmo slovenských folklórních písní a tanců... ()
Výrazně lepší než Bathory... přesto žádná výhra. Na rozdíl od Jakubiskova velepočinu to ale aspoň vypadá jako historický film a ne úplná fraška, v níž se motají komparsisté. Je fajn, že režisérská dvojka umí využít přírodní scenérie, hudbu a dobové nádobíčko ve svůj prospěch. Jenže romantická zbojnická idylka sama o sobě 140 minut neutáhne a nadabovaní herci se svými písničkami a strnulými promluvami občas evokují nějaké výukové vystoupení ve skanzenu, které si děti ze školní družiny užijí těsně před odpolední svačinou. Jedinečnou kapitolou je pak ukníkaný Václav Jiráček, jenž má k charismatickému a mýty opředenému velikánovi asi tak daleko jako já k Vinu Dieselovi. ()
Víceméně každá scéna zavání folkloristickou ikonografii, která je ale v závěru porušena. Pokud to srovnáme s jinými "realistickými" reinterpretacemi legend, je Jánošík asi nejdotaženější. Možná i proto, že u něj není dominantní naturalismus, ale lyrika a odskoky do vnitřního světa postav. Rozhodně bude fascinující sledovat reakce různých diváků, kteří mají své vlastní představy o tom, jak má vypadat film o Jánošíkovi. Pohanská a velmi smyslová a smyslná vize dvou režisérek je pozoruhodná i tím, jak se nesnaží být divácká. ()
Bohatým bere, chudé mu dávají a divák se nudí. Měl jsem pocit, že každou chvíli sleduji jiný film, ale žádný nebyl dobrý. Nevzniknout dříve filmové portréty, které Jurovu čest zachraňují, skoro mi tahle zprzněnina stojí za vypuštění nějaké silně toxické sliny. Takhle (ani to) ne. 35% Zajímavé komentáře: Tetsuo, Marius, sportovec, Étienne, veverysiak, siki37, Scar ()
Další historicko-báchorkový spektákl, více emocí, poetiky, přírody, hudby a milování, méně děje, tempa, opravdových postav a nabubřelosti. To hlavně ve srovnání s Jakubiskem. Válka s mloky? Uh! ()
Je vlastne smutné, keď v našich končinách chválime film len za to, že nie je úplná sračka (ako napr. Bathory) a dosahuje aspoň znesiteľnú, priemernú kvalitu, čo je prípad Jánošíka. Je to jeden z tých počinov, ktoré sú plné veľkých "ale". Mohol by som to obrátiť a hnať to negatívnym smerom, no urobím to naopak. Takže: ten film síce nemá nič ako veľký príbeh, dejový oblúk či gradáciu, ale tie roztrieštené epizódky majú čo povedať a v osobných príbehoch zbojníkov sú miestami fajn (Huncagova story samozrejme vládne). Film má síce mizerne (ale naozaj mizerne!) napísané dialógy, ale postavy aj napriek tomu pôsobia pomerne živo. Jánošík má väčšinou slabé herecké výkony (Martinka vedie družstvo putujúce pred popravčiu čatu, Jiráček nie je omnoho lepší), ale sú tam chvalabohu aj zjavy ako Žebrowski, ktorému stačí stáť v pozadí, aby podával lepší herecký výkon než všetci zúčastnení. Jánošík rozhodne nie je žiadny veľkofilm, ale má solídnu dobovú atmosféru. Snaha o realistický prístup zlyháva na už spomínaných "papierových" dialógoch, ale výprava vrátane rekvizít a kostýmov je slušná. Akčné scény sú natočené otrasne, ale folklórne, pohanské a intímne scény vyznievajú dobre. Áno, keď si to tak zhrniete, snaživým Poliakom ten obstojný film kazia českí a slovenskí herci a slovenský scenár. Aspoň že Tatry zahrali naozaj dobre, inak z toho vyjdeme ako neschopní mamľasi. :-) ()
Nejsem náročný divák, ale přeci jen jsem čekal od Jánošíka trochu více. Pár chabých pokusů o rádobyšokující krvavé detaily, trošička IMHO zbytečné erotiky, ale na druhou stranu nádherné scenérie, krásná hudba... Celkový dojem je fakt tak na 60%, víc ani ťuk. ()
║Rozpočet €6miliónov ($8,4milióna)║Tržby Celosvetovo $1,649,000(tržby Slovensko, Česko a Poľsko)║ Paškvíl roka! Tak toto čudo sa nemalo radšej nikdy dotočiť, lebo to čo v konečnom výsledku vzniklo sa nedá ináč označiť než čistá amatérska blamáž. Dej žiadny, herecké výkony nulové, hlavne zarazí postava Jánošíka čo mala ťahať film ale Václav Jiráček je v tejto úlohe prázdny, nevýrazný, tak ako ostatné postavy, žiadne hlbšie vykreslenie charakterov, žiadna hrdinská aura či charizma sa okolo postavy Jánošíka ani len neobtrie, ďalej taká hudba je absolútne mimo obraz, sláčikový doprovod tam absolútne nepasuje, proste nechcene sa to bije z obrazom, no a kamera, to snaď bol nejaký nevydarený vtip, pri súbojoch tak roztrasená až to bolo maximálne bezúčelové, či neustále detaily tváre protagonistov, k tomu nemožný strih a okolo toho navešaná samá príbehová vata, vata, vata,.... neúnosné rozťahané cez dve hodiny, už po 30minútach som sa dostával do roviny zúfalstva. /videl v kine: 10%/ (fakt vydarená predpremiéra, ach jaj) ()
Výborně natočený film, který pohřbívá škrobený scénář, hloupý post-synchron a lacině působící hudba. Věčná škoda, tam, kde duo Adamik-Holland rozvíjí lyrické nitky, je Jánošík špičková podívaná. Ale ono se tam žel i mluví a jedná... [60%] ()
JURO JÁNOŠÍK. Bývalý voják a valach, teraz zbojník. ,,Ale já jsem zbojníkem nikdy být nechtěl!“ Juro Jánošík musí nejdřív nechtět, aby to dostal..... A co tady má bejt zajímavý? Ano, V. Jiráček je sympatický Jánošík, ale jinak.....co čekat od filmu o zbojnících, ve kterém se víc souloží než pije? Jasně porno, ale to jsem nemyslel.....takže? Ano, je to blemcání od ničeho k ničemu. Trocha tradic, oživení jména národního hrdiny a připomenutí historických souvislostí. Avšak podané formou nezajímavou v neskutečně strašidelné stopáži. A kde je nějaká akce? Nějaká zbojničina? Tenhle Jánošík toho moc nedokázal. Akorát dojel na to, jak žil. Ale to nás čeká všechny.... Jo a ani neměl v páse čarovnou žilku! Hovada! Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Zajímá mě, kolik mohla mít Anička v zimě na sobě spodniček. 2.) Doktor mi předepsal šťávu z čerstvého koňského lejna a mám trochu strach co všechno vyléčí. 3.) Zjistím, jak vypadá člověk sundaný z lámacího kola. 4.) Udělá v páce Jura svoji holku? (opakuji – v páce!) 5.) Nevím, proč všichni přejmenovali Nudu na Jánošíka. PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * ()
„Príď o rok. To už budem mŕtvy. Aspoň uvidíš, aké je to mizerné remeslo.“ Neviem, či JÁNOŠÍK – PRAVDIVÁ HISTÓRIA trhol nejaký svetový rekord (medzi prvou a poslednou klapkou bolo sedem rokov). Jedno ale viem. Že je výsledkom príjemná, zručne nakrútená a troška huncútska stávka na istotu, ktorá vás sklame len ak sa necháte oklamať zavádzajúcou reklamou, avizujúcu akčný veľkofilm s Táňou Pauhofovou a Mariánom Labudom (okrem niekoľkých výstrelov sa na 2 minúty mihne Pauhofová a na tri Labuda). Snímke dominuje krásna príroda, sympatické herecké obsadenie (Jiráček, Martinka, Zebrowski) a hŕstka prekvapivo surových výjavov. Dom kultúry Javorina Stará Turá 2009 ()
Jánošík nie je chic. Nielen Jurko to mal na háku, ale asi celý štáb na čele so scenáristkou. Veru Maxim E. Matkin sux. 1/10 ()
Jánošík není vůbec špatný po herecké a technické stránce. Fatálně ale selhává ve struktuře vyprávění. Je roztříštěný, neosouvislý, roztahaný, nezajímavý, zmatečný a nudný. Pokusy o folklorní momenty nefungují, působí nadbytečně a nepřirozeně a jediným světlým momentem filmu je tak paradoxně jeho největší WTF - scéna, v níž Jánošík skočí a letí... ()
Takto - je to asi najlepšie zvládnutý film po technickej stránke v našej osamostatnenej histórii. Nechápem tu to podpriemerné hodnotenie. Veľmi to filmu škodí. Vážení, mali by ste pochopiť, že ten film sa točil dlhých 7 rokov, že mal obrovské problémy a dlho sa zdalo, že žiadny Jánošík nakoniec nebude. Dotočil sa však a namojveru je to celé celkom dobre pozliepané (pravdaže nadupaný trailer sluboval ovela viac). Áno, dej sa mohol zameriavať podstatnejšie viac na iné veci - družina, boje, vzťahy v družine a menej na erotické scény a rôzne zbytočné bizarnosti (kde má cikáčik?). Dialógy mohli byť tiež viac prepracované (avšak ani v starom Jánošíkovi to nebola žiadna výhra), ale aj tak sa jedná v našich končinách o nadpriemer aj po tejto stránke. Hlavný predstaviteľ Jánošíka bol lepší ako som očakával a aj ostatní herci podávali zaujímavé herecké výkony. Kamera, výprava, kostýmy a celkový vizuál môže smelo konkurovať západnej produkcii, dokonca v niektorých momentoch aj priamo Hollywoodskej. Nepreháňam. Niektoré zábery kamery sú veľmi nápadité a hravé (sú však aj také, ktoré tu byť nemuseli - občas sa kamera príliš trasie, niekedy zasa príliš točí). Výprava bola na ten svoj rozpočet naozaj štedrá (uvedomte si, že jánošík stal 8 milionov $ a Hollywoodske veľkofilmy stoja 200 mil.$) a ani raz som nemal pocit, že je to lacné a televízne (kamera ten menší rozpočet vedela obstojne zamaskovať pri bojoch). Slovenská príroda je kapitola sama o sebe. Tvorcovia filmu o tom vedeli a tak nám ponúkajú pár neskutočne krásnych záberov. Hudba sa tiež strieda a cítiť v nej istú hravosť a snahu o niečo naozaj počúvatelné. Tú snahu cítiť na celom filme a ja tú snahu aj napriek mnohým chybám oceňujem. Bolo to pozerateľné, vizuálne premakané a čo je hlavné - vydržal som to celé dopozerať bez toho, aby som sa pozeral na hodinky, pretáčal či nadával, že čo to je zasa za kravinu. Malo by to tu mať jednoznačne nadpriemerné hodnotenie. ()
Remaky sú v kurze zjavne nielen v USA a čo najrealistickejší prístup k problematike tiež, takže nová verzia Jánošíka zbavená mýtov bola len zákonitým vyústením, za tie roky čakania a odkladov určite nestála. Snaha o historický epos nezlyháva na výprave, ktorej ako jedinej niet čo vytknúť ale prakticky na všetkom ostatnom. Pravdivá história postráda kvalitnú dramatickú fabulu a zmysluplné dialógy, väčšiu časť deja tvorí len sled často nepodstatných epizód zo života Jánošíka a jeho okolia, pričom to podstatné ako je napríklad jeho vzťah k družine odbíja. Vlastne o živote tejto legendy podáva len veľmi málo zaujímavého a Jiráček síce istú charizmu má, lenže v kľúčových okamihoch túto náročnú rolu netiahne tak, ako by asi chcel. Pár drsnejších scén otrlého diváka neprekvapí a režisérskej dvojke nejde uprieť snahu, ale niekto by jej mal oznámiť, že hlavne v akčných scenách na to reálne nemá. Nápad zbaviť klasický príbeh mytických prvkov tak ako celok vôbec neuspel, legenda by mala ostať legendou, dokým sa jej neujme niekto skutočne schopný. A tento filmový štáb na čele so scenáristkou bohužiaľ zrejme nie je, už len fakt, ako dlho sa písal vo výsledku nepresvedčivý a nekompaktný scenár o niečom svedčí. ()
Jánošík po dlouhém a bolestivém porodu přišel na svět, aby stejným procesem v kině či před obrazovkou domácího spotřebiče trpěl každý jeden divák a nakonec se musel rozhodnout, jestli to za to stálo. Já po delším přemýšlení říkám, že stálo, i když se film jako takový snažil urputně mi zabránit v tomhle verdiktu. Předně třeba nechápu, když film projevuje snahy být vyprávěn poeticky, proč začíná ufuněnou nemotornou sexuální scénou, která mimo jiné znamená široký pohled na zasněženou krajinu, v jehož středu se nachází do sebe zapletená těla navlečená v zimních úborech. Něco tak směšného už jsem dlouhou dobu neviděla, i když tady to "zpřirozeňování" postav skrze zobrazování intimního života jako něčeho (možná mnohdy) nechtěně směšného se stává jakýmsi standardem. Dále jsem jakožto nevěřící neznaboh měla problém s vkládáním náboženských symbolů. To mi připadalo jako násilím dodatečně narvané do hotového přírodně-milostného vidění světa a to se mi nelíbilo. Zvlášť úděsná byla v tomto scéna rozmluvy s panenkou Marií. A když už jsem u toho vyjmenování záporných bodů, tak také musím zmínit špatnou práci s hudbou a střihem. Přechodů, kdy nahlas zněl určitý hudební motiv a na obraze došlo ke střihu dvou naprosto rozdílných scén, bylo zvláště v první polovině filmu opravdu hodně, a jestli bylo snahou dané obrazy nějak sjednotit, tak na mě to působilo spíš jako štiplavá facka pokaždé, když jsem si toho všimla. Další výhradu mám vůči představiteli hlavní role, Václavu Jiráčkovi, který je sice nositelem atraktivní tváře potřebné pro přitahování potencionálních obdivovatelek, ale vedle svých charismatických kolegů jako byli Ivan Martinka, Adrian Jastraban nebo mnou nekriticky zbožňovaný Michal Zebrowski působil jeho štěněcí pohled a urputná snaha a o zavilý výraz poněkud nedostatečně. A teď už snad poslední stěžovatelský výkřik: "DABING? PROČ?!!?" __________Mezera, abyste si odpočinuli. No, vážně to vypadá, jako kdyby mi ten film opravdu neskutečně hnul žlučí, ale není to tak. Spíš mě to rozčílilo v tom smyslu, že jsem tam viděla tolik potenciálu, který byl neobratně rozmělněn ve zmíněných nedostatcích. Ale jako celek se mi film líbil, což je taky vlastně blbost říct, protože byl koncipován spíš jako epizodický. Myslím si, že čtyřdílná televizní série je ten pravý formát pro tento příběh, aby dostalo více prostoru moře vedlejších postav, které jsou někdy tak zajímavé, že si to podle mě rozhodně zaslouží. ()
Ono je hezké, když se boří mýty, jenže by se přitom nemělo zapomínat na diváka a hlavně když už bořit mýty, tak by se měl výsledek blížit pokud možno co nejvíc historické realitě. Tady sice vezme za své legenda o hrachu hozeném na podlahu, nicméně folkorista romantik si přesto přijde na své a člověk se jen diví, jak si tu zbojničinu v 18. století zbojníci užívali. Nějak uniká, že šlo vlastně o formu organizovaného zločinu, že v tom byla špína, strach, stres a násilí. Film sám o sobě nemá jenom jednu nebo dvě chybičky, ale selhává v tom zásadním, jako je scénář, který vůbec nevytváří souvislý pohled na Jánošíka jako historickou postavu, ale rozpitvává spíš jeho sexuální život a je to sled žánrových obrázků, které nejsou vždy k věci. Selhávají i akční scény, dialogy, herecké obsazení (nic proti Jiráčkovi, ale Jánošík musel být charismatičtější, pokud chtěl šéfovat zločinecké bandě)... Místy je to taková bída, že jsem vážně uvažoval, že film nedokoukám, a jen se děsím, jak asi musí vypadat Bathory, když je Jakubiskův snímek v řadě komentů označován jako horší. Posledním hřebíčkem do rakve je přetažená stopáž - těch bezmála 140 minut je vzhledem k výše uvedenému opravdu trestem pro diváka. Mám pocit, že u řady uživatelů zafungovala snaha pomoci domácímu filmu a legendě, která má u obou národů bývalého Českosloveska své místo. Celkový dojem: 40 %. ()
Od roku 1921 se Jánošík pravidelně znovu a znovu vrací jako hrdina stále nových a nových filmů. Jakoby nestačilo vždy podtrhnout technický pokrok a mít všechny Jánošíky v každé fázi filmového pokroku – v němém a zvukovém, v barevném a širokoúhlém. V hraném a animovaném. To by bylo příliš snadné a proto se současná Jiráčkova tvář zapsala jen do galerie mezi celou řádku adaptací, které se realizují napříč celou střední Evropou. V Polsku už také byl (1974), nejčastěji samozřejmě na Slovenku jako Jánošíkov dar (1989), Juro Jánošík (1987), Zbojník Jurko (1976), Jánošík I. a II. (1962) a v Československu Jánošík (1935). Nejideálnější zřejmě ale navždy zůstane ta úplně první verze, protože se nemusela potýkat s takovými absurditami jako je odlišný český a slovenský dabing. Dnešní Jánošík je snahou o překonání tradice a určení nového směru, ale na to je film Hollandové a Adamikové příliš roztříštěný s nepříliš dobře vyřešením vztahem ke své slavné konkurenci. ()
Ženská kinematografie, plně zrcadlící svébytné ženské vidění světa, tedy to, po čem feminističtí mužové odedávna volali a upozorňovali na jeho nezastupitelnost, je dnes tu a má se čile - pro někoho snad až příliš - k světu. Před jejím pohledem nezůstávají nedotčeny ani „nejposvátnější“ tvrze tradičního patriarchalismu, k nimž nepochybně patří i jánošíkovské téma. Pro Slováky musí být vnímání a osvojování výsledku práce polského ženského režisérského tandemu o to nesnadnější, že je uchopen opravdu středoevropsky. A tak klíčovou úlohu národního hrdiny hraje Čech Václav Jiráček, jeho první lásku v Česku působící Slovenka Táňa Pauhofová, slovenské ženy mj. ztělesňují - nutno říci, že skvěle - přední polské herečky Maja Ostaszewska, Katarzyna Hermanová či Danuta Szaflarska, mezi herci se objevuje i český rocker Richard Krajčo a polský "superman" známý z filmů polského národního bájesloví Michal Zebrowski. Středoevropský čtyřúhelník dotváří i čtyřjazyčný dabing, s nímž je film uváděn do kin členských zemí Visegrádské čtyřky. V této souvislosti se logicky nabízí srovnání s klasickou slovenskou verzí Pala Bielika. Z tohoto hlediska obstojí výstup polského filmařského feminismu víc než dobře a současně zpětně pozitivně zhodnocuje dnes již klasický Bielikův koncept. Ve slovenském případě vítězí obsahově i v pojetí legenda nad sporou skutečností, která přesto do filmu vniká a sošnému – výbornému – Kuchtovu Jánošíkovi propůjčuje řadu zlidšťujících prvků. V polském případě zůstává hlavní osou sporá realita, která se neobejde bez folklórních prvků důsledně slovenských, ale pro oživení i doplnění děje využívá v mnohém rovněž prvky legendy. Odlišnosti ve výchozí optice mužského a ženského vidění přesto – soudím, že k prospěchu věci - zůstávají. Podobně jako v naprosto odlišném – rovněž feministickém – filmu CHARLOTTA GREYOVÁ do popředí vystupují intimní momenty a duchovní i obyčejový svět rustikální společnosti jánošíkovské doby. Asi víc, než režisérky i scénáristka Eva Borušovičová (narozena 1970 v západoslovenské Levici, ale národností Češka), mj. rovněž filmová režisérka a slovenský vklad do společného projektu, chtěly, pronikla do tohoto JÁNOŠÍKA poetika cyklického venkovského roku pozdního feudalismu, upomínající pro změnu na klasické dílo české spisovatelky česko-slovenské vzájemnosti Boženy Němcové BABIČKA. Zhruba v polovině filmu toto vidění téměř rozbíjí jánošíkovský příběh a relativizuje jinak pozoruhodný a až monumentálně působící trojautorský rukopis díla. Silným momentem je naopak výrok další klíčové postavy filmu Barbory, Jánošíkova pozdě nalezeného, avšak nenaplněného smyslu i výhledu dalšího života, ve výtečném podání Sarah Zoe Cannerové, začínajícího talentu zřejmě americké kinematografie hraného filmu, že je farářskou dceru neúměrně vysokého vzrůstu oproti sporým, nevysokým mužům Terchové a jejího okolí i celého údolí říčky Varinky, v níž tento severoslovenský městys leží. Tato věta vlastně legitimuje Jiráčkovu nominaci pro hlavní roli filmu a dále zpozemšťuje jánošíkovský mýtus. Oč více je na pověsti a folklóru založena větší část filmu, o to kronikářštěji vyznívá jeho závěr, který jde až do posledního naturalistického detailu. Ale ani tady, ani v intimních scénách, které rozhodně nejsou páteří filmu, jak tvrdí někteří recenzenti, nepřekračují autorky hranice vkusu a nejen ženské cudnosti a taktu. O to jednoznačněji a drtivěji vyznívá základní rovina filmu, kterou zahrnuje i Bielikův pohled, totiž jánošíkovský pocit nezvratného, osudového kroku, který se nikdy neměl stát, kroku, který smysl život nejenže nedává, ale naopak odnímá, kroku, který vede k zákonitému hrůznému předčasnému konci života. Jiráčkův Jánošík je v závěru filmu zlomený, fyzicky vyřízený muž, ztýraný právem útrpným, jak také lze eufemisticky nazvat institucionalizované brutální mučení, pro nějž je popravní exekuce vlastně vysvobozením, jak mu během blouznění našeptává lidová léčitelka, stoletá „krstná stará mama“. Slovenskému, ale i českému a středoevropskému divákovi se tak uzavírá jánošíkovský trojúhelník: po sošném bielikovském Kuchtovi a laskavě vlídném a odlehčeném poněkud letitějším – z tohoto tria herecky určitě nejsilnějším - jedinečném krónerovském Pachovi z podtatranských Hýb přichází jinošský a nejvíc pozemský jiráčkovský Jánošík, herecky především vděčná tvárná hmota v rukou svých feministických stvořitelek. Nezdá se, že by tím měl jánošíkovský mýtus utrpět. Spíše naopak. Hrdina zůstává legendou, která je v Boruševičové dikci realističtější, než by se mohlo zdát, ale současně i postavou z masa a kostí a také symbolem, naznačujícím, že slovenská společnost postupně – rychle – dozrává do svého svébytného evropského tvaru. Jen budoucnost dále doloží či naopak vyvrátí možnou nadčasovost tohoto pozoruhodného díla. () (méně) (více)