poster

Jánošík - Pravdivá historie

  • Polsko

    Janosik - Prawdziwa historia

  • slovenský

    Jánošík - Pravdivá história

  • anglický

    Janosik: A True Story

Historický / Drama / Romantický / Válečný

Polsko / Slovensko / Česko, 2009, 137 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • sportovec
    ****

    Ženská kinematografie, plně zrcadlící svébytné ženské vidění světa, tedy to, po čem feminističtí mužové odedávna volali a upozorňovali na jeho nezastupitelnost, je dnes tu a má se čile - pro někoho snad až příliš - k světu. Před jejím pohledem nezůstávají nedotčeny ani „nejposvátnější“ tvrze tradičního patriarchalismu, k nimž nepochybně patří i jánošíkovské téma. Pro Slováky musí být vnímání a osvojování výsledku práce polského ženského režisérského tandemu o to nesnadnější, že je uchopen opravdu středoevropsky. A tak klíčovou úlohu národního hrdiny hraje Čech Václav Jiráček, jeho první lásku v Česku působící Slovenka Táňa Pauhofová, slovenské ženy mj. ztělesňují - nutno říci, že skvěle - přední polské herečky Maja Ostaszewska, Katarzyna Hermanová či Danuta Szaflarska, mezi herci se objevuje i český rocker Richard Krajčo a polský "superman" známý z filmů polského národního bájesloví Michal Zebrowski. Středoevropský čtyřúhelník dotváří i čtyřjazyčný dabing, s nímž je film uváděn do kin členských zemí Visegrádské čtyřky. V této souvislosti se logicky nabízí srovnání s klasickou slovenskou verzí Pala Bielika. Z tohoto hlediska obstojí výstup polského filmařského feminismu víc než dobře a současně zpětně pozitivně zhodnocuje dnes již klasický Bielikův koncept. Ve slovenském případě vítězí obsahově i v pojetí legenda nad sporou skutečností, která přesto do filmu vniká a sošnému – výbornému – Kuchtovu Jánošíkovi propůjčuje řadu zlidšťujících prvků. V polském případě zůstává hlavní osou sporá realita, která se neobejde bez folklórních prvků důsledně slovenských, ale pro oživení i doplnění děje využívá v mnohém rovněž prvky legendy. Odlišnosti ve výchozí optice mužského a ženského vidění přesto – soudím, že k prospěchu věci - zůstávají. Podobně jako v naprosto odlišném – rovněž feministickém – filmu CHARLOTTA GREYOVÁ do popředí vystupují intimní momenty a duchovní i obyčejový svět rustikální společnosti jánošíkovské doby. Asi víc, než režisérky i scénáristka Eva Borušovičová (narozena 1970 v západoslovenské Levici, ale národností Češka), mj. rovněž filmová režisérka a slovenský vklad do společného projektu, chtěly, pronikla do tohoto JÁNOŠÍKA poetika cyklického venkovského roku pozdního feudalismu, upomínající pro změnu na klasické dílo české spisovatelky česko-slovenské vzájemnosti Boženy Němcové BABIČKA. Zhruba v polovině filmu toto vidění téměř rozbíjí jánošíkovský příběh a relativizuje jinak pozoruhodný a až monumentálně působící trojautorský rukopis díla. Silným momentem je naopak výrok další klíčové postavy filmu Barbory, Jánošíkova pozdě nalezeného, avšak nenaplněného smyslu i výhledu dalšího života, ve výtečném podání Sarah Zoe Cannerové, začínajícího talentu zřejmě americké kinematografie hraného filmu, že je farářskou dceru neúměrně vysokého vzrůstu oproti sporým, nevysokým mužům Terchové a jejího okolí i celého údolí říčky Varinky, v níž tento severoslovenský městys leží. Tato věta vlastně legitimuje Jiráčkovu nominaci pro hlavní roli filmu a dále zpozemšťuje jánošíkovský mýtus. Oč více je na pověsti a folklóru založena větší část filmu, o to kronikářštěji vyznívá jeho závěr, který jde až do posledního naturalistického detailu. Ale ani tady, ani v intimních scénách, které rozhodně nejsou páteří filmu, jak tvrdí někteří recenzenti, nepřekračují autorky hranice vkusu a nejen ženské cudnosti a taktu. O to jednoznačněji a drtivěji vyznívá základní rovina filmu, kterou zahrnuje i Bielikův pohled, totiž jánošíkovský pocit nezvratného, osudového kroku, který se nikdy neměl stát, kroku, který smysl život nejenže nedává, ale naopak odnímá, kroku, který vede k zákonitému hrůznému předčasnému konci života. Jiráčkův Jánošík je v závěru filmu zlomený, fyzicky vyřízený muž, ztýraný právem útrpným, jak také lze eufemisticky nazvat institucionalizované brutální mučení, pro nějž je popravní exekuce vlastně vysvobozením, jak mu během blouznění našeptává lidová léčitelka, stoletá „krstná stará mama“. Slovenskému, ale i českému a středoevropskému divákovi se tak uzavírá jánošíkovský trojúhelník: po sošném bielikovském Kuchtovi a laskavě vlídném a odlehčeném poněkud letitějším – z tohoto tria herecky určitě nejsilnějším - jedinečném krónerovském Pachovi z podtatranských Hýb přichází jinošský a nejvíc pozemský jiráčkovský Jánošík, herecky především vděčná tvárná hmota v rukou svých feministických stvořitelek. Nezdá se, že by tím měl jánošíkovský mýtus utrpět. Spíše naopak. Hrdina zůstává legendou, která je v Boruševičové dikci realističtější, než by se mohlo zdát, ale současně i postavou z masa a kostí a také symbolem, naznačujícím, že slovenská společnost postupně – rychle – dozrává do svého svébytného evropského tvaru. Jen budoucnost dále doloží či naopak vyvrátí možnou nadčasovost tohoto pozoruhodného díla.(19.9.2009)

  • Fr
    **

    JURO JÁNOŠÍK. Bývalý voják a valach, teraz zbojník. ,,Ale já jsem zbojníkem nikdy být nechtěl!“ Juro Jánošík musí nejdřív nechtět, aby to dostal..... A co tady má bejt zajímavý? Ano, V. Jiráček je sympatický Jánošík, ale jinak.....co čekat od filmu o zbojnících, ve kterém se víc souloží než pije? Jasně porno, ale to jsem nemyslel.....takže? Ano, je to blemcání od ničeho k ničemu. Trocha tradic, oživení jména národního hrdiny a připomenutí historických souvislostí. Avšak podané formou nezajímavou v neskutečně strašidelné stopáži. A kde je nějaká akce? Nějaká zbojničina? Tenhle Jánošík toho moc nedokázal. Akorát dojel na to, jak žil. Ale to nás čeká všechny.... Jo a ani neměl v páse čarovnou žilku! Hovada! Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Zajímá mě, kolik mohla mít Anička v zimě na sobě spodniček. 2.) Doktor mi předepsal šťávu z čerstvého koňského lejna a mám trochu strach co všechno vyléčí. 3.) Zjistím, jak vypadá člověk sundaný z lámacího kola. 4.) Udělá v páce Jura svoji holku? (opakuji – v páce!) 5.) Nevím, proč všichni přejmenovali Nudu na Jánošíka. PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ *(30.4.2010)

  • klerik
    ****

    Tak v prvom rade, akákoľvek Prawdziwa historia či True Story je tu úplne zbytočne. Opäť raz ide o takmer klasickú (aj keď trochu inú ako sme zvyknutí) povesť, vrátane rozdávania dukátov chudobným... V podstate som však rád, pretože národní hrdinovia by mali ostať hrdinami a je zbytočne z nich robiť krvilačných zabijakov. Film je poňatý dosť intímne a naturalisticky, na čo sme pri "našej" produkcii zvyknutí, ale tentoraz je tam nahota často okato prvoplánovane. Stávka na jednoduchý, líneárny (aj keď trošku pridlhý) dej, bola správna a oproti potácajúcej sa BATHORY tu vidno radosť z rozprávania príbehu (či jednotlivých mikropríbehov). Postavy sú všetky do jednej skvelo obsadené - chlapčenský úsmev ako aj chlapské zazeranie Václava Jiráčka je prekvapivo účinné, aj keď najprv to vyzerá, že hlavnou postavou je Ivan Martinka. Napriek týmto dvom však filmu kraľuje vedľajšia postava Michala Zebrowskeho... Trošku mi vadilo zopár "jakubiskovských" romanticko-surrealistických scén, ale boli tam nevyhnutné, aby tá posledná pojednávajúca o spravodlivosti a bohu vyznela takmer oscarovo. Ak akceptujeme klasický "československý" prístup k akčným scénam a súbojom (nie su zlé, ale kamera zaznamenáva boj, nie choreografiu), tak nám vychádza príjemný (ale aj krvavý) európsky historicko-dobrodružný film plný folklóru a krásnej prírody, ktorý je poňatý ako trochu iný pohľad na národného hrdinu. Nášho hrdinu. Ja dávam štyri subjektívne hviezdy, ktoré su pre mňa ako Slováka predsa len niečim viac ako objektívnych 70%...(13.9.2009)

  • 2-Xtreme
    **

    Trailer bol neskutočne dobrý. Bolo to fajn zostrihané s tými najlepšími zábermi a doprovod tvorila pútavá hudba. Veril som, že to môže byť dobré a môž to prekonať aj Bathory. Realita je iná a Jánošík - Pravdivá história(zaujímavý podtitul, ktorý je totálne bezpredmetný až zavádzajúci) je slabý film. Film čo má 140 min musí o niečom rozprávať, keď už je tak dlhý tak by som usúdil, že má čo povedať a aby sa niečo nevynechalo tak sa to trochu natiahlo. Jánošík je ale iba 140 minútová nuda bez scenáru a deju. Nečudoval by som sa tomu keby v scenári bolo napísané iba toto: "Jánošík sa stal zbojníkom, potom ho chytili a popravili na ľaví bok."pretože film nám ukázal len toto. Film bez akéhokoľvek deju, ktorý má roztrasenú kameru neustále zobrazujúce detaily tváre. K tomu si prirátajte, že jednotlivé scény sa opakovali(točenie kamery pri tancovačke, zábery pod vodou, stále tam niečo lietalo(dokonca aj samotný Jánošík)). Toto naozaj nie. Technická stránka filmu viac menej hrozná i keď niektoré scény boli ozaj vydarené. Keď už ide o samotného Jánošíka, toho hrdinu ľudu, ktorý bohatým bral a chudobným dával tak... tento Jánošík bol zakríknutý rojko, ktorý nemal žiaden rešpekt toho obávaného zbojníka a jeho predstaviteľ Václav Jiráček je hrozný. Jánošík je založený na legendách a žiaľ film sa toho vôbec nedrží a vynecháva všeobecne známe a dosť dôležité fakty, ktoré robia dej o Jánošíkovi zaujímavým. A slávnny Jánošíkov výrok: "Keď ste si ma upiekli, tak si ma aj zjedzte" vo film tak isto nezaznie. Zbytočné vyhodenie peňazí. [Videl v Kine](11.9.2009)

  • tahit
    ***

    Zbojnické legendy vždycky přitahovaly ať v literatuře či ve filmu, o to více jsem se těšil na poslední filmovou verzi příběhu o slovenském bájném hrdinovi z Těrchové. Vše bylo údajně natáčeno podle historických dochovaných záznamů. Ovšem s Jánošíkem to není tak lehké, jako by se na první pohled zdálo a ve filmu vše neplyne tak hladce, jak by možná mělo. Chybí zde vyprávění pro lepší orientaci v ději. Pravdou je, že filmaři se snažili vytvořit obraz Juro Jánošíka bez obvyklé vtahující baladičnosti a romantického nánosu či lidového podání. Měli spíše snahu zobrazit ho bez piety v opravdovém světle. Jak se povedlo, nechť každý posoudí sám. Mě osobně se neheroizovaná postava Jura Jánošíka docela líbila. Nesouvislý příběh už o něco méně. Dokonce mne chvilkami zaujala více, než samotný děj působivá kamera, která uměla hezky očarovat nádhernou přírodou slovenských hor a obrazem lyričnosti zpěvu lidové tvořivosti, který určitě měl něco do sebe. I přes některé vzpomenuté klady filmu tohle pojetí nesplnilo mé očekávání a dokonce si myslím, že zůstane ve stínu Bielikova filmu Jánošík I., II. obracejíc do historie v líbivější verzi, nicméně ta zase vyzněla nevěrohodně.(21.6.2010)

  • - Celkovo bolo použitých 45 kilogramov strelného prachu, vyše 100 kostýmov, kompletná výzbroj pre 18-člennú zbojnícku družinu, 5 historických kočov a početné stavby. (Markus)

  • - Nakrúcalo sa na slovenskej a poľskej strane Tatier, v Terchovej, na Pieninách, v Podhalí a na Spiši. (Markus)

  • - Pieseň k filmu Jánošík - Pravdivá história naspieval slovenský spevák Paľo Habera. Pieseň sa volá "Láska a Smrť", otextoval ju Daniel Hevier, no v snímke sa neobjaví. (Markus)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace