Den pro mou lásku
Psychologický / Drama
Československo, 1976, 88 min
Režie:
Juraj HerzHudba:
Petr HapkaHrají:
Marta Vančurová, Vlastimil Harapes, Sylva Kamenická, Jiřina Šejbalová, Dana Medřická, Eva Píchová - Sitteová, Lubomír Černík, Žofie Veselá, Jan Hartl, Eva Svobodová, Emma Černá, Milada Černá, Jaroslav Heyduk, Libuše Salabová, Zdeněk Srstka, Dagmar Veškrnová-Havlová, Petr Kratochvíl, Václav Vodák, Jiří Zoubek, Milena Kaplická, Magdalena Pakostová, Gabriela Wilhelmová, Marta Richterová, Jindra Kvardová, Jaroslava Tichá, Kateřina Besserová, Šárka Jerieová, Renata Schindlerová, Markéta Světlíková, Jitka Zimová, Vladimír Čech ml., Jan Fišar, Pavel Hekela, Jiří Knot, Jaromír Meduna, Antonín Procházka, Marcel Vašinka, Věra Barešová, Jarka Čapková, Vanda Čehovská, Anna Schugerová, Daniela Smyczková, Eva Stuchlíková, Jiřina Zemanová, Hana Čermáková, Ljuba Konvalinková, Zdeňka Mašková, Marika Uzonidu, Dagmar Vlčková, Petr Adler, Jan Bernard, Marie Durnová, Václav Helšus, Dagmar Khainová, Miroslav Kořínek, Jiří Lábus, Julius Neumann, Karel Novák, Rostislav Novák st., Bronislav Poloczek, Jan Schmid, Zuzana Schmidová, Jana Synková, Jitka Nováková, Josef Laufer, Karel Smyczek, Olga Fleischerová, Karel Rybář, Daniela Horníčková, František Němec, Táňa FischerováObsah
-
Režisér Juraj Herz tentokrát překvapil citově působivým příběhem o manželské dvojici, která se musí vyrovnat s tragickou událostí, které ničivě zasáhla do jejího soužití. Režiséru se podařilo i v časech vypjaté normalizace vyprávění zbavit jakýchkoli politických odkazů, hrdinové si žijí jakoby navzdory době, uzavírajíce se do svého soukromí, do svých radostí i strastí... Všimneme si téměř karnevalového veselí, když i s kamarády podnikají bezmála happeningové akce, smyslem pro nenápadné postižení všední tváře velkoměsta (podíl kameramana Jiřího Macháně na lyrizaci obrazu je nesporný). Režisér nikde nepodlehl svodům melodramatu, příběh líčí střízlivě i emočně vypjaté scény. Film upoutal na svou dobu odvážnou, byť něžně natočenou milostnou scénou. (oficiální text distributora)
Režisér Juraj Herz tentokrát překvapil citově působivým příběhem o manželské dvojici, která se musí vyrovnat s tragickou událostí, které ničivě zasáhla do jejího soužití. Režiséru se podařilo i v časech vypjaté normalizace vyprávění zbavit jakýchkoli politických odkazů, hrdinové si žijí jakoby navzdory době, uzavírajíce se do svého soukromí, do svých radostí i strastí... Všimneme si téměř karnevalového veselí, když i s kamarády podnikají bezmála happeningové akce, smyslem pro nenápadné postižení všední tváře velkoměsta (podíl kameramana Jiřího Macháně na lyrizaci obrazu je nesporný). Režisér nikde nepodlehl svodům melodramatu, příběh líčí střízlivě i emočně vypjaté scény. Film upoutal na svou dobu odvážnou, byť něžně natočenou milostnou scénou. Komentáře uživatelů k filmu (59)
-
xaver
Takový film o lidské tragedii a pak o ničem. Režisér Herz se pokusil o ciťák, který se ale povedl jen zčásti. Snímek nevyzněl až tak reálně, přitom podobných příběhů v běžném životě se kolem nás odehráva neustále spousta. Vychází mi to mezi 2 - 3, ale spíš k té dvojce.(16.3.2012)
-
wictoria
Skvělá hudba, skvělý příběh (je smutné, že z velké části podle skutečné události)... bohužel od té doby, kdy mám sama malou holčičku nejsem schopná si ho pustit...(16.5.2008)
-
tomtomtoma
Psychologické drama, které je tak trochu mdlé a povrchní, ale přesto stále zajímavé. Má svou nespornou kvalitu v kameře, kdy divákovi nabízí netradiční, ale velmi kvalitní obrazy, něco na pomezí fotorafie a filmu. Marie Stašková (šarmatní Marta Vančurová) po největší tragédii a ztráty smyslu života, nachází novou chuť k žití při návratu do práce a novém otěhotnění. Její manžel Petr (Vlastimil Harapes), prožívající studentskou lásku, je tragédií stžen zpět ke své ženě. Z dalších rolí: Maruška (Sylva Kamenická), malá dcerak umírající na hnisavý zápal mozkových blan, vdova Bernardová (Jiřina Šejbalová), která se po úmrtí svého manžela snaží zaplnit prázdné místo a samotu s nuceným přátelstvím s podobně postiženou Marií, vedoucí květinářství Kabát (Lubomír Černík), Petrova studenstká láska Hana (Eva Píchová-Sitteová), bezstarostní studenti Helena (Žofie Veselá) a Mirek (Jan Hartl), a Petrova matka (Dana Medřická). Nenásilné, neosobní, ale přesto stále zajímavé a silné a tak trochu nevšední drama.(13.3.2012)
-
HH
Ukázka toho, jak film může vylepšit poměrně tristní úroveň literární předlohy.(2.1.2004)
-
jarripekka
HUDBA : Petr Hapka(25.12.2008)
-
Vital
Moc pěkný příběh,který na mě přenesl žal hlavních protagonistů o ztrátě dítěte a vyrovnáváním se s tím.Hlavní role byla pro mě hudba Petra Hapky,protože ta dodávala celému filmu tu správnou atmosféruJediné,co mi ničilo nervy a překvapuje mě že se tady o tom nikdo nezmiňuje byl všudypřítomný komentář Luboše Ondráčka (!!!) který pořád říkal akorát co vidíme a stále mě vyrušoval,kdyby ten film nebyl tak zajímavej,vypnul bych ho!(16.5.2010)
-
moviepill
odpad!Ospravedlňujem sa všetkým priaznivcom tejto drámy, ale je to pre mňa príšerná slabota, ktorú vystihuje jediné slovo: účelové...(12.9.2010)
-
Vladajsoucna
Červená knihovna podle údajně strašlivého scénáře režimní spisovatelky, ale v jedinečném, byť poněkud manýristickém filmovém podání Juraje Herze! Ten když má své dobré filmařské období (které v současnosti bohužel nemá) a schopné spolupracovníky kolem sebe (jako jsou zde hudebník Petr Hapka, herci Marta Vančurová a Vlastimil Harapes), dokáže vytvořit i z naprostého paskvilu poutavé umělecké dílo.(12.9.2010)
-
DoneyGal
Juraj Herz byl nepochybně mistrem pohádkových hororů, ne tak už psychologických dramat a poetických příběhů. Film Den pro mou lásku zůstal daleko za zenitem možností, které nabízel původní námět Markéty Zinnerové a to hned z několika důvodů: Především výsledná podoba scénáře (jehož autorkou je ovšem také Zinnerová) má špatně postavenou příběhovou konstrukci. Úvodních 40 minut stopáže je prakticky bez děje, příběh se nerozvíjí, je bez pohybu, bez dramatických situací. Další část, počínající úmrtím Marušky je naopak plná křečovitých scén, patetických gest, prázdných dialogů a celá vyznívá velmi nevěrohodně (jakkoli je situace po smrti malého dítěte nepochybně náročná, zde vyznívá zcela nepřesvědčivě). Chybný byl i výběr protagonistů – introvertní Vančurová by s dominantním sangvinickým Harapesem jen těžko v běžném životě utvářeli partnerskou dvojici. Marta Vančurová se svým subtilním hereckým projevem byla vždy vhodnější pro divadlo, které daleko lépe využilo její potenciál. S postavou matky, které zemřelo jediné dítě si evidentně nevěděla rady. Vlastimil Harapes byl velmi spornou hereckou osobností. Především nikdy nemluvil svým hlasem – ve Velrybě ho daboval Jiří Klem, zde František Němec, jehož hlas se k typologii Harapese naprosto nehodil. Harapes sám byl skutečně spíše tanečník; jeho tvář nedisponuje prakticky žádným výrazovým rejstříkem. Zcela nevyužity zůstaly motivy povolání obou hlavních postav – Vančurová – fotografický ateliér? – Harapes – sochař, výtvarník? – které mohly příběh více rozvést do vedlejších dějových linií. Poslední minuty filmu jen završily nefunkčnost příběhu – přestože divák doufal, že scénář nakonec odvrátí koncové klišé, nestalo se, čímž se závěr a celý film stal jedním velkým zklamáním.(21.1.2012)
-
lucascus
Příšerné vydírání citů, hudba je zde sice nádherná, ale věčným přehráváním pořád dokola se mi zhnusila.(29.3.2012)
-
Sonny
Myslím, že je to perfektní. Na kost. Dokonce se mi líbí, že Harapes neumí pořádně hrát. Dává to filmu mrazivou, realističnost. Souhlasím, že je to hrozná depka. Ale ono to tak opravdu v takové situaci je.(14.12.2006)
-
CID7
Tak tento film je velice působivý a stále si pamatuji scénu kdy z holčičky jdou na zachádě pecky z třešní. Vančurová skvělá, Harapes ml určitě lepší role.(26.6.2008)
-
Mykhaluu
Tohle byla psychologická podívaná do života vyrovnávající se ze ze trátou hodně depresivního zrna! Ale mile překvapil svým podáním Vlastimil Harpes... Ale skutečně bych se na to jen tak znovu nepodíval kvůli obsahu, ne formě..(23.5.2009)
-
Spike86
Tak tohle mě nějak nedostalo. Ano motiv je silný, ale jen toto rozhodně nestačí. Že by to bylo nějak extra dobře natočeno a zrežírováno, to se říct nedá. Do té jeden a půl hodiny se alespoň pro mě trochu vkrádala nuda... 60%(13.9.2010)
-
gizi
Moc smutný příběh, který jsem již dříve viděl a yní jsem právě kvůli tématu shlédnutí pořád odkládal. Hudba Hapky patří mezi velmi dobré (na rozdíl od jeho novější tvorby). Marta Vančurová patří mezi okouzlující ženy, Harapes ovšem nepatří mezi herce, takže ta jeho role je slabší. Celkově to bylo až příliš zdlouhavé. Shlédnuto 26.1.12 a dávám 75%.(28.1.2012)
-
IvoP
CID7: Film jsem nedávno viděl online (přes YouTube) a Vámi popisovanou scénu (jak z holčičky jdou na záchodě pecky z třešní) jsem tam neviděl. Možná že to tam úplně bezprostředně nenavazovalo nebo to bylo vystřiženo. Já viděl jen první projevi Maruščiny nemoci (poté co přijde domů od pana Kabáta a po chvíli začne dávivě kašlat). Pak jsem samozřejmě přemýšlel, kde Maruška k té své nemoci přišla (zánět mozkových blan). Když Petr a Marie likvidují doma vše, co by jim mělo Marušku připomínat, tak když Marie drží v ruce věnec od pana Kabáta, tak o něm mluví, jako kdyby za to mohl on, což Petr vyvrátil s tím, že to určitě není pravdu). Děj se odehrává v roce 1976, ve kterém byl i natočen (dle časové osy, kde sou označeny události Maruščina života). Osa začíná jarem 1972 (narození Marušky) a končí červnem, však také tam padají zmínky o mezinárodním dni dětí, dále to dokládá to, že už byly třešně (Marie je zpracovávala)(24.3.2009)
-
DanušeGr.
Opravdu příjemné,spíš psychologické drama,s vynikajícími hereckými výkony Marty Vančurové a Vlastimila Harapese.(15.3.2011)
-
camomilla
Citlive natoceny psychologicky pribeh o soukrome bolesti. Necitim z nej ani kousek zameru zdimat z divaka slzy, ackoliv ja pokazde zdimu kapesik. Hapkuv klavir je neskutecny, vzdy se mi z nej svira srdce.(9.8.2011)
-
OK11
Nenadarmo Herz říká, že tenhle film má nejméně rád ze všeho, co kdy natočil. Není na něm nic zajímavého (kromě Marty), neobvyklého nebo krásného. První polovinu jsem čekal na to, až se začne něco dít a tu druhou, po dojití k názoru, že teď už se nic dít nestihne a nebude, jsem úpěnlivě prosil boha ať už to skončí. Kdybych býval věděl, že je to takové hovno, nesledoval bych to nemocný. Značně se mi totiž přitížilo...(1.5.2012)
