Deváté srdce

Prvá polovica sa dosť vlečie a je tu dosť hluchých a nudných pasáží, ale k pozerateľnému priemeru výrazne pomohla Hapkova hudba. Najsilnešie a najlepšie momenty sú tie strašidelné s Kukurom a hodiny času. Tu sa výborne podarilo vytvoriť strašidelnú a temnú atmosféru a rýchlo ubiehajúci čas. Z dnešného pohľadu iba priemer, ale v detských časoch to pôsobilo dosť hororovo. Herzova Panna a netvor je podstatne kompaktnejší film. 60%. (24.12.2014)

Oproti Panně a netvorovi, kterou točil souběžně s touto, mnohem pohádkovější pohádka. Jde na ní docela vidět, jak byla šita horkou jehlou. I ona má ale několik klasicky Herzovských strašidelných momentů. Hrabě Aldobrandini mi vždycky připadal hrozně směšný, hlavně když si rovnal oči při hypnóze, ale Filipovský a Přeučil mi vžycky naháněli strach, ti jsou strašidelní, až to hezké není. A danse macabre má neskutečnou atmosféru. (15.01.2014)

Zajímavá nevšední pohádka s úžasně temnou atmosférou. Navíc je zde k vidění krásné město a zámek Litoměřice, a další půvabné zámky v Ploskovicích, Mnichově Hradišti a Praze-Tróji. Pohádka se věnuje temné stránce lidské duše, která je zde spojena s touhou po věčném životě a temných činech konaných z ryze osobních pohnutek. A samozřejmě jde o záchranu princezny z té nebezpečné temné moci. Potulný bezstarostný student Martin (dobrý Ondřej Pavelka) se díky své hravé lehkovážnosti dostává k nebezpečnému úkolu: záchrany dcery velkovévody. Vyzbrojen pláštěm neviditelnosti a s pomocí starého zámeckého šaška (František Filipovský) pak bojuje proti mocným temným silám, které vycházejí z touhy po nesmrtelnosti a zabíjení nevinných smrtelníků. Z dalších rolí: pouťařka Tonička (Anna Maľová), trpělivě čekající láska Martina, rozmařilá princezna Adriena (půvabná Julie Jurištová), snadně podléhající lákavým temným silám, pouťový loutkoherec (Josef Kemr), laskavý otec Toničky, astrolog Aldobrandini (dobrý Juraj Kukura), původce všeho temného zla, utrápený velkovévoda (Přemysl Kočí), toužící po záchraně své dcery, velkovévodský hejtman (Josef Somr), velkovévodský policejní rada (Lubomír Černík), lakotný hostinský (dobrý Václav Lohniský), Aldobrandiniho převozníci (Jan Přeučil a Augustín Kubán), a nový astrolog (sám režisér Juraj Herz). Zábavné, poutavé, správně strašidelné, s dovětkem, že prostý lid nikdy nebude zcela přijat mezi vrchnost, a s dobrým koncem s varováním. (13.09.2012)

Horor, který svou hrůznost zakládá na přirozeném procesu stárnutí. Bohužel se Herz, jak se zdá, příliš spolehl na (vlastní) jakž takž solidní scénař a působivé obrazy ze zásvětního prostoru - jinak bída, ačkoli pro děti to opravdu mohl být zážitek na celý život. Jestli mě kromě Kukurovy věru hororové přehazovačky něco silněji zaujalo, tak (k mému podivu) především klasik Filipovský v clasicissime pojaté roli dvorního šaška. Spolu s rovněž dobrým Kemrem - principálem tvoří zajímavou tématickou dvojici, ač se v příběhu nikdy nesetkají. Mimo to je Devaté srdce nepostradatelné pro fanoušky Tóny Hluchoněmce. /// P.s. po dvou dnech, znovu a lépe (se spoilery): Při pozornějším pozastavení se nad dílem nelze nevidět tématickou koncepci: Zmíněné postavy (Filipovský, Kemr) jsou v jakémsi vztahu k "princezně" - principál kočovné herecké společnosti má mladou vnučku, dvorní šašek má starost o dceru arcivévodovu ("když byla malá, měla mě ráda"). Martin pálí za oběma slečnami (za každou svým způsobem) a na to konto se spřátelí postupně s principálem i šaškem. Adrianin případ je týž, o němž Kemrova společnost hraje klasické pimprlové divadlo. Posléze tedy vyjde na jevo, že problémem toho, v jehož moci Adriana je, je problém věčného zachování života, což ovšem lze realizovat jen jaksi záhrobně a finální hrůza není ničím jiným než zhuštěným procesem stárnutí (v různých polohách: hrozba v síni času, astrologův konec), na druhé straně šašek a principál jsou především - starci. Z jejich princezen nakonec jedna zůstává dobrovolně v realitě zahrnující obluzenost a virtuálnost (vrací se pod moc manipulativní mocnosti), kdežto druhá, milující trpělivě čeká a dočká se. Tento protiklad však nemá paralelu ve dvojici šašek - principál (a to je dobře), oba představují cosi, co nejsem s to verbalizovat, co bývá však s "herci" klasicky spojováno - jakási komentátorská pozice na pomezí lidského života a toho, co je za ním, nad ním či pod ním, a co normálně nevidíme - jsouť tedy náležitým antipodem temné moci astrologovy i profánní moci světské (to v pohádce rovněž traktováno). Rozjímat lze i skutečnost, že hrdinou je zde "potulný student". Sevřenost této koncepce (mnou jen hrubě rozepsaná ve své prvky) je dosti nenápadná, nejde však o nenápadnost toho druhu, z níž se (u dobrých filmů) radujeme. Celkový výraz lze označit za typicky herzovský, zajímavá je podobnost v dílčích, ale důležitých motivech se Strakou v hrsti, jejíhož natočení se Herz ujal několik let poté. (02.02.2014)

Podobně jako další okultně - pohádkový počin Juraje Herze "Panna a netvor" velmi působivé, jak je u pana režiséra zvykem: zombie ples sice nedosáhl kvalit Kubrickova "Eyes Wide Shut", ale citován je zde zaslouženě a při pohledu do sálu s časomírou se až nechce věřit, že film měl společný rozpočet s výše zmíněným bratříčkem. Vedle Herzovy schopnosti sugesce bych ale nezapomínal na podíl další veličiny československého filmu Jana Švankmajera a jeho typických animací, kterým kralují úvodní titulky. Škoda jen nevídaně protáhlé úvodní expozice - pravda, nabízí se argument, že by v normalizovaném Československu čisté fantasy s odérem napětí mělo problémy s přijetím a pohádkové prvky byly potřeba, nicméně seznámení s prostředím bylo pro můj divácký zážitek téměř smrtící (v jednu chvíli jsem si zcela vážně říkal, zda žánrové označení se netrefilo trochu vedle). Přes to všechno je zápletka okolo tekoucího času i na světové poměry celkem netknutá a herecké výkony slizkého Juraje Kukury, lugosiovského Františka Filipovského a Jana Přeučila v menší roli nezapomenutelné. 80% (02.11.2010)