Režie:
Juraj HerzScénář:
Václav ŠašekKamera:
Dodo ŠimončičHudba:
Luboš FišerHrají:
Iva Janžurová, Petr Čepek, Marie Rosůlková, Ota Sklenčka, Vladimír Jedenáctík, Karel Chromík, Jana Plichtová, Evelyna Steimarová, Karel Černoch (více)Obsahy(1)
Sugestivní filmové drama Petrolejové lampy natočil Juraj Herz podle stejnojmenného románu Jaroslava Havlíčka. Vypráví v něm tragický příběh stárnoucí dívky Štěpy, žijící na přelomu století v dusném prostředí českého maloměsta, v ovzduší nepochopení a předstíraných citů, přetvářky a falše. Štěpě jsou neustále matkou vnucováni adepti na ženění, kteří ovšem musejí pocházet z téhož okruhu jako ona. Štěpa je však jiná než ostatní dívky. Jakoby zasažena duchem emancipace vyslouží si pověst dívky volných mravů a ta přirozeně nápadníky z řad městské honorace odrazuje. Než by se stala starou pannou, provdá se za bratrance, zkrachovalého důstojníka. V den svatby ale ještě netuší, jaká strašlivá nemoc pronásleduje jejího ženicha...
Pečlivě rekonstruované období secese v sobě tají osudové lidské trápení: stárnoucí dívka z rodiny maloměstské honorace se dočká svého štěstí, když se provdá na pohledného důstojníka. Netuší ovšem, že muž trpí zhoubnou pohlavní chorobu - s marnou obětavostí pak o něho pečuje, vystavena zlomyslnému posměchu svého okolí. Vynikající, stále sugestivní snímek Juraje Herze se opírá o procítěné, jemně odstíněné herecké výkony Ivy Janžurové a Petra Čepka. (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (293)
Čepek sa v tomto filme chechtá rovnako imbecilne ako keď u Lipského stvárnil Einsteina. Až ma napadlo, že to je azda jeho normálny prejav radosti a začal som si priať aby bol už iba vážny. Jeho a Janžurovej herecké výkony sú ale skvostné a na diváka doslova vrhnú náklad nadčasovej depresie a osudovej bezvýchodiskovosti. Tentokrát nuda nehrozila a bezkatarzný záver iba potvrdil Herzovu povesť tuzemského majstra "všednej" hrôzy. (9.1.2016) ()
Nejvýznamnějším filmem Juraje Herzce sice v mých očích i nadále zůstává Spalovač mrtvol, jako vážný kandidát na druhé místo v žebříčku se mi ale jeví Petrolejové lampy. Kvalitní a emočně silná literární předloha, provokativní moralistní námět, dva špičkoví herci v hlavních rolích, pečlivý výběr kostýmů, rekvizit a interiérů a ze všeho nejvíc pak mladý Juraj Herz z doby, kdy ještě sršel nápady a měl výjimečný cit pro vytvoření atmosféry, to všechno dělá z Petrolejových lamp jedno z nejlepších psychologických dramat, které u nás vznikly. Démonický Petr Čepek, který měl vždycky výjimečný dar vykreslit temné stránky lidské povahy, tady předvádí rozpad osobnosti člověka postiženého těžkou nemocí a jako vždycky je perfektní a nepříjemně přesvědčivý. Zajímavější je ale Iva Janžurová považovaná filmovými fandy za typickou komediantku. Ukazuje, že její herecký rejstřík je mnohem širší a je schopná zahrát prakticky cokoliv. Petrolejové lampy fungují ve dvou rovinách. V té první jako kritika maloměstského prostředí plného předsudků, kdy hrdinky filmu je příliš svobodomyslná a emancipovaná, takže okolí jí to oplácí po svém. V druhé rovině je to snímek o nenaplněném životě bezdětné ženy, která nejlepší léta svého života stráví péčí o zahořklou lidskou trosku. Obvykle se o tom nezmiňuju, ale v tomto případě udělám výjimku a zdůrazním výpravu filmu, která je laděná do stylu secese. Tohle je totiž v české kinematografii k vidění hodně zřídka a vybavím si vlastně jenom další Herzův film Morgiana, který byl laděný účesy počínaje a oblečením konče do stejného výtvarného stylu. Celkový dojem: 95 %. ()
Petr Čepek je jeden z naj-nesympatickejších hercov na našom území, ktorý sa pre negatívne role doslova narodil. Obrovská pocta pre neho, ako dokáže diváka svojim výzorom, no najmä hereckým umením rozhnevať. Výborný herec vo výbornom filme o tom, ako sa žilo, a vlastne aj žije dodnes. Kurevník a ožran ostane kurevníkom a ožranom, pričom takmer vždy nato doplatí "obyčajná (nie len) žena" .. ()
Průměrnou a místy nezáživnou první polovinou, vytahuje velmi kvalitní a depresivní druhá polovina. Z celého filmu je cítit maloměstská atmosféra plná přetvářek a nepochopení. Petr Čepek předvádí další ze svých hereckých koncertů a opět poukázal, že byl jedním z nejlepších českých herců. Zdatně mu sekunduje Iva Janžurová, která předvádí nadstandartní výkon. Jeden z nejlepších filmů Juraje Herze. Za ďábelský smích Petra Čepka dávám čtyři hvězdičky ()
...filmové vzdělání zase o kousek doplněno. Byl jsem zvědav, jestli Petrolejové Lampy dostojí svojí pověsti jednoho z nejatmosféričtějších snímků v historii české kinematografie. A stalo se. Rozšířím tedy zástupy těch, kdo vynášejí do nebes totální herectví Petra Čepka a Ivy Janžurové, ale i naprostou řemeslnou preciznost filmu ve všech myslitelných aspektech. Petrolejové Lampy jsou dokonale vyváženým filmem - to se ovšem netýká emocí, které mohou vzbuzovat, protože jde "jen" o fascinující studii téměř úplně zmařeného života ženy, která prostě nezapadala do své doby a prostředí, v němž žila. Ale přesto, ten paprsek světla tam je, a na detaily tváře Ivy Janžurové ve vlaku v závěru filmu nejde zapomenout. 90% ()
Galerie (17)
Zajímavosti (14)
- Záběry z natáčení filmu lze spatřit v dokumentu Jak začínali: Dnes vzpomíná Marie Rosůlková (1971). (sator)
- V čase 00:15:40 zpívá dovádějící mládež rozpustilou písničku: „Konečně je to možná věc, že ještě něčím budu...“ Zde byla přidána melodie k básni jen s číselným názvem „XX“ od Františka Gellnera ze sbírky „Radosti života“. (HonzaR.)
- Mezi filmem a původním románem Jaroslava Havlíčka je možné najít několik rozdílů. V literární předloze je například Štěpa (Iva Janžurová) hromotlucké děvče a silně při těle. (Přemek)
Reklama