Sběrné surovosti

Velkým plus pro Juraje Herze je ten fakt, že ve své prvotině dokázal na plátno převést typického Hrabala. Hned z několika prvních záběrů je jasné, oč tu kráčí. Vysmátý Hanťa je pánem sběrného dvora. Svými historkami baví všechny kolemjdoucí a skrze ty svý tři zuby mu sálá radost. Takový je Hrabal, jehož dílo zhmotnil Juraj Herz. O kvalitách obou pánů není pochyb a Sběrné surovosti je hodně zdařilá prvotina. (17.01.2009)

Stejně jako u Fádního odpoledně se mi i tato "vyloučená" část Perliček na dně líbí víc než samotné perličky. Je ovšem pravda, že Surovosti mají svou o něco delší stopáží lepší předpoklady být skutečným plnokrevným příběhem a ne jen zdobnou miniaturou. To ovšem není jediná odlišnost. Herz zjevně nechce civilně a bez příkras zachycovat reálný život. Nebojí se stylizace a nadsázky, rád si vypomůže kolážovitou střihovou zkratkou, pracuje s fragmenty dějů aniž by je vysvětloval či dopovídal, jeho líčení má také vyšší tempo než povídky z Perliček. Celek je filmovější a svou stylizací rozhodně bližší Hrabalovu pojetí a to paradoxně proto, že s předlohou pracuje poměrně volně... PS: při scéně rozřezávání barokních soch by se ve mě krve nedořezal. Kolik sochařských skvostů skončilo v kamnech kostelníků? Radši ani neuvažovat... (24.08.2008)

„Nejlepší film je, kterej dá osm pytlů papírků, a nejhorší, kterej dva.“ Platí-li tato přímá úměra, pak je Herzův debut aspoň na deset pytlů, nebo aspoň na pět hvězdiček. Jednoduše zarámovat a pozlatit, neb ta hrabalovská poetika je sice podaná groteskně, ale věrně odráží realitu života a svět, který je plnej podivných krás a jeden život na to nestačí.. Vedle sběrných surovin, kde se odehrává podstatná část příběhu, se prostředí přesouvá ještě do hospody a do kostela. V hospodě Hanťa (Václav Halama) dokáže opít všechny přítomné svým pábením, když ve zkratce odvykládá román z červené knihovny. U kostela se pak podílí na vytváření „padlých andělů“. Příběh, který v závěru spěje k filozofování, skvěle podkresluje Liškova hudba. (21.02.2009)

Hrabal byl v šedesátých letech zkrátka in, je dodnes, a to jak knižně, tak filmově. Začínal s ním i Juraj Herz, a rozhodně si na něm zuby nevylámal, ba naopak. Jedná se o precizně zvládnuté středometrážní dílko, které svým nehereckým obsazením, humorem a prostředím opravdu navozuje atmosféru Hrabalových povídek. (02.05.2007)

Sběrna papíru, nadržený vedoucí, zmetek Hanťa (před tímhle uřvaným a vychechtaným individuem dávám přednost pánovi z Příliš hlučné samoty-knižní verze) a několik postaviček, které se vedením osudu dostanou do tohoto podivného světa zasypaného do papíru. Kvůli absolutně nesympatickému Hanťovi bych nejraději hodnotil pouze průměrem, ale za to krásně cynické rozřezávání postaviček, fotku Audrey Hepburn a skoro slisovaného Pepíčka to ještě budou slabší 4*. (27.07.2012)