Komentáře uživatelů k filmu (55)

  • Lima
    ***

    MAD MAX na český způsob. Velice bizarní a originální film. Divím se, že něco takového mohlo za komoušů vůbec vzniknout. Po revoluci to běželo jen v několika kinech. Rozhodně doporučuji shlédnout, ačkoliv netuším, kde se to dá sehnat.(25.5.2002)

  • Radek99
    *****

    Dodnes nedoceněný a znovuneobjevený kultovní Herzův film s Pražským výběrem, absolutním fenoménem normalizovaných 80. let. Nutno vidět v roce 1987 z kopie na VHS pro pochopení celého rozměru a plnohodnotné percepce tohoto ojedinělého díla...(30.10.2012)

  • Lavran
    *

    Dílem omezené tvůrčí svobody, resp. nutnosti uzpůsobit styl filmu předpokládaným zásahům cenzury (odtud převažující dlouhé záběry) a nemožnosti řádně film dokončit v postprodukci podle původních představ a současně Herzovým sklonem k povrchnímu, dekadentnímu manýrismu, který je více odpuzující než podvratný, představuje Straka v hrsti jednu z mnoha smutných obětí dobového politického soukolí a jeho tvrdých restrikcí. Nevidím však jediný důvod, proč k ní kvůli tomuto "handicapu" přistupovat mírněji. Přízvisko "kultovní" si totiž nevysloužila svými kvalitami, ale jen a pouze díky příšerné hudbě Pražského výběru a třináctiletým zákazem. Dnes je proto zajímavá především z historického hlediska, jako svědectví o absurditách doby svého vzniku, o níž navíc symbolicky vypráví na půdorysu podobenství, ale jeho hodnoty, jakožto filmového a uměleckého díla jsou, jak už jsem naznačil, diskutabilní až nevalné. Pro trvalou uměleckou hodnotu, která by reprezentovala to lepší, světlejší z šedi a beznaděje normalizační kinematografie, je třeba se poohlédnout jinde.(6.2.2011)

  • NinadeL
    **

    Za Zdenku Sajfertovou :)(16.3.2009)

  • paascha
    *

    Prý kultovní, ale čím, proboha??? Mě to teda moc nepřesvědčilo. Navíc mě úplně iritovalo, že PV není PV(27.11.2006)

  • troufalka
    ****

    Dobrá ujetina. Výborný Boris Rösner.(17.6.2014)

  • Crocuta
    ****

    Pražský výběr nemá chybu, stejně jako vágusoidní stylizace a zběsilé tempo tohohle hodně neobvyklého filmu.(28.8.2007)

  • raroh
    ****

    Antonín Přidal adaptoval středověkou hru Mastičkář, včetně ústřední postavy Rubína (pouťová divadelnost ve výrazu ve filmu zůstala) i s jejím masopustním pojetím, s aktualizací přenesenou do zdánlivého bezčasí (ale s výraznými historickými konotacemi 20. století - nacističtí rytíři), dost typickou pro přelom 70. a 80. let. Hudba M. Kocába je tradičně pro něj eklektická (takový Miloš Štědroň by si s úpravami historické hudby a hudbou současnou poradil osobitěji), ale ve výsledku ne zas tak špatná, jako by byla od téhož autora dnes. Název Straka v hrsti byl z komerčních důvodů použit podle nahrávky Pražského výběru, kterou Kocáb do filmu také jako svou hudbu zařadil?(17.8.2011)

  • Adam Bernau
    *****

    Po v celém vesmíru nedostižném Vorlově Kouři druhý objevený údajně kultovní film, o jehož existenci jsem neměl tušení. Navíc další krásný exponát do čsfd sbírky půvabně podhodnocených filmů. A vůbec, už mám toho dost, slavnostně se zavazuji, že už nikdy u žádného filmu z mé rodné Husákovy éry nenapíšu tu blbost „na tehdejší dobu výjmečné (vynikající, neuvěřitelné atp.)“. Tedy Straka v hrsti: „Já to o perlové masti taky slyšela. V jedné písničce. Že má zázračnou moc.“ Než začnu, přečtete si komentář rarohův, ať víte, o čem je řeč. Hlavně vy, kteří tomu dáváte jednu hvězdu z milosti (nebo „za skvělou muziku“), protože jak to tady čtu, tento film je opravdu perla sviním. (Kdežto ti, jejichž zdůvodnění vlastního nízkého hodnocení by mohlo být přínosem, žel mlčí.) Pěkný ideový posudek přičinil Romadoor (jenž se může pyšnit nejlepším sluchem z celé čsfd), Terva příhodně upozorňuje na 84. min. (navíc viz skalní malbu 43:35, z opačných motivů pak stylizovaný negativ vlajky USA 10:38 a velmi dráždivý, byť dle googlu a wikipedie nevinný červený nápis A2, který je prakticky to první, co ve filmu spatříme; stále se vyskytující písmena a číslice vypadají vůbec bez významu, připomínajíce šifry nějaké společenské hry, což se změní teprve právě v části kolem 84.min.: blood, force, moc, rape, fuck, sex, death). Garmon polemizuje s rarohem ohledně hudby, ke kteréžto diskusi se nemohu vyjadřovat. Vnímám to asi podobně jako mchnk, protože jakkoli ve mně hudba Pražského výběru bůhvíjaké nadšení nebudí, tak z toho, že zde zní právě tato (a nikoli jiná), jde velká síla; tato hudba, děj velmi zdařile ilustrující, spoluvytváří (nehledě na její dobovou diverznost) náladu škaredého vždymoderního věčného středověku, v níž se celý film nese. Náladu, která někoho svádí k nesmyslnému označení „postkatastrofický“ (také tu čteme slova jako „apokalypsa“ nebo „Mad Max“; kdybych to chtěl brát vážně, mohl bych tu proti Mad Maxovi mávat třeba Sedmou pečetí). Ne, toto je film intracivilizační nebo řekněme katacivilizační. Je to situace permanentního civilizačního rozkladu až rozvratu, základního praúpadku, který se nemůže projevovat než právě jako jedna podstatná (současná, nikoli následná) stránka jakékoli zavedené rozvinuté kulturní společenské integrace, i kdyby se Platón stavěl na hlavu (právem je ve filmu citován Aristoteles, ačli nejde o falzum zkaženého studenta). Pro komouše musela být Straka v hrsti šokem už z principu (nehledě např. na opěvování života „v tomto sadě rozkvetlém“ atd. atp.), mnohem spíše se však hodí do doby naší. Avšak pouhá aktuálnost či aktualizačnost by z tohoto filmu ještě nedělala tak výtečné dílo. On se totiž bez toho obejde. Ve své rádoby improvizované kvazidekadentní formě působí jako dokonalé (byť velmi nečekané) ztvárnění toho, co si tak asi představím pod pojmy „středověká satira“ nebo „jarmareční píseň“, zdůrazňuje jejich specifické kulturní zázemí i jejich universalitu. „Vizte tyto drahé masti, dovezené z jižních vlastí.“ (Když jsem u toho, je třeba opravit zde v obsahu chybné citování podtitulu prý „hra o lásce a nenávisti“. Nenávist v této hře nevidíme nikde, ani tam, kde ji můžeme předpokládat – v zobrazení civilizace tak zaujatém její vnitřní rozleptaností a bezcitností nemůže být pro něco tak citového a tak stmelujícího, jako je nenávist, místo. Ale čteme-li správně „hra o lásce a krutosti“, tak podtitul sedí, příhodnější by však bylo „hra o krutosti a lásce“.) Že kostýmy nejsou jen chaotickou manýristickou snůškou, je krásně patrné např. na kostýmu Heřmánkově (korunovaném předimenzovanou kšiltovkou), jímž tato postava zkaženého zhýralého studenta připomíná nějakou poloptačí figuru od Hieronyma Bosche. Naopak s kostýmy obou zlodějíčků (Donutil a kolega) srovnej kostým jejich kumpána vedeného na šibenici, lišící se od všech ostatních romanticky prostou elegancí, která této mlčící a do děje nijak nezasáhnuvší postavě propůjčuje úplně jiný charakter (něco jako Hynkuvilémejarmilo; a jeho jediného z celé bandy evidentně měla Straka ráda). O Suchařípově kožichu snad netřeba ztrácet slov. Od teď až do konce spoilery a citace. K postupu filmu: Úvodní titulková scéna je opravdový bonbónek a první nálož pro soudruhy: hromada smetiště, hýřivá skládka, a najednou na jejím vrcholu zříme jako na posvátném návrší preludovat známou problémovou, mocenskými kruhy a jejich aparátem nenáviděnou kapelu (tak, hra nikoli o nenávisti, nýbrž v nenávisti; navíc viz Romadoor, fakt to tam je slyšet!). K tomu se jako na spartakiádu začíná sběhávat nadšený dav (cože, samé máničky!). Objevuje se ptačí nestvůra nesoucí letce, přijíždějí motorizovaní jezdci. Závěr této předfáze je syrovější připomínkou předfáze slavné filmové adaptace muzikálu JC Superstar (s nímž vůbec patří Straka do jedné čeledi, pokud jde o výstavbu scény, kostýmní a postavovou strategii). Zatím ještě nevím, jestli se z toho vyklube něco zdatnějšího než milá kuriozitka. Ale sotva na to pomyslím, spustí frajerka (hlasem, který mohl být brán vážně jedině v osumdesátkách, přesto úchvatným) „poslyšte příběh velmi krásný“ (načež se okamžitě stává aktérkou začátku tohoto příběhu) a začíná být jasno. Připravuji se tedy na velmi krásný příběh. Následná expozice je naprosto pyramidální, jsme v tom, rovnýma nohama. Zdánlivě primitivní scénika v ohavné stylizaci sugeruje pitvornou verzi atmosféry pozdně středověké městské kultury, obohacené univerzální vnitřní cizotou. Přitom se Herz nezdržuje takovými zbytečnostmi, jako je reálný čas a prostor (či jejich náznak), všechno se odehrává tady, hned, otevřeně, prostě na scéně. „Zaplatím vám až večer, U kulaté kostky“. Základní expozice končí uletěním straky a Rubínovým pádem do noci (následně začíná klesat moje excitace; snad je to proto, že perla se ztratila z omezeného a kontrolovatelného prostoru někam do širého bůvíkam). Před samotné rozvinutí příběhu je však vložena důležitá a pro tento film netypická scéna (Rubín se Strakou v noci u ohně), která tématizuje spodní sdělení: skutečný vztah lze v tomto světě navázat jen v ústraní, v samotě, ve vyvrženosti (jakkoli zde zdánlivě máme opak vztahu, jakkoli se zde marně čaruje s nápojem lásky; sleduj však úvodní přizvání k ohni). Nezaměňovat s pozdějším nouzovým spolčením všech čtyř společenských outsiderů! Není náhodou, že právě v sousedství scény u ohně se poprvé setkáváme s trojicí herců. Onen spodní motiv je pak vynesen na povrch (a spojen právě s motivem herců) až v samotném závěru. Politicky je film poněkud spletitý. Máme tady svět, jemuž udává rytmus podvratně pitvorná Kocábova hudba, máme tady tupý dav (stejně středověký jako lidovědemokratický jakož i tržnědemokratický), který je ovšem tvořen jakoby samými hipíky a máničkami (pro soudruhy něco nestravitelného). Do toho rytíř Zima (mráz přichází odkud?) se svou loupežnickou družinou, která nejedním motivem zcela jednoznačně odkazuje na historickou realitu mocenské zvůle Třetí říše (a i zde variace: vypadají jako klasický „ZZ-top“ motorkářský gang). Ale pozor: nucené léčení (vnucované „dobro“) vystrašených měšťanů - mániček a jejich předstírané blaho vrací diváka do doby a země vzniku tohoto filmu, podobně jako předchozí vyhnání herců alias „temný středověk“. To máničkovské obyvatelstvo: Jejich nečekané a dějově nelogické vyvraždění, s šokantní stručností připomínající praktiky hitlerovských soldatesek, lze chápat až jako ztotožnění nacismu s Husákovým normalizačním režimem. Možná to přitahuji za vlasy, ale jsem přesvědčen, že jestli ne tvůrci, tak určitě cenzor to musel cítit stejně. Na druhé straně je pozoruhodné, že máničky zde nejsou idealizovány jako nějací blažení nositelé dobré lidskosti, ba dokonce zde ani netvoří zvláštní subkulturu, nýbrž představují univerzální masu populace. A co ti herci (mimochodem jakožto děd, otec a syn tvořící zde jedinou pokrevní a hlavně generační spojitost): Primitivní trojčlenná skupinka zcela na okraji společnosti, všemi oblíbení a všemi opovrhovaní, ještě kdesi na úsvitu čehosi, co by se mohlo nazývat dramatickým uměním, přesto havlovští neviditelní (a možná i nevědomí) „mocní bezmocní“ a bojovníci slova (mythos a logos), trojice nesoucí skryté lidství nekorumpované skrze věky – viz závěrečnou scénu. Vykročení ústřední dvojice s nimi tímto směrem přichází teprve poté, co je perla rozdrcena . („Perla se dá jenom prodat. Jinou moc nemá.“) /// Nemohu nepřipomenout můj milovaný Zločin v šantánu (Suchý+Šlitr, režie Menzel 1968). Ačkoli jde o dvě zcela odlišná díla, vykazují pozoruhodné shody. (Následují SPOILERY též k jmenovanému filmu a k filmu Hodný, zlý a ošklivý.) V obou filmech (Straka v hrsti a Zločin v šantánu) je zápletka vystavěna na ukradené perle (resp. perlách), kolem čehož se ustaví s okolím se potýkající ústřední čtveřice, složená ze dvou žen a dvou mužů: předně (stále mluvíme o obou filmech) dobrácky naivní, do jedné z obou žen zamilovaný hrdina, který je úplný ale úplný hňup, nepoužitelný v tomto světě (jakkoli blbý jak troky, není to však hňup karikovaný, nýbrž následováníhodný, ačkoli ve Strace se s ním, narozdíl od Zločinu, autoři neztotožňují; rozdíl je též v tom, že podaná charakteristika platí ve Zločinu pro oba mužské hrdiny, ve Strace jen pro Rubína), v úvodu působící coby věrný sluha u té druhé z hlavních (a prakticky jediných) ženských postav (přičemž tato postava je v obou filmech zpočátku v moci manžela a zároveň jaksi „z profese“ obletována a obdarovávána ctiteli). V obou filmech máme navíc nožem zavražděnou postavu pofidérního milovníka (cha! zde zhýralý student či mistr, tam eskamotér; rovněž zmíněný manžel v průběhu obou filmů umírá). Ten dobrý hňup ve finále obou filmů pak musí být, an visí, zachráněn svou milovanou (která se naopak vyzná). V obou filmech je zřejmé, že záchrana přichází příliš pozdě, ale v obou případech je závěr v tomto ohledu otevřeně matoucí. Oba filmy se nesou – každý svým způsobem - v silně politicky kritickém duchu, v obou případech jde o muzikál se zdánlivě béčkovou aranží (jestli slovo aranž znamená to, co myslím, totiž scéna, vzhled, „vizuál“, způsob herecké stylizace a tak), oba se zřejmě ve své stylizaci inspirují staršími díly světového filmu (to by však musel pojednat někdo znalejší). Z jiného soudku: v komentáři k filmu Hodný, zlý a ošklivý upozorňuji na fyzikální dokonalost procesu ustavení trojvazebného kruhu ve scéně na hřbitově, kdy na sebe titulní postavy vzájemně míří. Zde něco obráceného: trojsmečka herců-zvířat se v nebezpečí vždy semkne zády a boky k sobě, každý hledě na jinou stranu (zatímco agresor stahuje kruh; takto dokáží tito radikálně bezbranní i skrýt dva uprchlíky). Z dynamičtějších kompozic zaujalo třeba přebíhání dvojice zlodějíčků od jednoho „podnětu“ k druhému (přičemž každý následný podnět se ozývá na obranu předešlého: Straka – Rubín – Anděla). /// Výše zmíněná sugesce staré dobré pozdně středověké civilizace (byť její úpadkové stránky, byť s prvky nejen moderními a postmoderními, ale okrajově i klasicky novověkými) je podporována též jednak příležitostnou primitivně divadelní stylizovaností (viz třeba lichváře (Suchařípa) a Straku, objevivší se náhle v posteli vedle Anděly se Severinem) či karikaturně loutkovým projevem (tak zvláště paní Anděla, než je manželem vyhnána), jednak nekompromisností jazykové úrovně, nádherné ve své střídmosti, čisté ve své jarmarečnosti, jíž se tato hra vyznačuje. Už jen z toho posledního důvodu by mělo jít o film povinný pro žáky základních škol (pro žáky žurnalistických vošek je už totiž příliš pozdě). „Nechtějte šetřit na tomto léku, všechno vám nahradí na dlouhém věku!“ xxx „Mastičkáře jste neviděli? Toho babylónského.“ xxx „Pane! Vaše paní bude dnes v noci v nesmírném nebezpečí! V nesmírnějším, než tušíte!“ xxx „Nemysli si, že jsem nějaká bůhvíjaká. Kdyby byl můj muž doma, nikdy bych cizímu neotevřela.“ xxx „ -Jak se chytá taková straka? –Všelijak. Na dobré slovo, na to, co se třpytí...“ xxx „Já se zjevím! To se mám zamilovat do takového bambuly? Nikoho na tom světě nemám a takové neštěstí mě potká!“ „Ty jsi sirotek?“ „Nesahat! Di mi z očí, já tě nechci!“ „Hlavně že mě miluješ...“ „Nemiluju a nemiluju! (...) ty furdiáne, ty hajle (sic) , ty vyžero, ty mameloune jeden, ty jsi takovejhle chcapula, ty čamoure! Víš, co seš? Křapoul a valhuba seš! Cucfula seš a pazmeták! Takovej náplava, takový tajtrvidlo! Takovej voropás (sic?)! Ty sis na mě chtěl políčit, ty piďochu? Taková chuděra ještě nejsem, abych s takovým cuchnou musela, s takovým kaziskokem a chvístáčkem, ty vyšmejdo, ty dřevouchu, ty zube vytrhlej!“ Pravda, ono to v prázdném sále tak nevyzní. K tomu jest ovšem poznamenat, že všichni herci, přinejmenším všichni v důležitějších rolích, nejenže spolu s komparsem dokonale využili příležitosti vyblbnout se v něčem, co stojí za to, ale také podávají všechny skvostné dialogy a řeči vynikajícím, přiléhavým, živým a barvitým přednesem. S tím zřejmě souvisí i fakt, že je to pro mne snad první viděný český film s česky předabovanou postavou, v němž tato obvykle velmi rušivá skutečnost není znát. Co se ochutnávky týká, tak obě (resp. všechny tři, včetně dabérky) herečky dokonalé, skvostný Suchařípa, v neobvyklé poloze famózní Hrušínský, velmi trefní Heřmánek, Donutil a další. Ale největší parádička je vlasatý (!), zpívající (!!) a pařící (!!!) Rösner. Krásně ambivalentní scéna rockového nářezu prodeje perlové masti (bezprostředně následovaná pohledem na démonické figury v pusté krajině) je vrcholem, pokud jde o společenskou provokaci filmu (jakkoli to není scéna v tomto ohledu nejostřejší). A závěrečná slova filmu jako poslední pozdrav cenzorům: "To jsou jenom herci!" Slabší místa bych našel, ale jde o zanedbatelné drobnosti, které vzhledem k celku rozhodně nemají váhu hvězdičky (a k nimž určitě nepatří např. „Najdi si něco jiného. Svět je plný lidí.“ „Žádné nevidím.“). Spojení Přidal (1) + Herz a výsledný tvar (2) + na pozadí hudby Pražského výběru vyvádějící smečka populárních herců a komparsistů (3) mi strukturou těchto tří prvků připomíná spojení (v naznačeném pořadí!) Kainar (1) + zhudebnění Kuřete v hodinkách (2) + ti chlapci, co to zhudebnili a hráli (3). Tohle bych si chtěl představovat pod pojmem kultura.(22.10.2012)

  • mchnk
    *****

    Absolutní respekt. Juraj Herz a jeho experimentální underground. Prostě kašlu na všechno tohle je moje konkrétní vize a takhle to chci natočit. Nejlepší herecký výkon Jana Hrušinského a Borise Rösnera. Oba jsou tady naprosto skvělý. Tohle je neoddiskutovatelná filmová revoluce, natočená sice v posledních, ale ještě docela dlouhých letech komunismu. Absurdní sled událostí, vynikající dialogy, perfektní kamera. Lehkou zvrácenost celého snímku, podtrhuje Pražský výběr se svou groteskní hudbou. Na rok výroby je to naprosto unikátní film, nejen v tehdejší české kinematografii. .(15.9.2011)

  • Terva
    *****

    Hra o lásce a krutosti. Ďábelskej Karel Heřmánek v postkatastrofickém muzikálu. CITÁT - I v Pekle se musí platit dluhy........... Příběhem nás provádí hudba skupiny Pražský výběr. Víte vůbec jak se taková straka chytá ? Song "Zázračná mast" je pěkný a má povedenou choreografii. Příběh začíná strakou a ukradenou perlou, ale pojednává o lásce, sexu, penězích, krutosti a přežití rodu. CITÁT - Po perlové masti bude každý jako rybička.......... V 84 minutě je v záběru cisterna pomalovaná barvama podobným německé vlajce a dokonce se tam dá rozeznat něco jako zkomolenina hákového kříže. Zajímavý hudební psychosnímek. CITÁT - To jsou jenom herci..........(22.4.2012)

  • Big Bear
    **

    Když všichni ti hastroši vtrhli na moji obrazovku, nejen že mi asi pusa zůstala otevřená, ale snad jsem zapomněl i dýchat... Viděl jsem už lecos, ale tohle byl opravdu úlet, který nějakým záhadným způsobem vznikl ne na konci šedesátek, ale v roce 1983. Herz byl vždycky trochu jinej, tohe je ale cosi zcela mimo všechno :-). Po chvilce se člověk lehce zorientuje a začne sledovat počínání Suchařípy, Rösnera (s místy vtipnými výstupy).. Přesto mi to celé nesedlo. Bylo to takové sice jakoby hippies, ale v šíleném osmdesátkovém podání. A osmdesátky já nemám rád.. Netvrdím, že to někdy ještě nedám, ale zatím to ne mne bylo nezkousnutelné. Každopádně smekám, že tohle někdo protlačil za vlády Husáka do filmové podoby!!! Dva lektvary. * *(4.10.2015)

  • MissJ
    ****

    Podobný obskurní film s takovým drajvem nepamatuju. Hudba PV je perlou českých soundtracků. I dnes mi Straka připadne trochu jako "trezorový" film, vysílali to vůbec někdy? Pohádka na dobrou noc (jak prý tvůrci film prezentovali komoušům...ti asi pak museli mít při projekci hrůzu v očích) to teda není, ale supr, u mě dobrý.(16.8.2011)

  • eraserhead666
    ***

    Mě tenhle teatrální alegoricko-abstraktní styl vyprávění teda zrovna nebere, ale naštěstí to má i normální a zajímavé části, které to celé ženou kupředu. Příběh je zajímavý, zpracování občas taky, až na to přehnané stylizované hulákání a pohyby. Takové postindustrální (snad nechtěně) postapokalyptické podobenství o tom, že lidé jsou svině v každé době, epoše a času, tedy, že zůstávají stále stejní, tedy lidští, i když to zanmená pravý opak toho, co je pod tím slovem představováno. Je třeba říct, že navzdory stylizaci a provedení, se Herzovi podařilo udržet hlavu i patu přesně tam, kde mají být a vybrat zajímavé herce (Rösner je démonický, Heřmánek skvělý, Anděla je smyslně éterická a abstraktní asi stejně, jako celý film, její obsazení je světlou stránkou filmu). Procesí smrti však nemá chybu, Herz prostě svou temnou stránku neskryje. V podstatě zajímavý kousek, který ale asi nebudu chtít vidět někdy znovu.(13.7.2013)

  • mustafa
    ****

    Mé hodnocení je určitě podbarvené mou láskou k Pražskému výběru. Jejich hudba a zejména album Straka v hrsti patří k nejhranějšímu v mém cd přehrávači. Pokud by se jejich hudba mohla vydávat za plnohodnoutnou filmovou muziku, pak určitě jen v případě jako tomu je u tohoto Herzova filmu. Těžko definovatelný, uchopitelný a zcela ojedinělý pokus zachytit liskou agresi a pokřivené vztahy mezi lidskou rasou. K vystižení příběhu si stačí přečíst info k tomuto filmu. Ale už hůře je tento opus představitelný. O filmu jsem měl opravdu jen mlhavé představy, ale kostýmy či dekorace mi jednoznačně vyrazily dech. Působí neskutečně provokativně, snad až anarchisticky. Vztahy mezi jednotilivými filmovými postavami jsou neskutečně chladné, bezcitné, ponižující. Tak jak tomu zkrátka opravdu je. Jedná se o jedno z nejkrásnějších podobenství, jaké jsem viděl.(13.2.2007)

  • FilmFan24
    ***

    V sousední kapitalistické německy mluvící cizině cizině tehdy dokonce v televizi vysílané, u nás do trezoru zavřené...Ještě, že se režimu nepohodlné filmy nepálily. Zajímavé originální podobenství o lidském bytí s odvážnou výtvarnou stylizací a hereckou elitou vše doplněno hudbou Pražského výběru.(24.9.2008)

  • kagemush
    ***

    Poprvý absolutně nestravitelný ( a to mám Juraje Herze rád).Podruhý jsem to viděl po dvou špecích a sedmi pivech,to ušlo. Ale nezlobte se ,tohle přeci nemůžu každý den!! Taky by mě to mohlo zabít.(18.5.2009)

  • boblig
    ***

    Pozdně normalizační odraz hippies stylu v českém filmu, který však po těch letech už poněkud vyvanul. Ale za odvahu natočit něco tak šíleného v tehdejších podmínkách tři hvězdy!(27.12.2013)

  • garmon
    *****

    Skvělý experimentální film! Z hlediska výstavby děje maximálně zhuštěná, dynamická, mnohovrstevnatá dramaturgie, je to celé opravdu punk - nevím, jak k tomu Herz došel. Estetika škaredých osmdesátek, vynikající hudba - tady bych si rýpnul do uživatele raroh - Miloš Štědroň je proti Kocábovi bezzubý páprda - košer není ani jeden, Kocáb je zloděj a Štědroň typický přishnilý akademik, ale Kocáb v osmdesátkách udělal skvělou hudbu k hodně věcem (včetně Olmerové), kdežto Štědroňova hřivna je pouze a jen v Baladě pro banditu - a opět - poněkud bezzubé ve srovnání s tím, co se hudebně děje tady. Jinak - Straka hodně připomíná Jancsóa - námětem (zloděj obírá zloděje, který je obrán ještě větším zlodějem), ale i zpracováním - skvělé komparzy, skvělé choreografie. Neokoukané, působivé, sežral jsem to i s navijákem.(4.10.2012)

  • zette
    *

    Juraj Herz je urcite jeden z mych oblibenejsich reziseru sve doby, stejne jako Prazsky vyber. Tento experiment jsem vsak rozdychaval jen sotva...(18.3.2013)

<< předchozí 1 2 3
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace