poster

Bílý balónek

  • Írán

    Badkonake sefid

  • anglický

    White Balloon, The

Drama / Rodinný

Írán, 1995, 85 min

Režie:

Jafar Panahi

Scénář:

Abbas Kiarostami

Kamera:

Farzad Jadat
  • Snorlax
    ****

    Mé první setkání s íránským filmem dopadlo dobře, nevěděla jsem, co mám čekat, tak jsem raději neočekávala nic. Ve srovnání s evropskou tvorbou se jedná o něco zcela odlišného, ale možná právě díky tomu tak zajímavého. Jednoduchý příběh záchtivé holčičky se rychle proměňuje v drama již při setkání s derviši. Potom kvůli její zručnosti a znožnosti následuje totální finanční lapsus a až do samého závěru není jasné, jestli se Razeih se svými penězi shledá, případně zda ji někam odvleče pedofilní voják.(27.4.2012)

  • Ainy
    ***

    Připadlo mi, jako by dal režisér Aidě volnou ruku, nechal běžet kameru a jen natáčel komunikaci mezi ní a dospělými herci. Její emoce byly tak čisté, že není možné, aby je zahrála podle scénáře. Ona byla skvělá, její úsměv, její slzy, její radost, když viděla svou vysněnou rybku. Jenomže u všeho ostatního jsem cítila obrovskou nudu. Dialogy mezi Íráčany v krámech byly neuvěřitelně stupidní a nekonečné. Neustále mluvili o jednom a tom samém, neustále se ptali na jedno a to samé, jako zaseknutá vinylka. Jedni o hadech, druzí o košili. Ubíjelo mě to.(5.6.2015)

  • asLoeReed
    *****

    Debutový snímek, za nějž dnešní trestanec ostražitého íránského režimu Jafar Panahí získal v Cannes Zlatou kameru, znamená při soucitném ztotožnění s dětskými hrdiny enormní psychický nátlak – podobně jako rané (dětské) filmy Abbáse Kiarostamího, jenž rozepsal i tento scénář. Jednoduchý, a zdánlivě jednoduše realisticky natočený, „všední“ příběh o snaze dívenky Razieh získat krásnou, tělnatou zlatou rybku pro novoroční čas, získává od prvních momentů křehký, napínavě niterný tón, v němž krácení svátečního deadlinu a překážky rozličného druhu stupňují diváckou zvědavost, nejen jak svízelná situace dopadne, ale také jak si oba sourozenci poradí, poučí se a uspějí v komunikaci s dospělým světem. Působivost projevu (nehereckých účastníků) a pocit reálného průběhu asi devadesátiminutového dění přitom posiluje absence hudebních vsuvek (opačně k metodě Kiarostamího Kde je dům mého přítele?), nicméně pečlivě načasovaný, funkčně vystavěný scénář působí až formou dramatického, divadelního textu, v němž každá překvapivá epizoda má vlastní místo. Z přirozeného následování klikaté trasy 500-tomanové bankovky ulicemi Teheránu se tak stává úvaha nad tématy zodpovědnosti, odolávání pokušení a prostupování bariér mezilidských kontaktů a zvládnutí bezvýchodně se jevících situací s sebou nese nově nabytou zkušenost, že smysl vzájemné výpomoci spočívá v „dospělé“ vytrvalosti, byť pomoc samotná musí přijít od spřízněného vrstevníka, jemuž na tyči zbyde pouze jediný, bílý balónek, jako symbol smíru.(2.11.2013)

  • Aky
    *****

    Něco tak roztomilého, dojemného a přitom jednoduchoučkého se jen tak nevidí. A nepodaří. To děvčátko hraje jako z partesu.(2.10.2010)

  • gouryella
    ***

    Další z těch íránských filmů, které slaví úspěchy po všech možných festivalech, ale mě prostě tyto filmy " o ničem" moc neříkají.(21.5.2003)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace