Kruh
-
Dayereh
Drama
Írán / Švýcarsko / Itálie, 2000, 90 min
Režie:
Jafar PanahiHrají:
Fereshteh Sadre OrafaiyObsah
-
Třetí velký mezinárodní úspěch, korunovaný mimo jiné cenou Mezinárodní federace filmových kritiků pro nejlepší film roku, či fantastickým úspěchem a pěticenovou žní na filmovém festivalu v Benátkách, zaznamenal uznávaný íránský režisér Jafar Panahi v roce 2000 s koprodukčním snímkem Kruh. A stejně jako v případě pozdějšího filmu Offside se Panahi rozhodl v Kruhu soustředit na problematiku potlačování ženských práv v rodné zemi. V případě tohoto snímku jsou hlavní hrdinky z teheránských ulic, sedm žen, z nichž každá se nějakým způsobem dostává do střetu s oficiálními úřady. Tři z nich jsou právě na útěku z vězení, další je pak prostitutka, ale nechybí ani čerstvá matka Solmaz, jež se právě dozvěděla, že namísto očekávaného chlapce přivedla na svět holčičku, a bojí se reakce ze strany prudérního manžela a jeho rodiny. Všechny tyto ženy nechtějí nic jiného než normální život, ale všechny postupně zjišťují, že ve světě, kde vládnou jen absurdní rozkazy a nařízení, se svobody nikdy nedočkají. (oficiální text distributora)
Třetí velký mezinárodní úspěch, korunovaný mimo jiné cenou Mezinárodní federace filmových kritiků pro nejlepší film roku, či fantastickým úspěchem a pěticenovou žní na filmovém festivalu v Benátkách, zaznamenal uznávaný íránský režisér Jafar Panahi v roce 2000 s koprodukčním snímkem Kruh. A stejně jako v případě pozdějšího filmu Offside se Panahi rozhodl v Kruhu soustředit na problematiku potlačování ženských práv v rodné zemi. V případě tohoto snímku jsou hlavní hrdinky z teheránských ulic, sedm žen, z nichž každá se nějakým způsobem dostává do střetu s oficiálními úřady. Tři z nich jsou právě na útěku z vězení, další je pak prostitutka, ale nechybí ani čerstvá matka Solmaz, jež se právě dozvěděla, že namísto očekávaného chlapce přivedla na svět holčičku, a bojí se reakce ze strany prudérního manžela a jeho rodiny. Všechny tyto ženy nechtějí nic jiného než normální život, ale všechny postupně zjišťují, že ve světě, kde vládnou jen absurdní rozkazy a nařízení, se svobody nikdy nedočkají. Komentáře uživatelů k filmu (7)
-
Houdini
Zlatý Lev(21.12.2005)
-
Malarkey
Je odvaha takovýto film vůbec natočit. Problém filmu je ale především v tom, že divákovi představuje krutou realitu, tak jak skutečně je. Takže dlouhou dobu čekáte, nic nepřichází a pak najednou bum a něčím Vás film šokuje, pak se zničehonic přehoupsne do druhý půlky a zase se dlouho nic neděje. A pak zase až na konci Vás na minutu něčím šokuje. Tak je to ve výsledku velice zajímavý film, který plno lidí bez problémů ocení, stejně jako já. Ale víc procent tomu prostě nedám, protože kromě těch dvou zajímavých scén jsem měl problém udržet vůbec zájem ten film dokoukat.(23.9.2010)
-
Bebacek
Právem oceňovaný snímek okolnímu světu odhalující místy až absurdní zákazy, kterými jsou íránské ženy omezovány a jejichž důsledkem se častokrát dostávají za hranice zákona. Zatímco na zahraničních festival sbíral jednucenu za druhou, v Íránu logicky zakázali jeho promítání. Rozhodně jedna z nejsilnějších a nejotevřenějších filmových vypovědí o údělu žen v islámských zemí.(22.6.2010)
-
jondzavid
Jafar Panahi (vynikajúci Biely Balónik) nakrútil film o postavení žien v iránskej spoločnosti. Príbeh sprevádza osudom viacerých žien (spojených s činmi, ktoré sú podľa iránskeho práva zločinmi) , ktorých životy sa stretávajú v určitom okamihu. Už od úvodného okamžiku, kedy sa matka rodičky dozvedá, že namiesto očakávaného chlapca sa narodilo dievčatko a jej následnej reakcie, cez kupovanie lístka na autobus či hotelovej izby až po cestné kontroly film zobrazuje kultúrne odlišnosti a obmedzenia života v Iráne, ktoré vám niekedy budú pripadať až absurdné. Filmu miestami dosť chýba tempo rozprávania (aj na iránsky film), ale výsledný dojem je predsa len uspokojivý. Herecky som zvyknutý u iránskych (ne)hercov na viac ako tu predvádzajú, ale tento film zase nie je typicky iránskym filmom (t.j. jednoduchý príbeh vypiplaný do pôsobivej dokonalosti). Tentokrát ide skôr o upozornenie na situáciu a postavenie žien v spoločnosti a možno aj preto, že ide o silnú látku si film všimli v Benátkach (2000) odkiaľ si odviezol Zlatého Leva. Moje hodnotenie je čistých 70%(3,5*) a nadol sa tentokrát prikloním iba preto, že som posledne Iránu tých 70%(Baran) prilepšil. Určite nejde o jeden z najlepších iránskych kúskov, ale určite je to silný a dôležitý film, ktorý stojí za videnie.(20.3.2005)
-
Bubble74
Íránci, Číňani a všichni vám podobní, kdo by vám jednou rodil ty vaše vytoužený chlapečky, kdyby nepřicházely na svět žádné holky? By jste si je vyseděli na vlastních vejcích? Panahi mně svým odvážným, devastujícím portrétem totální podřadnosti žen v islámské republice pěkně nadzvednul mandle. Oni jsou sice muži v Íránu v tom začarovaném kruhu absurdních zákonů uvězněni také, ale mají alespoň částečný prostor k dýchání. Ženy nemají vůbec žádný.(9.12.2011)
-
Eluin
Příběh tohoto íránského filmu se soustředí na postavení žen v tamní společností, které je - kulantně řečeno - dost nedobré. Zajímavou formou je nám postupně představeno celkem sedm žen, které se navzájem všechny neznají, ale v určitý moment vyprávění se "oslím můstkem" v podobě náhodného setkání střetne jedna s druhou, aby ta druhá posléze potkala třetí a příběh se tak tedy postupně přesouvá na všechny z nich. Zajímavé je, že děj začíná v nemocnici a končí ve vězení u takřka totožných dveří. Je to snad symbolika toho, že od narození je člověk v oné zemi doslova odsouzen k tomu nemít takřka žádnou svobodu? Film se mi líbil, i když přiznávám, že pro člověka z našeho geopolitického prostředí může být někdy docela problémem se zorientovat v tamní společnosti a pochopit motivaci některých postav. Naštěstí to netrvá moc dlouho. Nejsem znalcem íránské kinematografie, krom Božských dětí a právě snímku Dayereh jsem z oné země nic jiného neviděl, nicméně souhrn cen, které oba tyto filmy na různých mezinárodních soutěžích získaly (např. mezinárodní organizace filmových kritiků označila snímek Dayereh jako nejlepší film roku!) si troufám tvrdit, že íránská filmová tvorba rozhodně stojí za shlédnutí.(6.11.2011)
-
Ixbalanke
Opravdu hodně těžký film. Snad už se situace od té doby trochu zlepšila. Velmi zajímavé mě přišly dlouhé záběry na hlavní postavy, i několikaminutové, kdy se divák může pokusit vžít do její situace a zhluboka si vychutnat tíživý osud. Je hrozné, že kdyby na západě se mužům nepostavili, mohlo by to tu vypadat podobně. Ostatně dodnes není úplná rovnost, i třeba v politice. Ale se scénami ve filmu se to nedá srovnat. Taky se mi líbil "dokumentární" styl díla, kdy máte pocit, že koukáte na realitu, na opravdu šílenou realitu, alespoň pro mě jako pro ženu. Nedovedu si představit, že bych v takových podmínkách žila...(1.6.2012)
