Režie:
Werner HerzogScénář:
Werner HerzogKamera:
Jörg Schmidt-ReitweinHudba:
The Third Ear BandObsahy(1)
Herzog sa vydal s malým štábom na Saharu nakrútiť tamojšie fatamorgány. Už úvodný sled záberov pristávajúcich lietadiel má podľa režiséra vyselektovať publikum: kto vydrží sledovať x-krát pristávanie, ostane až dokonca. V troch častiach (nazvaných Stvorenie, Raj a Zlatý vek) potom spoznávame púšť ako miesto plné bizarných vecí (nielen optické klamy, ale aj nedostavané továrenské objekty neznámeho pôvodu a skládky odpadu) a ľudí. Zaujímavosťou v prípade tohto filmu je okrem iného fakt, že v prvej časti (Stvorenie) číta v originálnej verzii z posvätného mayského textu Popol Vuh Lotte Eisnerová, nemecká filmová teoretička a historička, Herzogova dobrá známa. Režisér kvôli Eisnerovej podnikol "púť" do Paríža, čím jej (podľa vlastného výkladu) zabránil umrieť. Pre Herzoga mala Eisnerová veľký význam: keďže pre neho (a ostatných tvorcov obdobia Nového nemeckého filmu) prakticky neexistuje generácia otcov (viď. radikálne heslo oberhausenského manifestu - Das Papa Kino ist tot!), Eisnerová vytvára prepojenie s generáciou starých otcov. Kritička raz označila Herzoga a jeho súputníkov za pokračovateľov tradície "legitímnej" nemeckej kultúry. Iným príkladom, ktorým Herzog nadväzuje na generáciu starých otcov (expresionizmus) je jeho verzia Upíra Nosferatu... (ČSFD)
(více)Recenze (4)
Herzogův předvoj k visuální uhrančivosti LESSONS OF DARKNESS. FATA MORGANA ještě zdaleka nemá tu potřebnou sílu. Nejzajímavější momenty jsou ty, kde znenadání své brouzdání po poušti doprovodí skladbou Leonarda Cohena anebo záběry z koncertů podezřelého dua bicí / piano, po kterém nyní vydatně pátrám. ()
Ne ne, k tomuhle mám daleko. I tři hvězdy by bylo pokrytectví. Záběr z okýnka auta na nejošklivější krajinu na zeměkouli není umění ani když k tomu pustim nějaký to Kyrie eleison. A natočit lidi, lizardy a jinou havěť tak, aby vypadali NEbizarně je ostatně taky větší kumšt... ()
Můj oblíbený režisér smíchal dohromady záběry na pouštní krajinu ve stylu National Geographic, multižánrový soundtrack, legendy o stvoření, biblické podobenství a pseudofilosofické úvahy. Vznikl opravdu podivný guláš, který mě po půl hodině přestal bavit a po dalších dvaceti minutách mě začal neskutečně štvát. ()
Každý osobitější režisér nějak začínal, každý se hledal a spousta z nich zkoušela různé žánry a styly, jen aby zjistili, který jim vyhovuje nejvíc. Nejinak je tomu i u Herzoga a to vím moc dobře už z jeho krátkých filmů i celovečerních prvotin (Signál k životu, I trpaslíci začínali jako malí). A ačkoli se podle mě definitivně našel ve svém dalším filmu (Aguirre, hněv boží), tak mezi ním a Trpaslíky vznikla Fata Morgana, kterou jsem teď konečně viděl. A ono je to zase další hledání se, což naprosto chápu a nemůžu to Herzogovi vůbrc vyčítat, ale nedokážu to hodnotit jen s naprostým přihlédnutím k tomuhle faktu. Jsou dobré experimenty, pak jsou snaživé, neobjevné... a některé prostě nepovedené. Fata Morgana stojí za zhlédnutí asi jen jako předzvěst všech budoucích Herzogových dokumentů, jelikož zde jsou vidět prvopočátky stylu, který si pak u dokumentů osvojil - natáčení běžných lidí na ulici, rozhovory s vědci výstižené co nejbizarněji, fascinace a zároveň bázeň z přírody... Fata Morgana má tohle všechno, ale je vyloženě neučesaná a naráz o tolika věcech, že vlastně neřekne nic o ničem. Je jako ještěrka v poušti, která vše pozoruje, vnímá, ale nic z toho nikdy nepochopí, protože na to nemá mozek a ani není dostatečně inteligentní na to, aby jí to vůbec zajímalo. Neustále se tu tak míchají záběry na poušť z okna auta, záběry na místní lidské obyvatele, kteří sotva tuší, že je někdo natáčí, záběry na rozkládající se zvířata uhynulá hladem a rozežraná, záběry na želvy, záběry na vědce vyprávějící o zvířatech, jejichž vyprávění je zároveň jedinou diegetickou zvukovou stopou v celém filmu... a jinak je neustále slyšet předčítání mayských proroctví (přičemž v první kapitole ho čte žena s dost monotónním hlasem) a pak také různorodá hudba, od domorodých skladeb, přes Leonarda Cohena až po nějakou amatérskou kapelu, které není rozumět ani slovo a Herzog se v jejich natáčení vyloženě vyžíval. Vlastně jsem ho v téhle scéně poznával asi nejvíc. Honí to ale moc zajíců a ve finále to nechytí ani jednoho, takže z Faty Morgany nezbyde nic jiného, než svérázný pokus o cosi, který ukazuje nahodilé věci, ke kterým pouští nahodilou hudbu či nahodilý komentář a neexistuje v něm nic jako celistvost. Nic na sebe nenavzuje, nic se nepropojí, prostě tu tak je, jak to leží nebo běží. Berte, nebo nechte být. Mám pro tahle první blbnutí slavných režisérů docela slabost, ale tady ani ty tři hvězdy dát nedokážu. Na to tomu až moc chybí záměr a pevnější rámec, který třeba mělo podobně vystavěné (a ještě mnohem minimalističtěji snad v každém aspektu!) News from Home od Chantal Akermanové, kde vše zdánlivě nicneříkající má svůj smysl a dokonce i gradaci. Jinak ten, kdo sem přidával žánry, musel mít hodně fantazie, protože najít tohle všechno fantazii nesporně vyžadovalo... Ono je těžké to někam žánrově zařadit, za sebe bych to označil jen jako experiment, kterým to je především, ale aspoň mě tenhle žánrový vzorec dost nalákal na to se podívat a oproti jiným, hůře dostupným starším Herzogovým dokumentům, to nějak viditelně vyčnívalo. 2* () (méně) (více)