Chung Kuo - Cina
Obsahy(1)
Během pěti týdnů natáčení bylo každý den pořízeno kolem osmdesáti záběrů. Vzhledem k rychlému pracovnímu tempu a poměrně krátké době pobytu si Antonioni uvědomoval nemožnost hlubšího poznání života této pro Evropana tak exotické země. Jak sám prohlásil: „Vypravil jsem se do Číny, ne abych ji pochopil, ale abych ji viděl.“ Z toho vycházel i režisérův záměr dokumentovat vliv revolučních změn na každodenní život obyčejných lidí a nesnažit se o rozbor nových politických a společenských struktur. Paradoxně i takto ideologicky korektně pojímané dílo se u představitelů Číny nesetkalo s vlídným přijetím. Jelikož ve filmu postrádali více „jásavé“ barevnosti a impozantnosti, označili tvůrce za ruského revizionistu a jeho dokument obvinili z hanobení čínské revoluce. (Febiofest)
(více)Recenze (6)
Nadlidský úkol Antonioni ustál... "Nechceme vysvětlovat Čínu" sdělí autor v samotném úvodu a tím určí jasné priority. Nemá v úmyslu popisovat čínskou realitu posledních let (objem materiálu prokáže, že natolik abstraktní idea je vlastně nesplnitelná), oproti tomu si všímá čínského člověka, hledá v něm něco trvale přítomného. Hodnoty, jež nevyrve ani ten nejkrutější útisk, ačkoli projevy moci se na lidech zákonitě projeví. Antonioni začíná jako nadšený turista rámující Engelse v detailu, okázale se raduje, pokud přes zákazy úřadů natočí kus potajmu. Vážnější tvář nasadí s opuštěním rušné metropole. Zapomenuté vsi, v nich se čas zastavil, rázem odhaluje jinou Čínu. V zapadlých společenstvích nezbývá než konstatovat. že brzká ideologická převýchova nepřipadá v úvahu (vyjma nutného výtisku předsedy Maa v každé domácnosti). Extrémní éra kulturní revoluce vs. prastaré struktury, boj i pro tvůrce. Antonioni natočil desítky unikátních výjevů nevyčíslitelné hodnoty a není možné v krátkém komentáři vypsat víc než zlomek z dojmu, co ve mně zanechal. Autor ke konci pokorně zhodnotí možnosti a cestu velkolepě uzavře. Délka je smrtící (celek je však koncpiován jako několikadílný cyklus), jenže pro výpověď o této zemi prakticky směšná. Ani sto hodin by neposkytlo plný vhled, tento dlouhý dokument je sotva pobídnutím k tématu. Víc není v silách jednotlivce. (MFF KV 2012) ()
Třídílný televizní dokument, který Antonioni realizoval během dvou měsíců pobytu v Číně, je rozhodně pozoruhodný. Bohužel jsem ho viděl na jeden zátah v neklimatizovaném kinosálu, což byl fyzicky vyčerpávající zážitek. Většinou jsou jednotlivé scény uvedeny stručným komentářem a pak už jen sledujeme obraz, s překládáním čínštiny se nikdo neobtěžoval, takže opravdu jde o to pouze sledovat, co se děje. Porod císařským řezem s anestezií rodičky pouze akupunkturou? Kde jinde něco takového uvidíte! Některá čísla mi přišla zbytečně dlouhá (třeba závěrečné akrobatické vystoupení), ale je třeba si uvědomit, že film nebyl zamýšlen jako jeden třiapůlhodinový celek, takže za normálnějších okolností by něco takového nejspíš nevadilo. ()
Tento dokumentární snímek Michelangela Antonioniho byl naprosto vyčerpávající. Nemusíte mít obrovské plátno, nemusíte mít 3D brýle a jste uvnitř příběhu. Nechci psát přímo, že nudné. To není správné slovo. Člověk se musí dívat na tento žánr jako na relax. Je to speciální úroveň stylu dokumentární tvorby. Je to podobné jako když vás něco zaujme z cest, natočíte si tu kuriozitu a pak doma pustíte. Ale s upozorněním, že divák si musí projít katarzí úvodu filmu. Scéna porodu císařským řezem, scéna pečlivě vypracovaná bez velkého střihu, scéna se všemi postupy lékařských technik včetně metrových ocelových jehel akupunktury zavádějících do břicha matky... a perfektně ozvučený řez... vás nenechá klidnými. ()
47th KVIFF 2012 - TRIBUTE TO MICHELANGELO ANTONIONI - Pocta Michelangelovi Antonionimu (Chung Kuo - Cina / CHUNG KUO - CINA / Čung kuo Čína) ()
Ono bylo docela peklo tenhle moloch sehnat, natož dokoukat. V tomto ohledu má u mě obdiv každý návštěvník KVIFF, který si na dokument šel sednout do kina a v kuse ho přetrpěl. Antonioni měl tenkrát neuvěřitelné štěstí, že mohl v Číně relativně svobodně natáčet; částěčné restrikce jsou sice ze snímku patrné, ale i tak filmaři požívali relativní svobody. Díky tomu vzniklo vskutku zajímavé cestopisné dokumentární dílo, které již v dnešních moderních cestopisech nezažijeme. Štáb totiž s vysokou pravděpodobností vůbec netušil, jaká místa mu bude dovoleno natáčet, a tak nemohl studovat místopisné reálie, nýbrž musel vyloženě vařit z toho, co mu místo naskytlo a povolilo, resp. kde mu zrovna Maovi přívrženci zastavili. Tak vlastně vzniká velmi unikátní dílo, které má vysokou vypovídací hodnotu o době tehdejší Číny, ale též vysokou uměleckou hodnotu, neboť Antonioni zvládl dokumentární improvizaci na výbornou. Nejsem sice expert na dokumenty, ale z mého pohledu dokument dokonale vystihuje to nejpodstatnější z toho, co doopravdy musel štáb absolvovat a je tedy vskutku povedený. Poněkud stinnou stránkou může být fakt, že v mnoha ohledech štáb navštěvoval tematicky stejné oblasti, a tak se některé dokumentární situace, zvláště život na ulici či lokální kulturní akce, opakují. Zas má ale člověk možnost srovnat rozdílné životy v rozličných provinciích. Minimálně jeden díl této trilogie by Vás určitě neměl minout. Mimochodem nejvíc mě dotalo, jak taliáni nemohli pochopit, že v Číně objevili "obdobu" těstovin nezávisle na nich :). ()
Galerie (12)
Photo © Carlotta Films
Reklama