Hamernická povídačka

Když jsem slyšela úvodní slova vyprávěče Františka Kovaříka, příjemně mně mrazilo v zádech a úplně jsem zjihla. Strašně dlouho jsem ho neslyšela. Byl to blahodárný balzám pro moje uši i duši. Moc hezky obsazená studiová pohádka. Nevěděla jsem, že Kateřina Burianová za mlada hrála v pohádkách. No, jsem zase o něco chytřejší. Hamerníkovi byl toho panáčka ze zámku čert dlužen. Nechybí tu samozřejmě poučení. Kdo chce kam, pomozme mu tam. Kdo chce víc, nemá nic. Za hloupost se platí v každé době. Ještě, že měl Floriánek rozumnou čeleď. (10.11.2016)

Milá černobílá pohádka s malinkými nedostatky. Poměrně mladý hamerník a majitel hamru Jiří Zahajský zatouží po panském životě a tak začne jednat jako smyslů zbavený. Nevšímá si děvečky, která ho má ráda, nedá na rady svých služebných, ale pozve na hamr zámožného pána a tam ho pořád dokola hostí. Sám si začne žít na vysoké noze, dokonce do chalupy nechá přivést klavír s klavíristou a zbourat pec na chleba a postavit si zámecká kamna. A tak brzy peníze dojdou, hamerník přijde o statek a sám bude muset jít na vojnu. Ještě že má své služebné velmi chytré a díky lsti se vojně vyhne. Nezbývá pak než se vydat do světa a vydělat nějaký ten grošík. Sice je to moc milé vyprávění, ale námět je na jednu stranu poučný, ovšem na druhou stranu jednání hamerníka je strašně hloupé. Ale to dětem jistě nebude vadit. PS: jako vypravěč tu celkem netradičně vystupuje František Kovářík (20.07.2017)

Za (pro mne) edukační význam dávám dvě hvězdy, protože mě tahle (v podstatě nudná) pohádka donutila vyhledat si, kdo to vlastně byl hamerník (řemeslník vyrábějící ze surového železa svářkatou ocel vytloukáním na hamrech obvykle s kolem na spodní vodu, které pohání kladivo dopadající na kovadlinu), čemuž teda až tak úplně nerozumím, ale stejně tak nerozumím tomu, proč je tahle pohádka v červených číslech. (16.07.2017)

Chtít si vyskakovat nad poměry se nevyplatí ani v životě ani v pohádce, jenom v pohádce se z daně za hloupost dá vyklouznout snadno. (14.04.2016)

Od Zdeňka Zábranského už mě nemůže nic překvapit. S touto pohádkou jsem shlédl jeho poslední scénáristické dílo, které tentokrát povídá o člověku, jež touží po bohatství a moci. Nechce se už dřít, ale chce prachy, luxus a to vše bez dřiny. Takže klasický člověk. Jenže na rozdíl od jiných pohádek, Florián není tak úplně zlý, chce se jen dostat pod kůži správci zámku. Vykrmováním nakonec ale stejně nic nedosáhne. Jak už to tak u bohatých bývá i v reálném životě, dokud můžou chudáky využívají a když jim pak nejsou na nic, odkopnou je. Toto zjištění stojí pantátu majetek, o který nakonec přijde a vydá se do světa - tedy doslovně šťastný konec pohádka nemá. Jen mě tak překvapilo, že se vojáci vůbec nedivili, když odváděli správce, že má na hlavě paruku. Copak obyčejní lidi nosí paruky? (24.03.2022)