poster

Upír Nosferatu

  • český

    Nosferatu - Fantom noci

  • Západní Německo

    Nosferatu: Phantom der Nacht

  • anglický

    Nosferatu the Vampyre

Horor / Drama

Západní Německo / Francie, 1979, 107 min

Režie:

Werner Herzog

Předloha:

Bram Stoker (kniha)

Scénář:

Werner Herzog

Hudba:

Popol Vuh

Scénografie:

Henning von Gierke
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Shadwell
    ****

    Všechny klasické románové děsy – Frankensteina, Draculu, Psa Baskervillského a Fantoma opery – pojí nikoliv nezadržitelné úsilí sát lidskou krev, ale snaha začlenit se do společnosti a touha po lásce; pokus výjimečných stvoření žít normální život. Upír Nosferatu není nic jiného než tragická figura, samotář, který zná svět, ale svět neví o něm (zná ho pouze z mýtů), preromantický či romantický individualistický živel toužící se osvobodit. Kuriózně tak, že svobodu ztratí a bude přijat okolím, protože zjišťuje, že být mimo systém je horší než být jeho součástí. Volí proto lepší z obou zel. Nicméně je obtížné tragiku Upíra postřehnout, protože za prvé postavy ve filmu jsou vyloženě kladné a nutí diváka, aby s nimi sympatizoval a Upíra zavrhl; za druhé Herzog ukazuje divákovi vše, co má vidět, ale nikdy neříká, co by měl cítit, a nevypráví z vnitřního hlediska Upíra; a za třetí Upír Kinski promlouvá převážně expresivně přes vizuál, zatímco ostatní postavy přes dialogy, čímž přispívá ve svůj neprospěch, neboť vizuální uvažování není lidem vlastní. Osud Upíra tak zesiluje zejména klíčové duo Herzog a Kinski (ten připomíná více odhozeného potomka původního Upíra Nosferatu než autonomní monstrum). Oba jsou stejní vyděděnci jako Upír a pouze vepisují sama sebe do integrity filmu a kladou si otázku, jak může člověk reagovat - protože odstranit nejdou - na existenciální rozpory. Může ukončit svého ducha uklidňujícími a zkreslujícími ideologiemi. Může se pokoušet uniknout svému vnitřnímu neklidu krajní aktivitou, ať už při zábavě nebo v práci. Může se pokoušet zbavit se svobody tím, ze se stane nástrojem mocnosti, které leží mimo něj a s nimiž identifikuje svoje já. Presto zůstává nespokojeny, bojácný a neklidný. Existuje jen jedno řešení tohoto problému; dívat se pravdě do očí a smířit se s fundamentální osamělostí a opuštěností ve světě, který je vůči lidskému osudu indiferentní, a uznat, ze neexistuje žádná vyšší moc, která jeho problém za něj může vyřešit. Vykládejte to věčné bytosti.(2.2.2009)

  • giblma
    *****

    Jakkoliv se hlavně z první části filmu zdá, že jde jen o pouhý barevný remake slavné Murnauovi verze, opak je pravdou. Už první, chorály podkreslené, záběry mexických mumií jsou velmi znepokojující, a to pravý duch gotických románů teprve přijde. Hlavními plusovými body jsou klasicky výborná atmosféra, podmíněná hypnotickou hudbou a silně estetizujícími táhlými obrazy. Je obsažena ve většině scén – ať už jsou to zlověstné záběry přírody, Jonathanovo vyzvednutí pohřebním vozem místo kočárem, hejna krys nebo velmi působivá dekadence předapokalyptického veselí obyvatel Wismarcu. Na kom ale celý film stojí je Kalus Kinski s jeho smutnýma očima. Hlavní postavu i přes silné líčení polidšťuje, a tak ho přibližuje divákovi. Jeho únava prázdnotou staletí je odzbrojující, zdá se, že víc než po lásce touží po smrti, která rozhodně není to nejhorší a už vůbec ne nejjistější. Přidejme erotizující napětí mezi Kinskim a Adjani, děsivě otevřený konec, a expresionistický předchůdce si může jít házet stíny jinam.(12.2.2009)

  • jojinecko
    ****

    Herzog a Kinski - pekelná dvojica, zaručujúca zážitok. Nosferatu nie je iný. Devízou je kultový príbeh, ktorý samozrejme tak svojský autor ako Herzog prispôsobil svojim víziám, ale pri tom zachoval pôvodné styčné body. Kinski ako Drakula je GENIÁLNY - herecký minimalizmus s maximálnym účinkom (za pomoci parádneho make-upu:) Nosferatu v Herzogovom podaní má aj hlbší, priam existencionalistický podtext (zábery na prázne mesto, "posledná večera",...), výbornú formálnu stránku a veľa krýs k tomu:)(2.5.2011)

  • Jericho666
    **

    "Nosferatu, nemrtvý. Pije krev svých obětí a proměňuje je v přízraky noci. Jako stín se neodráží v zrcadle. V noci vychází na lov. Proniká zdmi, stěnami a zavřenými dveřmi, jako by nikdy neexistovaly. V podobě netopýra vlétá do ložnic ke spícím. V podobě vlka pronásleduje své oběti. Vzdej se veškeré naděje, kdo se s ním setkáš." Ukecaná verze Murnauova originálu, která atmosféru viděla maximálně tak z vlaku. Ale abych nekřivdil. Nejatmosféričtější scéna je ta v koupelně s Lucií a Nosferatem. Tedy jen ten moment když přichází. Pak začnou kecat o teorii chrousta a atmosféra je zase ta tam. Zůstávají tedy jen zpomalené záběry na netopýry, které jsou nejlepší z filmu. Lucie je kapitola sama o sobě. V prvních scénách až neskutečně přehrává a to, že se bojí jí nemůže snad nikdo věřit. V druhé půlce filmu je zase hrozně otravná a její osud mi byl naprosto jedno. Jonathan je celkově jen takový maňásek, nevýrazný, bez jiskry a to nemluvím o Renfieldovi, který je jen taková parodie na výtečný originál. Samotný Nosferatu, i přes obstojnou masku a zahrání Kinskim, naprosto postrádá šarm a vznešenost Nosferata v podání Maxe Schrecka a stává se tak jen dalším záporákem. Nic víc, nic míň. O "doktoru" Van Helsingovi nemá cenu něco psát, jelikož sám vypadá že by potřeboval lékařskou pomoc. Jak jsem již naznačil, Murnaunův originál byl neskutečně atmosférický a až úžasný. Herzogův remake se mu sice snaží vyrovnat, ale pokud Jonathanova cesta na Nosferatův hrad zde vypadá jako když Honza šel do světa, tak to prostě nemůže dokázat. Když neberu pár nočních scén v Nosferatově hradě, tak snímek atmosféru, ať už dramatickou a natož hororovou, absolutně postrádá. Krásným příkladem je toho poslední scéna Nosferata a Lucie, která spíše vypadá jak jakási milostná scéna z Upířích deníků, než jako hororová scéna s mistrem Nosferatem. A to i na rok 1979. Tečku tomu dodává Nosferatův konec, který jak velice komický a pokud někdo předchozí děj hltal, tak tohle prostě projít nemůže. A samotný závěr? Ach ouvej... Velké zklamání tento snímek na kterém jsou nejlepší záběry na netopýry a z části i hudební podklad. Murnaunovu snímku toto nesahá ani po kotníky. A možná ani nechce...(21.7.2013)

  • LiVentura
    ****

    Klasika s mysteriózním Kinskim.(1.2.2011)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace