Potomci lidí

Je zbytečné psát něco objevného, Potomci lidí totiž mají neuvěřitelný počet komentářů. Za sebe napíšu jen, že vynikající scénu "hold your fire" jsem si po skončení pustil hned několikrát. Britové v poslední době dávají amíkům v Hollywoodu pořádně na prdel, nejdříve Potomci lidí, poté Sunshine.. Chytré sci-fi by Hollywood potřeboval jako sůl, jsem tedy velice zvědav, s čím v příštích pár letech přijdou, prozatím jim britové uštědřili pořádné ko. (27.11.2008)

„Zakaždým, keď majú naši politici problémy, vybuchne bomba.“ ___ Tak ako aj mnoho iných sci-fi filmov i Children of Men verí, že aktivita jednotlivcov, ba dokonca aktivizmus je protiliekom na neovládateľný nadnárodný kapitalizmus, ktorý kvôli zisku zdevastoval životné prostredie a otrávil množstvo ľudí. Narozdiel od mnoho iných ale odmieta šablónovité riešenie. Žiadna ideálna absolútna odpoveď neexistuje, zmysel nemá číry odovzdaný nihilizmus a nejde ani len o to poriadne si zanadávať. Naopak, Children of Men veľavravne oslavuje človeka, jeho nepredvídateľnosť, lásku k životu a potrebu hľadania zmyslu života. Prvé dve minúty kopírujú Touch of Evil z roku 1958 (pamätáte si na tú virtuóznu jazdu kamerou zakončenou explóziou bomby, ktorej hrdina unikne len o vlások?) a aj potom sa môže v zmesi xenofóbie a politickej korupcie s brilantnými akčnými scénami objaviť mnoho paralel. Občas to vyzerá, že si snímka odhryzla príliš veľké sústo. Každá scéna nesie alegorický alebo politický podtón, od krízy potravinovej a energetickej cez vojnu s terorizmom, imigračné tábory a povstania až po náboženské metafory (Theo znamená „Boh“). Nič z toho ale nestojí v ceste svižnej zápletke plnej zvratov, ktoré udržujú diváka v napätí. Koniec-koncov v našom svete tiež všetko súvisí so všetkým, takže tento portrét je plne oprávnený. „Drž ju pevne.“, radí Theo na člne Kee, už s dieťaťom. Režisér Alfonso Cuarón tým hlasuje pre návrat k menším, ľudským merítkam. Neverte žiadnej organizácii, ktorá presiahne priamy medziľudský kontakt (národnému štátu, nadnárodným firmám, či médiám). Súčasne sa v detskom smiechu, ktorý uzatvára celý film, ozýva otázka: Máme naozaj ľudstvo tak radi, aby nám stálo za záchranu? 80% (14.05.2010)

Alfonso Cuarón předvedl svoji vizi blízké budoucnosti takovým stylem, že Vás do ní totálně vtáhnul. Nesedíte v kině, ale chodíte po ulicích, absolvujete honičky v autech i přestřelky mezi armádou a anarchisty - protože Cuarónovým majstrštykem je v tomto případě kamera. A zdejší kamera napsala novou kapitolu filmového umu... nadprůměrné dlouhé záběry vrcholí snad desetiminutovou šokující kamerovou kreací, kdy se hlavní hrdina potácí mezi salvami kulek a dělových koulí. Scéna je natolik reálná, že s lehkostí smete jakoukoliv konkurenci do odpadkového koše. A tak je to vlastně se vším v Cuarónově díle. Svět roku 2027 je vykreslen jako temná díra, na jejímž páchnoucím dně je lidská společnost. Teroristické útoky tu jsou na denním pořádku, města jsou špinavá a studená, podél silnic trčí do vzduchu místo patníků kopyta upálených zvířat...Cuarón stvořil budoucnost s neuvěřitelnou precizností a neskutečně reálně, že to snad musí být varování, do jakého stavu bychom se mohli jednoho dne dostat. Nesnaží se vyskládat na hromadu futuristické vymoženosti techniky (i když se jich pár najde a jsou ok), ale chce ukázat společnost, když se proti ní postaví sama Matka příroda (nerodící se děti). O bezvadnou autentičnost filmu se starají také výborní herci, především Clive Owen, věčně zachmuřený alkoholik a Michael Caine, coby staromódní hipík. Julianne Moore musela kvůli scénáři snad už po dvaceti minutách zaklepat na nebeskou bránu, ale scéna, ve které se tak stane, je jedním z vrcholů filmu. Každý má svojí představu o budoucnosti. Já doufám, že nebude tak syrová a zásadní jako ve výtečných Potomcích lidí...76 miliónů dolarů(rozpočet)/69 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (10.11.2006)

Potomci lidí nejsou dokonalí - tak jako třeba United 93 nebo Clerks 2 - a přesto jsou mnohem zásadnější. Cuarón napsal další kapitolu filmových dějin, když zachytil budoucnost v tak neuvěřitelně živém obrazu, že všechny filmy posledních let o apokalyptických budoucnostech, utopiích, antiutopiích nebo totalitách blednou závistí (což platí i pro tolik velebenou Vendetu, jejíž televiznost a plochost vyniká právě ve srovnání s Potomky). Přitom měl Cuarón mnohem těžší úlohu než řada jeho kolegů - zachytit skutečný svět o dvacet let později (nebo potenciálně "skutečný", jednu ze snadno uvěřitelných verzí). K výzvě však přistoupil bez přetvářky a bez příkras, čímž se vyrýsuje nesmírně děsivá tvář budoucnosti, která přitom vypadá naprosto věrohodně a samozřejmě. Přitom jsou moudře akcentována nejpodstatnější témata dnešní doby (migrace, terorismus...) a do všední reality je zapracována veškerá nelidskost, tyranie i všudypřítomná anarchie. Cuarón navíc předvádí naprosto neuvěřitelné kousky, které vrcholí hlavně ve scénách útoku na auto a průniku skrze válečné pole. Vyniká ruční kamera, parádní triky i herecké výkony, a přesto se neztrácí komplexní filmový dojem a pocit, že jen sledujeme jeden výřez z hroutícího se světa. Zásadní dílo, které by měl vidět každý filmový fanoušek, tím spíš zájemci o střih nebo kameru... A i napodruhé nesmírně inspirující, teď už opravdu "bezchybný" zážitek. Jasný film roku. (11.10.2006)

Nemít Potomci lidí až přespříliš jednoduchý děj, tak jim vlastně není co vyčíst. On by ani ten děj nevadil, ale výsledkem je pouze slepenec hromady neskutečně intenzivních scén, které však nepůsobí příliš konzistentně jako jeden celek. I bez nonstop několikaminutových bezestřihových scén by stály Potomci lidí za hřích. Ovšem ty scény zde jsou a právě ony jsou tou pomyslnou třešinkou na dortu, která Potomky pozvedává na jasnou "must see" záležitost jaká v našich kinech dlouho nebyla. A asi i zase dlouho nebude. (10.11.2006)