Jeden okamih, jedna udalosť pevne zviaže životy troch ľudí - spokojnej ženy v domácnosti, šťastnej manželky a matky dvoch detí Cristiny (Naomi Watts), profesora matematiky Paula v chladnom manželstve (Sean Penn) a polepšeného recidivistu obráteného na vieru Jacka (Benicio Del Toro). Režisér filmu Amores Perros - Láska je kurva vo svojom druhom filme opäť skúma rozprávačské možnosti a ešte výraznejšie posúva ich hranice. (murakamigirl)
Režisér (A.G.Iñárritu - Amores perros) se rozhodl servírovat tenhle strhující příběh jako střepy zrcadla. Když je začnete nacházet, nevíte kam patří, jenom že se krásně lesknou. Postupem času začínají vystupovat z té skládačky obrysy a detaily, aby nakonec daly dohromady jedno z nejkrásnějších zrcadel, které odráží tolik citů a emocí, že je z kina skoro neodnesete.... Výkony Naomi, Seana a Benicia jsou vpravdě nezapomenutelné !
Zpřeházené řazení scén mě napřed trochu mátlo, ale když si uvědomíte, že dějově se ubíralo několika směry a taky že v životě jsou okamžiky, které se s odstupem času zdají významnější, zatímco jiné se rozplynou, aby někdy opět vytanuly, když přijde někdo další, do jehož skládanky života správně zapadnou, tak to mělo svůj význam a ne, že to byl jen režiserův emancipovaný pokus o "cool" střih. Přestože plný bolesti, tak nádherný příběh, který působí drtivě autenticky, mistrovsky zahraný. Benicio Del Toro hraje tak, že se musíte nutně zamýšlet nad bolestí toho chudáka. Jenže tak a "takové" hrají vlastně všichni.
1. Bolo určite treba toho preskakovaného rozprávania? 2. Inarritu útočí na naše city čo mu sily stačia, no nikdy sa nepriblíži intimite Larsa von Triera. Tie emócie vlastne nevytvára on, ale páni herci a dámy herečky. ***Naomi***. Určite úžasný film, na ktorý len tak nezabudnete (nápad so srdcom nemá obdoby), no v niektorých ohľadoch spochybniteľný.
Dal bych šest, kdybych mohl. Geniálně postavená mozaika o křehkosti lidského života a relativitě spravedlnosti, nádherně vypointovaná, s hereckými výkony par excellence.
Díky bohu za to, že se pořád ještě točí filmy, které dokáží pořádně zabrnkat na duši. Miluju filmy, které mně nevodí za ručičku, které mně nutí klást otázky, přemýšlet o nich. A to je přesně 21 gramů. Iňárritovo důsledné nabourávání časové posloupnosti je v mých očích jasnou výhrou, to skládání mozaiky z časových střípků bylo svým způsobem vzrušující a napínavé. Skvělý dojem ještě umocňuje ruční kamera a místama zajímavá práce se zvukem. Nad těmito technickými záležitostmi stojí emotivnost a hloubka scenáře a herecké výkony. Och, Benicio, Benicio, ty jseš prostě bourák, jinak to říct nedovedu.....Ještě k celkovému vyznění příběhu - na konci se praví " To co skončilo v plamenech, opět se zazelená." Je dobré vědět, že přes všechnu zpackanost života existuje vždycky naděje, ten světlý bod v dáli. A že se pořád točí skvělé filmy :o)
Brilantní scénář, naskládaný jako dílky puzzle, což zde ale není na škodu, právě naopak - skládankovité schéma vyprávění umocňuje dojem neuvěřitelně silného a lidského příběhu. Perfektní režie, kde Alejandro González Iňárritu opět dokazuje, jak umí natočit ty nejsložitější lidské emoce a problémy neuvěřitelně poutavě, zaujatě a tak, že vám nezbyde než se všemi postavami soucítit, ať jsou téměř jakékoliv. Samozřejmě nic z toho by nemohlo fungovat bez adekvátních hereckých výkonů, které jsou zde opravdu do jednoho excelentní, nemá cenu vyjmenovávat.
Trošku mi trvalo, než jsem se zorientoval a přišel na režisérův záměr. I tak mi ale připadá, že kdyby film nebyl točen tímto zajímavým způsobem, byl by to vcelku obyčejný příběh. I když stále silný. Včetně toho "poselství" o dvaceti jedna gramech.
Iñárritu divákům rozhodně sledování svých filmů nijak neusnadňuje. Platilo to o Amores Perros a platí to i o 21 gramů. Pokud ale překonáte "kritickou" první půlhodinku, kdy se méně vnímavý pozorovatel může snadno ztratit v husté spleti různých časových rovin, bude vám odměnou velice pozoruhodný snímek, nutící k zamyšlení. Ke kladnému dojmu dopomohou i výborní herci, z nichž mne osobně zaujal nejvíce Benicio Del Toro.
Nevím jestli to je nějaký zvláštní fetiš současných scénáristů, že si libují v lidských mozaikách spojených autohavárii, třeba je to vzrušuje stejně jako hrdiny Cronenbergova Crashe, možná jim to přijde jako ta nejpravděpodobnější možnost střetu několika rozdílných povah, každopádně po Magnólii, po Amores Perros a před Haggisovým Crashem vznikl další film, jehož hrdiny spojuje srážka aut. Alejandro González Iňárritu mnohé oslnil svým debutem, (zmíněným Amores Perros) tudíž od něj mnozí očekávali mnoho, příliš mnoho. A mnoho toho také dostali. Iňárritu se nespokojil se třemi důležitými postavami prožívajícími nejtěžší chvíle svých životů, rozhodl se navíc nerespektovat základní narativní postupy a děj rozkouskoval do úctyhodného množství dílků, které následně poslepoval v co možná nejefektivnější celek. Ač to není vyprávění chronologické, film nepostrádá relativně stabilní dramatický oblouk, i když je otázkou, zda k 21 gramům přistupovat jako k obyčejnému dramatu a vnímat jej tak, jak běží, nebo jako k jednoduchému puzzle, které teprve dosazením posledního dílku nabývá na smysluplnosti. Možné je obojí, každopádně mě zklamala plytkost ve finále poskládaného příběhu o neměnné hmotnosti duše rozmělněná navíc melodramatičností čouhající z každého rohu. Zpracování není špatné, problém tkví spíše v tom, že podobný nápad by si zasloužil méně obyčejný scénář. Mnozí mě teď možná proklínají za hanění té nejlepší složky celého filmu, ale skutečně jsem se nemohl zbavit dojmu, že obsah je příliš rozmělněn formou. Pokud to režisér dokáže obrátit ve svůj prospěch jako Gaspar Noé ve Zvráceném, pak fajn, ale melodramatická love story si podobné zpracování nezaslouží. Ale nechápejte to tak, že 21 gramů je docela špatný film, to nikoliv. Velmi na mne zapůsobil, sice na něj brzy zapomenu, ale pár vteřin po skončení jsem zůstal sedět jako opařený. Herci byli neuvěřitelní, obzvlášť Benicio del Toro naprosto exceloval a depresivní hudební motiv, ten mi stále doznívá v uších. Amores Perros se pro mne po týdnu od zhlédnutí stalo jenom dalším zaslouženě zapomenutým, ač ambiciózním, filmovým dílem. 21 gramům prorokuji stejný osud a Alejandru Gonzálezovi mnoho dalších oslňujících režisérských počinů, neboť režie byla na obou filmech tím nejlepším. 85% Zajímavé komentáře: Lima, Anthony, Marigold, Arius, Jordan, reypal, Alexis
Příliš pozdě na omluvu Ińárrituovi, že jsem si tenhle jeho masterpiece nechal až na počátek listopadu roku 2006. Spletitá mozaika několika lidských životů, jejíž chaotičnost a nepředvídatelnost jakoby kopírovala složitá forma podání, je tak poutavá a oslovující, až nutí k upřímným slzám. Velmi intimní film s naprosto fenomenálními hereckými výkony. Nádherný epilog…
Neuvěřitelně silný zážitek. Tento film není pro každého což je škoda, protože je to opravdové dílo. Dokonalé herecké výkony. Naomi Watts po vzestupu Mullholand drive- přes Kruh- až k tomuto jejímu vrcholu. Benicio opět bez namítek a Penn... Z něj se stává opravdu herec par excelanc. Režisér po svém Amorres perros - Láska je kurva natočil úžasné dílo o lidech, osudu, drobnostech, životě a světě. Ještě tedka cítím tu atmosféru a dokonalou schopnost držet celých 125 minut diváka v napětí a očekávání. Tento film patří mezi filmy jako Memento, magnolie apod., které více než ostatní filmy chtějí, aby divák přemýšlel. V tomto filmu jste za to však božsky odměněni. Kamerová "nedokonalost", která je jednoznačně úmyslná a posouvá film zase o kousek dál je skvělá. Celý film je o třech lidech, které spojí osud (nebo bůh vid Beni ;-)). Iñárrituv přístup a sestříhání filmu a jeho sekvencí je velmi podobný Mementu, ale možná ještě komplikovanější. Celkově jde podle mě o naprosto úchvatný film.... Nechápu jak tento film nemůže dostat oscara. At už je to za herce nebo za cokoliv jiného. Jak tu někdo říkal, žeby dal 6* a nebo rovnou 5* myslím, že to není vůbec od věci (já bych dal klidně 21* aby to bylo hezký :o))). Nezapomente, že až umřete... ubude z vás 21 gramů..... co to asi může být....
Až budete mít pocit, že vše kolem je úžasné a nic vám nechybí a budete to chtít trochu vyvážit, pusťte si tento film. Jednak vnesete kus pořádné deprese do svého prosluněného života a jednak uvidíte opravdu skvělý film. Příběh je skutečně dost temný, smutný, depresivní, ale na druhou stranu také poměrně jedoduchý - nicméně... Nicméně je natočen tak originálním způsobem, že se z něj stává jeden z nejzajímavějších filmařských počinů za poslední dobu. Ano mám na mysli to časové zpřeházení scén. Režisér tvrdil, že nestříhal jednotlivé scény chronologicky, ale podle momentální nálady, která je v té které části filmu. A ono to sedí celkem přesně. To nejsou hrátky s časem a la Pulp Fiction, kdy se souvisle odvyprávěl jednotlivý příběh a pak jen tyto celé povídky byly poskládány nechronologickým způsobem. Zde skutečně vidíte jednotlivé SCÉNY zpřeházené - je to sled střípků, mozaika, kterou teprve musíte pozorně ve své mysli složit. Není to ovšem žádný logický hlavolam a la Memento, jde tu především o pocity, stačí jen film sledovat a scény začnou postupně dostávat nové významy a alespoň u mě to fungovalo na sto procent. Vždy byl naznačen kousek, který dostal smysl později a zároveň byl vodítkem pro příští vývoj. Svědčí o velkém talentu režiséra, scénáristy, střihače, že poskládali ty kousíčky příběhu tak, že to nakonec funguje. Další výrazným bodem tohoto filmu jsou herecké výkony, které jsou začasté vynášeny do nebes a v zásadě zaslouženě. I ony mají velkou zásluhu na silném vyznění mnoha scén. A jelikož byl film v tom, co vyprávěl tak silný, měl jsem na konci pocit naprostého emocionálního "vyždímání" a deprese, že jsem si pro zklidnění mé mysli musel bezprostředně poté pustit jakýsi primitivní výmaz mozku ve formě bezduchého akčního filmu. :)) (To nevím, jestli je tedy dobré doporučení, ale pokud jste trochu silnější povahy, pak neváhejte)
Ze začátku může 21 gramů vypadat roztodivně. Příběh nemá děj, rozvíjí se pomalu, promítá se v něm život tří rodin. Každá z nich svým způsobem trpí a zásahem do života se to má ještě zhoršit. Neznal jsem co je realita, co je minulost a budoucnost. Prostě čekal, co se z toho nakonec vyloupne. Možná mi to chvílemi přišlo až značně překombinované, ale i tak neuvěřitelně chytlavé, že ony dvě hodiny dokázali utéct svižně na úkor toho, jak se tep filmu ubíral pomalým tempem. Nemá cenu popisovat herecké výkony. Byly ze všech úhlů pohledu naprosto výborné. Možná kdyby film nebyl tak negativní, byl bych pro plné hodnocení. Takhle mi 21 gramů v paměti vynikne jako velmi solidní krapet depresivní drama, na které se nepodívám s radostí zas tak často. Respektive jednou a dost. --- Tohle auto mi dal Ježíš. On dává a taky bere. - To určitě. Ten na nás úplně sere.
