poster

21 gramů

  • USA

    21 Grams

  • Slovensko

    21 gramov

Drama / Krimi / Thriller

USA, 2003, 124 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Melies
    *****

    9 / 10 Zatiaľ čo pri Amores Perros som si bol maximálnym hodnotením stopercentne istý, pri tomto formálnom pokračovani to tak celkom nebolo. Počas jeho sledovania som mal totiž veľmi nepríjemný pocit, že celé to rozbitie časovej súslednosti príbehu bolo už len čisto samoúčelným ťahom - Ińárrituovi to pri jeho predchádzajúcom filme vyšlo, tak prečo to tak nespraviť ešte raz, no nie? Aby sme sa rozumeli, ešte stále ide o veľmi kvalitný snímok, ktorý vás chytí a nepustí, kým sa neprehryziete až do jeho trpkého konca, no faktom zostáva, že 21 gramov už nepôsobí tak živelne a bezprostredne ako režisérova prvotina. A to je veľká škoda.(16.12.2005)

  • Anthony
    *****

    Až budete mít pocit, že vše kolem je úžasné a nic vám nechybí a budete to chtít trochu vyvážit, pusťte si tento film. Jednak vnesete kus pořádné deprese do svého prosluněného života a jednak uvidíte opravdu skvělý film. Příběh je skutečně dost temný, smutný, depresivní, ale na druhou stranu také poměrně jedoduchý - nicméně... Nicméně je natočen tak originálním způsobem, že se z něj stává jeden z nejzajímavějších filmařských počinů za poslední dobu. Ano mám na mysli to časové zpřeházení scén. Režisér tvrdil, že nestříhal jednotlivé scény chronologicky, ale podle momentální nálady, která je v té které části filmu. A ono to sedí celkem přesně. To nejsou hrátky s časem a la Pulp Fiction, kdy se souvisle odvyprávěl jednotlivý příběh a pak jen tyto celé povídky byly poskládány nechronologickým způsobem. Zde skutečně vidíte jednotlivé SCÉNY zpřeházené - je to sled střípků, mozaika, kterou teprve musíte pozorně ve své mysli složit. Není to ovšem žádný logický hlavolam a la Memento, jde tu především o pocity, stačí jen film sledovat a scény začnou postupně dostávat nové významy a alespoň u mě to fungovalo na sto procent. Vždy byl naznačen kousek, který dostal smysl později a zároveň byl vodítkem pro příští vývoj. Svědčí o velkém talentu režiséra, scénáristy, střihače, že poskládali ty kousíčky příběhu tak, že to nakonec funguje. Další výrazným bodem tohoto filmu jsou herecké výkony, které jsou začasté vynášeny do nebes a v zásadě zaslouženě. I ony mají velkou zásluhu na silném vyznění mnoha scén. A jelikož byl film v tom, co vyprávěl tak silný, měl jsem na konci pocit naprostého emocionálního "vyždímání" a deprese, že jsem si pro zklidnění mé mysli musel bezprostředně poté pustit jakýsi primitivní výmaz mozku ve formě bezduchého akčního filmu. :)) (To nevím, jestli je tedy dobré doporučení, ale pokud jste trochu silnější povahy, pak neváhejte)(20.9.2005)

  • Marigold
    *****

    Skvostná ukázka postmoderní filmové narace – Iñárritu rozbíjí chronologii příběhu na malé kousíčky a z těchto kousíčků skládá své vyprávění. Nevypráví v tradičním smyslu proto, aby sdělil příběh, ale proto, aby ho v duchu postmoderní narace donutil diváka spoluvytvářet, být jakýmsi druhým autorským hlasem. Narozdíl od Andersonovy "Magnólie" ale zachází v dekonstrukci příběhu ještě dál – ignoruje i pravidla konvenčního časoprostoru a servíruje divákovi změt dějů, které nejsou ukotveny jednotou času a místa. Výsledkem je strhující vypravěčská forma, která vnímavému divákovi znemožňuje odtrhnout od příběhu oči, stanout mimo děj. Prožitek z filmu je umocněn způsobem nasnímání – ruční kamera se po trierovsku vyžívá v neurotickém třasu a nevypočitatelném pohybu. K tomu všemu přistupuje výtečná práce se zvukovou stopou, ve které se v klíčových momentech krom přirozených zvuků objevují monotónní zvukové plochy, ještě zesilující citový prožitek. Alejandro González Iñárritu je skutečným mistrem moderní dramatické formy, byť z mého subjektivnímu pohledu jeho formální brilanci chybí bezprostřednost prožitku a intimita, jaká je charakteristická například pro díla Larse Von Triera. Něco ještě více absorbujícího. Subjektivní zážitek. Na vině je možná i fakt, že jsem měl po celý film pocit, že jsem zbytečně o krok napřed v odhalování zápletky... Jinak – absolutorium za herecké výkony (věru nevím, komu se klanět dříve, ale asi přeci jen vítězí strhující viník Benicio Del Toro), za scénář, námět i nenápadnou hudbu. "21 gramů" patří k nejlepším filmům o vině, trestu, odpuštění, soucitu... jaké jsou dnes k vidění... Rozhodně patří do mého TOP 3 za rok 2003 hnedle vedle Burtonovy "Velké ryby" a "Ztraceno v překladu" od Sofie Coppolové.(28.3.2004)

  • tron
    ****

    „Koľko životov žijeme? Koľkokrát zomrieme? Vraj v momente našej smrti všetci strácame 21 gramov. Každý. Koľko sa toho zmestí do 21 gramov? Koľko váži 21 gramov?“ Zaujímalo by ma, ako by 21 GRAMOV vyzeralo s chronologicky zostrihaným dejom. No... neviem, neviem. Priznajme si to, príbeh je riadne jednoduchý (čo ešte teoreticky nemusí znamenať zlý). Režiséra Iñárritua nemám príliš v láske, mám pocit, že je prehnane patetický (hoci sa snaží o pravý opak). Ale zasa - atmosféru má dobrú a herci v jeho filmoch zvyknú podávať takmer výborné výkony. To je tentokrát prípad robustného Benicia Del Tora, krásnej Naomi Wattsovej a jej bradaviek (a to túto podozrivú hérečku nemusím) a spoľahlivého Seana Penna. Napriek nudnému scenáru ubolené a silné.(20.3.2005)

  • Radyo
    ****

    Iñárritu divákům rozhodně sledování svých filmů nijak neusnadňuje. Platilo to o Amores Perros a platí to i o 21 gramů. Pokud ale překonáte "kritickou" první půlhodinku, kdy se méně vnímavý pozorovatel může snadno ztratit v husté spleti různých časových rovin, bude vám odměnou velice pozoruhodný snímek, nutící k zamyšlení. Ke kladnému dojmu dopomohou i výborní herci, z nichž mne osobně zaujal nejvíce Benicio Del Toro.(26.9.2004)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace