Obsahy(1)
Hra amerického dramatika vypráví o karetní vášni a křehkých vztazích mezi lidmi. V jednom domě pro seniory se potkávají on a ona. Prostřednictvím karetní hry zvané Gin mezi nimi vzniká vztah. Nikoli milostný, ale těsný lidský. Ten je však z jedné strany karetními sedánky podporován a z druhé lámán, protože naráží na mužovu neschopnost prohrávat. On je trochu bohém, ona puritánka. Dramatický účinek je postaven na tom, že ačkoli on učí ji, ona neustále vyhrává, protože jí jde karta. Ty tam jsou všechny jeho metody, taktika a psychologie. Ona má prostě štěstí, bere kartu za kartou a brzy je veškerá její snaha soustředěna jen na to, aby nevyhrála. To je ovšem snaha marná… Herecký koncert obou protagonistů Josefa Somra a Blanky Bohdanové byl oceněn cenami Thálie v roce 2002. Ve hře amerického autora D. L. Coburna The Gin Game, která v roce 1978 získala Pulitzerovu cenu, se jednoduchá karetní hra stává metaforou života. Komorní hra pro dva zkušené herce se nejprve hrála na Broadwayi s Humem Cronynem a Jessicou Tandyovou a od té doby obletěla celý svět a poskytla ojedinělou hereckou příležitost mnoha hvězdám. (Česká televize)
(více)Recenze (5)
V titulcích pořadu uvedeno: režie Jan Brichcín; divadelní režie Lída Engelová; rok výroby 2002. ()
Dobře napsaná hra, výtečně zahraná. ()
......herci dobrý, ale scenár sa točí vlastne skoro stále len okolo kariet....čakal som druhé Nezrelé maliny s L.Peškom, ale toto boli nestráviteľné maliny.....slabota. ()
Podotýkám, že hořké komedie o důchodcích jsou mi bližší než třeba road-movie s náctiletými, co hledají svou životní pozici. Ale tohle nějak postrádalo hlubší myšlenku. Co mne překvapilo - taky ne úplně příjemně - bylo, že veškeré konflikty se skutečně zakládaly na průběhu té karetní hry. Jinak atmosféra domova důchodců byla nastíněna věrohodně, herecké výkony bezchybné. Možná měl scénář k záměrům autora hry něco přidat. ()
Gin (Džin) je karetní hra a také divadelní hra. Hra o karetní vášni a křehkých vztazích mezi lidmi. V jednom domě pro seniory se potkávají on a ona. Fonsie a Weller. On je výbušný, hádavý a popudlivý. Ona je upjatá a možná až zbytečně zdrženlivá. Oba jsou osamělí, zatuchlé prostředí domova pro seniory, tohoto odkladiště fyzických i psychických mrtvol, jak poznamenává jedna z postav, se jim příčí. A proto spolu hrají karty. Gin. On ji učí, ona stále vyhrává, protože má štěstí. Ty tam jsou všechny jeho metody, taktika a psychologie. Ona bere kartu za kartou. Brzy je veškerá její snaha soustředěna jen na to, aby nevyhrála. To je ovšem marná snaha. A tak jak je hra spojí, zase je rozdělí. Jednoduchá karetní divadelní hra amerického dramatika Donalda L. Coburna (1938), která získala v roce 1978 prestižní Pulitzerovu cenu, je jakousi metaforou života a zároveň vynikající příležitostí pro dva zkušené herce – Blanku Bohdanovou a Josefa Somra. Dva nervní, neposední herci. Důstojně i ctnostně si chrání své soukromí, aby pak na jevišti šokovali přiznáním. Ta velká karetní partie o tom, jak alespoň na sklonku života nalézt člověka v sobě, i vedle sebe, překračuje standardní divadelní hodnocení a vstupuje do života diváků jako jedinečná a přitom s námi všemi tolik příbuzná obava. The Gin Game je nemilosrdnou cestou k sebepoznání, na níž se smějeme, je vášnivou písní dvou samotářů. ()
Reklama