Krajina mlčení a temnoty
Land des Schweigens und der Dunkelheit
Land of Silence and Darkness
Režie:
Werner HerzogScénář:
Werner HerzogKamera:
Jörg Schmidt-ReitweinHrají:
Fini StraubingerObsahy(1)
Hlavnou protagonistkou Herzogovho dokumentu je slepá a hluchá Fini Straubinger. Postihnutá žena venuje svoj život pomoci podobne postihnutým. Herzog sa sústreďuje v podstate iba na niekoľko scén, ktoré zachycujú Straubingerovú "v akcii", ukazujú jej snahy a zároveň vytvárajú jej portrét. Portrét ženy, pre ktorú "tma slepoty nie je úplnou tmou a ticho hluchoty nie je úplným tichom". Herzog sa zároveň snaží ukázať ako slepí a hluchí vnímajú svet, ako k nemu zaujímajú postoj a ako dokážu komunikovať s okolím... (ČSFD)
(více)Recenze (9)
Film, který divákům zprostředkuje nahlédnutí do života hluchoslepých lidí. Hlavní hrdinka měla po úrazu hlavy v dětství problémy se zrakem, až v patnácti letech oslepla a v osmnácti začaly její rychle se horšící problémy se sluchem. Je tu vysvětlen základ Lormovy abecedy pro dotykovou komunikaci s hluchoslepými. Pak ovšem i otřesné případy dětí, které se hluchoslepé narodily, nikdy nepochopí abstraktní pojmy a jejich svět si nikdo neumí ani představit. Hodně silný dokument (90%). ()
Jo, být hluchoslepý musí být pěkně na hovno. Ale jsem moc velký cynik, abych se hodinu a půl dívala na mluvící hlavu paní, která vykládá jak hladila jelena. A pak se dívat, jak hladí kaktus. Ale on ten Herzogovský cynismus (který tolik miluju na jeho fikčních filmech) místy probleskne (scéna s plody kaktusu nebo bambusem v botanické zahradě), o to víc překvapuje podkreslení nediegetickou hudbou (co to je? Je to hrozně slavné...), která z diváka emoce jen ždímá. (Seminář archivního filmu Uherské Hradiště 2011) ()
Werner Herzog nás bere na exkurzi do krajiny ticha a temnoty - mezi osoby, které kvůli svému závažnému postižení zraku a sluchu ztratily téměř veškerý kontakt s okolním světem. Pro mnoho z nás něco nepředstavitelného a nepopsatelného. Režisérův komentář je tentokrát velmi omezený. Herzog promlouvá jen ve chvílích, kdy je nezbytně nutné popsat situaci. Jinak nechává promlouvat ty nejpovolanější - osoby, o kterých tento smutný příběh je. Po zhlédnuté vám rozhodně do zpěvu nebude, ale budete chovat sakra velký respekt k těmto lidem, kteří se s takovým obrovským odloučením dokáží naučit žít. [KVIFF 2018] ()
Hm, svým způsobem nejsilnější dokument viděný za poslední roky. A to i přes své stáří. Pokud bych se dostal do opravdu tíživé životní situace, doufám, že si vzpomenu na Fini Straubingerovou. Protože to s jakým entuziasmem se snažila pomáhat druhým, stejně postiženým lidem je dech beroucí! Formálně vlastně jednoduchý koncept, kdy se seznámíme s osudem Fini a pak objíždíme nejrůznější hluchoslepé v Německu. Ale s každým tím človíčkem si jednak uvědomíte, jak strašně těžký úděl měli a zároveň jak silná osobnost FS byla. Obrovský přínos je v tom, jak člověk aspoň na chvíli ocení, jak dobře se vlastně má, když může obyčejně komunikovat s druhými... Doufám, že situace hluchoslepých se za ta desetiletí zlepšila. A říkám si, že tohle bylo téma na časosběrný dokument neb další život oněch lidských duší nemůže nikoho nechat chladným. 53. KVIFF ()
Shlédnuto na Semináři archivního filmu 2011. Dokument, který mě totálně rozložil, po shlédnutí jsem několik minut lapal po dechu a nebyl schopen slova. Hrůzostrašný osud protagonistů nutí diváka pokládat si otázku - jaké to je, být hluchoslepý? Dokázal bych s takovým hendikepem vůbec žít? Stojí vůbec za to žít? Dokument nám na tyto otázky odpovědi nedá, ty si musí najít divák sám. Za sebe říkám - já bych to nedokázal. O to větší úctu mám k paní Straubinger. Nejen že v sobě našla sílu bojovat, ale našla ve svém srdci dost síly i pro další jedince s identickým postižením. Jestli existuje Nebe, paní Straubinger bych přál ten nejkrásnější obláček. A Nobelovu cenu míru k tomu. ()
Reklama