Krajina ticha a temnoty (festivalový název)
-
Land des Schweigens und der Dunkelheit
-
Land of Silence and Darkness
Dokumentární
Západní Německo, 1971, 85 min
Režie:
Werner HerzogObsah
-
Hlavnou protagonistkou Herzogovho dokumentu je slepá a hluchá Fini Straubinger. Postihnutá žena venuje svoj život pomoci podobne postihnutým. Herzog sa sústreďuje v podstate iba na niekoľko scén, ktoré zachycujú Straubingerovú "v akcii", ukazujú jej snahy a zároveň vytvárajú jej portrét. Portrét ženy, pre ktorú "tma slepoty nie je úplnou tmou a ticho hluchoty nie je úplným tichom". Herzog sa zároveň snaží ukázať ako slepí a hluchí vnímajú svet, ako k nemu zaujímajú postoj a ako dokážu komunikovať s okolím... (oficiální text distributora)
Hlavnou protagonistkou Herzogovho dokumentu je slepá a hluchá Fini Straubinger. Postihnutá žena venuje svoj život pomoci podobne postihnutým. Herzog sa sústreďuje v podstate iba na niekoľko scén, ktoré zachycujú Straubingerovú "v akcii", ukazujú jej snahy a zároveň vytvárajú jej portrét. Portrét ženy, pre ktorú "tma slepoty nie je úplnou tmou a ticho hluchoty nie je úplným tichom". Herzog sa zároveň snaží ukázať ako slepí a hluchí vnímajú svet, ako k nemu zaujímajú postoj a ako dokážu komunikovať s okolím... Komentáře uživatelů k filmu (2)
-
packa
Shlédnuto na Semináři archivního filmu 2011. Dokument, který mě totálně rozložil, po shlédnutí jsem několik minut lapal po dechu a nebyl schopen slova. Hrůzostrašný osud protagonistů nutí diváka pokládat si otázku - jaké to je, být hluchoslepý? Dokázal bych s takovým hendikepem vůbec žít? Stojí vůbec za to žít? Dokument nám na tyto otázky odpovědi nedá, ty si musí najít divák sám. Za sebe říkám - já bych to nedokázal. O to větší úctu mám k paní Straubinger. Nejen že v sobě našla sílu bojovat, ale našla ve svém srdci dost síly i pro další jedince s identickým postižením. Jestli existuje Nebe, paní Straubinger bych přál ten nejkrásnější obláček. A Nobelovu cenu míru k tomu.(7.5.2011)
-
giblma
Jo, být hluchoslepý musí být pěkně na hovno. Ale jsem moc velký cynik abych se hodinu a půl dívala na mluvící hlavu paní, která vykládá jak hladila jelena. A pak se dívat jak hladí kaktus. Ale on ten Herzogovský cynismus (který tolik miluju na jeho fikčních filmech) místy probleskně (scéna s plody kaktusu nebo bambusem v botanické zahradě), o to víc překvapuje podkreslení nediegetickou hudbou (co to je? Je to hrozně slavné...), která z diváka emoce jen ždímá. (Seminář archivního filmu Uherské Hradiště 2011)(8.5.2011)
