Můj milovaný nepřítel

Povinnost pro všechno fans Herzoga, Kinskiho nebo lidí co se zajímají o kinematograií jako celek. Z dokumentu a to už od prvních sekund je patrný že Klaus je absolutní magor, ale absolutní, postupně se dojde k závěru že Werner je další absolutní magor a vlastně člověk skoro až nemůže pochopit jak ti dva spolu mohli natočit tolik filmů aniž nezabili sami sebe nevzájem, případně někoho z okolí i když postřelenej prst a utok Klause mačetou na jednoho z komparzu nejsou uplně malicherný. Jak říkám Chocoloušek by si tady fakt pošmáknul. Takže člověk Werner poslouchá tak trošku z otevřenou hubou a má dojem že se dívá na historky z podsvětí, až tohle totiž připomíná vztah dvou legend evropského filmu. (02.09.2017)

Vynikající zpověď o naprosto zničujícím vztahu mezi režisérem a jeho dvorním hercem. Přátelství s patologickými symptomy, které postupem času vyvrcholilo v láskyplnou nenávist. Možná ne oboustranou, protože si nejsem jistý, jestli byl Kinský s to cítit pozitivní emoce. Celkově: Spousta zajímavých a nových informací o Ďáblovi s částečně lidskou tváří a způsobu, jakým terorizoval a ničil svoje okolí. Překvapuje mě, že byl Herzog vůči němu schopen nějakého citu. A tom je tenhle film fascinující. (25.07.2021)

S Klausem Kinskim jsem se, asi stejně jako mnoho jiných, poprvé setkal ve filmu Vinnetou - Rudý gentleman. A dosud vidím a slyším, jak říká, že mu slunce po celou dobu pálilo do levého ucha. V rámci Herzogových filmů se mi nejvíce líbil ve Fitzcarraldovi, zatímco ve Vojcekovi jsem se na něj vůbec nedokázal adaptovat. Tak jako tak, filmovat s ním asi nebyla moc velká sranda, a žít to už asi vůbec žádná... (14.10.2015)

Nemám najmenšie pochybnosti o tom, že Klaus Kinski je regulérny blázon. Nakoniec vo filmovom svete nie je ani zďaleka osamotený. Videl som niekoľko filmov, v ktorých hral, ale nepociťujem potrebu vidieť ho v autentických záberoch z nakrúcania, pretože vo filmoch bol jeho prejav tlmený úlohou, ktorú mal stvárniť, ale v prestávkach medzi nakrúcaniami a v civilnom živote bol neznesiteľný. Preto si myslím, že tento film ani nemusel byť nakrútený, pretože ničím neprispieva k lepšiemu poznaniu filmového sveta a jeho protagonistov, nanajvýš k poznaniu sveta maniaka Kinského. A o ten vôbec nestojím. To nemá s umením nič spoločné. Na to sú iné zariadenia, ako ateliéry a iní špecialisti, ako Werner Herzog. (17.06.2018)

Zábavný dokument o jednom báječném přátelství Wernera Herzoga a Klause Kinského, které bylo plné... hm... sprostých německých nadávek, vzájemného ponižování se a pravidelného vyhrožování si zastřelením?! Jo, tak tohle je ta pravá večerní pohodička. Tedy samozřejmě, že výše uvedené konstatování platí pouze v případě, že tyto dva pány sledujete zavrtáni v pohovce s vychlazenou kolou v jedné a pytlíkem buráků v druhé ruce. Jakože proti jejich talentům nemohu namítnou ani zbla, avšak kdo by chtěl v realitě trávit volné chvilky s člověkem, který doslova snědl svoji vlastní botu (Herzog), nebo s Klausem Kinským? (U druhého muže jméno postačí - výčet jeho abnormalit by byl totiž ve své rozsáhlosti natolik abnormální, že by i pisatele (v tomto případě mě) nakonec připravil o rozum). PS: Snězení Herzogovi vlastní boty bylo též zfilmováno. Tento báječný snímek nese název „Werner Herzog jí svou botu“. Mimochodem vřele doporučuji. Chuťové pohárky to možná příliš nenaladí, zato vás zde Herzog přesvědčí o některých svých (jiných než kulinářských) kvalitách – jako o vydatném smyslu pro humor, či pro čest... (03.02.2017)