Děti online

Těžko hodnotit, dokument natočený asi dobře. V první fázi dětský youtuber, pro dnešní mládež asi dost důležitá věc a já jsem rád, že mě taková věc minula...pokud je to tak u všech dětí, vypadá to, že časem budeme jezdit do hor a nebude tam ani noha :-))) Paření her další důležitá část dnešní omladiny, jen mi připadá, že mají posunuté, kdy bez toho člověk vydrží a kdy ne. "Máme jít na Sněžku, tam se netěším, ale pak budem pařit hry az do rána" - to mě pobavilo. Poslední téma je momentálně dost aktuální a je dobře, že se o tom začíná hodně mluvit. Když to shrnu, tak nejdůležitější je,v jakým jsem ve hře levelu aby se mi ve škole nesmali a kolik mám sledujících a liku... Zazněla tam kouzelná věta:"Všichni děti sedí u počítače a jsou na internetu, tak přece já nebudu chodit jedinej do lesa" - pobavilo, ale je to smutná pravda, taková je doba, nemůže jim to vlastně člověk mít za zlý, ale tu dobu jsme si takovou udělali bohužel sami. (20.02.2020)

Dávám 4 hvězdy i přesto, že film mohl (alespoň podle mě) být natočen i lépe - dokument je založený až moc na samotných výpovědích hlavních aktérů, kteří vlastně vůbec nemusí reprezentovat zbytek lidí s podobnými problémy. Zejména youtubeři jsou rozdílného druhu a úrovně a je škoda, že tento fenomén nebyl zachycen v širším rámci a že zde nevystupovalo či nebylo zmíněno youtuberů více. Na druhou stranu, o problematice sexuálního zneužití skrze sociální sítě a závislosti na PC hrách už toho bylo vyřčeno mnoho, takže právě za jedno z mála zobrazení fenoménu youtube přihazuju čtvrtou hvězdu. Když jsem na Zachyho kanál narazil, také jsem si jen řekl, že je to nějaký malý blázen a vypnul jsem to. Přitom tady se vyjadřuje jako talentovaný kluk, který umí oslovit svoji generaci. (30.05.2017)

Zhlédnuto v rámci festivalu Jeden svět s žáky nižšího gymnázia. První příběh - fakticky nicneříkající medailonek mladého excentrického blogera s neomezenými finančními možnostmi - byl v kině spíš terčem úsměšků (nesoudím dle sebe, ale dle reakcí jeho vrstevníků. Aneb "kdo chce kam..."). Druhý se pokusil některým mladistvým z dnešní generace nastavit jakési pomyslné zrcadlo. V některých případech snad i úspěšně, ale osobně se domnívám, že zobrazovaný fenomén závislosti na PC hrách už v dnešní době nedosahuje takové síly a aktuálnosti jako kolem přelomu milénia, kor s nástupem chytrých telefonů. Opravdu přínosným (zejména pro dívky "pod zákonem") tak shledávám jen snímek třetí, který i podle diskuse s mladými žáky splnil úlohu určitého praktického mementa před podobnými nebezpečenstvími a lidským póvlem, který se i na internetu bohužel stále vyskytuje. Celkově hodnotím průměrnými 3 ***. (07.04.2017)

Když jsem viděl dokument poprvé, tak mne začátek nezajímal a dělal jsem při něm ještě nějakou práci. Pak ke konci, když tam naskočila ta dívka, která byla zneužita tím nýmandem, tak mě to teprve začalo zajímat. Nenávidím, takový lidi, kteří dokáží zneužít slabost ostatních. Pohrdám jimi celým svým srdcem. Chudáci dívky, jde vidět, že je to hrozně vzalo. Strašně mě to trhalo srdce, sledovat jejich příběh. Tento konec dokumentu, by se měl pouštět povinně na školách, aby si uvědomily s kým si vůbec studentky píšou a komu co posílají. (10.07.2018)

„Kámoš nechal svojí holku, pařil totiž Dooma dvojku.“ Na YouTuberingu je podle filmu nejhorší, že vás čas od času někdo označí za buznu. Kéž by. Dokument se dotýká několika slibných témat (kyberšikana, vzdalování se přírodě, online hraní jako příležitost poznat lidi naživo), ale nedokáže vykutat nic objevného a tři archetypální příběhy zasadit do širších (sociologických, ekonomických, genderových) souvislostí, neboť je založen primárně na výpovědích samotných dětí (kterým chybí odstup od toho, co dělají) a jejich rodičů (kterým chybí odstup od toho, co udělali – tzn. od jejich dětí). Portréty YouTubera a dívky, která podcenila úskalí online seznamování, jsou sice stejně povrchní, ale semknutější než prostředí část o hráčích, u které mi přišlo, že režisérka neměla moc jasný plán, jak ji koncipovat, a natočila každého, kdo byl ochoten promluvit do kamery – viz např. velký věkový rozptyl zpovídaných pařanů (jeden z dospělých táborových vedoucích se svou hudební produkcí na druhou stranu postaral o jediný nezapomenutelný moment filmu). Objevovat téma s tím, jak o něm natáčíte (pročež vám hraní na síti může připadat jako fenomén současnosti, zatímco relevantnější problémy typu FOMO zcela opomenete), je nešvar, který se mezi českými dokumentaristy rozmohl zřejmě pod vlivem Českého žurnálu. Byť tón Dětí online není vyloženě karatelský, v důsledku zvolené perspektivy si je zejména starší diváci zřejmě vyloží jako předzvěst mravní zkázy mládeže a digitální apokalypsy. Namísto toho, aby si hrály venku, tráví děti čas tím, že v temných brlozích stříhají videa o svých bílých vlasech (díky kterým vypadají jako Alžběta Trojanová), hrají střílečky a posílají nahé fotky pedofilům. Film víceméně opomíjí možnost udělat kariéru v pro-gamingu nebo pozdější využití získaných technologických znalostí a dovedností k práci v oblasti IT či audiovizuální tvorby. Děti online tak splnily pouze jeden z proklamovaných cílů, „poukázat na některá vážná rizika, se kterými se mohou děti v kyberprostoru setkat“. „Poodhalit měnící se svět dnešních dětí“ se jim nepodařilo. Doufám, že Nejsledovanější od Jiřího Sádka proniknou do světa internetové mládeže hloub a s větší filmařskou invencí. 50% (29.05.2017)