Krátký film o zabíjení
-
Krótki film o zabijaniu
-
Krátky film o zabíjaní
Drama
Polsko, 1987, 84 min
Režie:
Krzysztof KieslowskiHudba:
Zbigniew PreisnerObsah
-
Svetoznáma filmová verzia 5. dielu Kieœlowského vynikajúceho televízneho cyklu Dekalóg prispieva ako novodobá variácia piateho prikázania biblického Desatora ("Nezabiješ") do diskusie o treste smrti. Zaznamenáva chladnú premyslenú vraždu bez motívu i rovnako chladnú, premyselnú a absurdnú popravu. Prostredníctvom paralelnej montáže sledujeme troch neznámych ľudí, ktorých cesty sa v jeden deň náhodou pretnú: nesympatického taxikára, zasmušilého mladíka a optimistického čerstvého advokáta. V niekoľkých okamihoch sa z nich stanú obeť, vrah a obhajca. Násilnícky spôsob rozprávania podporuje depresívne zelené tónovanie obrazu, ktorého nevľúdnosť dávkuje prísny, naliehavý strih. Základom úspechu celého Dekalógu sú rafinovane premyslené scenáristické konštrukcie: zámerná nedramatickosť, atmosféra napätia a tajomstva, až úzkostlivé odpsychologizovanie postáv, úspornosť a funkčnosť dialógov. Diagnóza spoločnosti bez sentimentu, cynizmu či moralizovania naznačuje cestu spásy v sebapoznaní a vo formovaní vlastného osudu (tvoreného reťazcom náhod) uvedomelou morálnou voľbou. Neľútostne presvedčivý film ťaží z dokumentaristickej surovosti pohľadu a zo znamenitej práce s detailmi, konkretizujúcimi realitu (svojou výrečnosťou dotvárajú barbarskosť videnia a cítenia hlavnej postavy, no i obraz stavu okolia, patričnou mierou spolupodmieňujúceho jej otrasný čin). Úvodné pasáže, kresliace sídliskovú scenériu (špina, zanedbanosť, pobiehajúce krysy, obesená mačka) uvádzajú tému anonymnej spoluviny za zločin, ústiacu do voľne nastolenej polemiky s podobne otrasným činom vykonávateľom absolútneho trestu, napĺňajúceho ortieľ, ktorého kultúrnosť a mravnosť sú sporné. (oficiální text distributora)
Svetoznáma filmová verzia 5. dielu Kieœlowského vynikajúceho televízneho cyklu Dekalóg prispieva ako novodobá variácia piateho prikázania biblického Desatora ("Nezabiješ") do diskusie o treste smrti. Zaznamenáva chladnú premyslenú vraždu bez motívu i rovnako chladnú, premyselnú a absurdnú popravu. Prostredníctvom paralelnej montáže sledujeme troch neznámych ľudí, ktorých cesty sa v jeden deň náhodou pretnú: nesympatického taxikára, zasmušilého mladíka a optimistického čerstvého advokáta. V niekoľkých okamihoch sa z nich stanú obeť, vrah a obhajca. Násilnícky spôsob rozprávania podporuje depresívne zelené tónovanie obrazu, ktorého nevľúdnosť dávkuje prísny, naliehavý strih. Základom úspechu celého Dekalógu sú rafinovane premyslené scenáristické konštrukcie: zámerná nedramatickosť, atmosféra napätia a tajomstva, až úzkostlivé odpsychologizovanie postáv, úspornosť a funkčnosť dialógov. Diagnóza spoločnosti bez sentimentu, cynizmu či moralizovania naznačuje cestu spásy v sebapoznaní a vo formovaní vlastného osudu (tvoreného reťazcom náhod) uvedomelou morálnou voľbou. Neľútostne presvedčivý film ťaží z dokumentaristickej surovosti pohľadu a zo znamenitej práce s detailmi, konkretizujúcimi realitu (svojou výrečnosťou dotvárajú barbarskosť videnia a cítenia hlavnej postavy, no i obraz stavu okolia, patričnou mierou spolupodmieňujúceho jej otrasný čin). Úvodné pasáže, kresliace sídliskovú scenériu (špina, zanedbanosť, pobiehajúce krysy, obesená mačka) uvádzajú tému anonymnej spoluviny za zločin, ústiacu do voľne nastolenej polemiky s podobne otrasným činom vykonávateľom absolútneho trestu, napĺňajúceho ortieľ, ktorého kultúrnosť a mravnosť sú sporné. Komentáře uživatelů k filmu (100)
-
Houdini
Zlatá Palma - výběr(21.12.2005)
-
Douglas
Film rozdělený na dvě části - zločinu a trestu - víceméně aplikuje dva modely snímání postav, motivované mírou empatie mezi postavami. V první polovině filmu všechny postavy víceméně křečovitě brání svůj soukromý prostor a přehnanou neochotou vyjít vstříc okolí nedovolují nikomu proniknout do něj (s výjimkou právníka a jeho přítelkyně). Do jejich bezprostřední blízkosti se tak nedostáváme prostřednictvím jiných postav, ale skrze pohled kamery, která naopak tradiční odstup od postav nedodržuje, snímá jejich tváře v nepříjemně velkých detailech a na samotný pohled je upozorňováno umísťováním jiných předmětů hned před objektiv (např. sklenice během pohovoru mladého právníka), takže jsme stále nuceni si uvědomovat nepříjemnou dotěrnost „filmu“. Naopak v druhé polovině filmu, kde jsou postavy okolnostmi nuceny spolu komunikovat napříč společenským spektrem (např. idealistický právník s vrahem), kamera zaujímá mnohem distancovanější pozici, stává se v „bordwellovském“ smyslu neviditelnou a do popředí vystupují samotné společenské konflikty, komplikující průzračně jednoduchou charakterizaci postav v první části snímku.(22.4.2007)
-
Renton
Scénář: Krzysztof Kieslowski, Krzysztof Piesiewicz .. Nemam rád kočky. Jsou falešné jako lidi. Kieslowskiho zločin a trest v socialistických kulisách. Režisérova práce s kamerou v první polovině není zrovna přívětivá, taktéž čekání na zločin je poměrně dlouhé. Druhá polovina, čekání na trest, spolu s právníkem, který má zkalené ideály tímto případem, je však výtečná, mrazivá a notně působivá. Jednoduché, takřka všední, přesto velice výchovné.(11.9.2007)
-
Radek99
Filmová variace na Dostojevského Zločin a trest přenesená z daleké Rusi do polské Varšavy éry reálného socialismu, která je skutečně příznakově volenými kulisami k první části filmu - Lazarovo zločinu. Má všechny Raskolnikovské rysy, chladnou promyšlenost, naturalisticky krvavou podstatu (namísto sekery kámen), oběť s morálně pochybnou obživou (lichvářku a její setru nahradil arogantní taxikář), jen bez Nietzscheovské linie vyvolenosti a naprosté svobody umožňující ,,Nadčlověku" i brát životy... Formálně hodně neotřelá práce se světlem, kamerovým rastrem a originálně komponovanými záběry, překrývání části objektivu kamerovou maskou zaostřující divákův pohled na expresi detailu (obvykle lidské tváře), vynikající hudbou a úděsnou kulisou socialistického Polska se vším tím bahnem, paneláky, otřískanými auty, nerudnými lidmi, závistí, zlobou...(To věrně známe i u nás...) Pak se dějová osa náhle láme (motiv dopadení je přeskočen, není podstatný) a přichází druhá část filmu - část trestu... Jestli Kieslowskému něco jde, tak je to práce s herci (úžasná proměna hlavního hrdiny - Jacka Lazara) a zaostření na detail (např. zvláštně odosobněná scéna přípravy popravčí místnosti, nebo naturalistický výjev kapek tělesných tekutin dopadajících na tác do propadla...). Krzysztof Kieslowski nebyl zkrátka obyčejný režisér, ale jednoznačně velká osobnost světové režie, která nejenom tímhle filmem dokázala, že k vyjádření názoru (tady o nepřiměřenosti a etické rozporuplnosti trestu smrti) a vytvoření silného uměleckého díla nepotřebujete hollywoodské studio ani oslňující rozpočet, dokonce ani ne zcela svobodnou společnost... U nás to samé dokázal třeba František Vláčil... Podobné filmy: Mrtvý muž přichází, Život Davida Galea, Capote, Zločin a trest, Krátký film o lásce(16.10.2008)
-
DaViD´82
"Od doby Kaina žádný trest nenapravil a neodstrašil svět před pácháním trestných činů." Dvě vraždy aneb zločin a trest na polský způsob. Jedna brutální, bezdůvodná, spáchaná dvacetiletým mladíkem. Druhá odstrašující v podobě trestu formou popravy na základě práva potažmo společnosti. Syrové, působivé, znepokojivé a s jasným tahem na branku. První polovina má tak sugestivní kameru a atmosféru, že se jí může rovnat snad jen ta ze Spalovače mrtvol. Druhá se zase nebojí vznést morální dilema a herecké, již tak značně nadprůměrné, výkony v ní dosahují vrcholu. Kieslowski rozhodně nic a nikoho neidealizuje, neodsuzuje, nevynáší soudy. A proč tedy neudělím plné hodnocení? Zatím mi přijde, že kolem poloviny stopáže je tam zbytečně hluchá pasáž. Ovšem vzhledem k tomu jak ve mě Krátký film o zabíjení zraje, tak to možná nebude trvat dlouho a to plné hodnocení mu stejně udělím...(24.1.2008)
-
tron
„Dnes ste trocha zostarli. Dovidenia.“ Uhrančivé, znepokojivé a mrazivé od prvej sekundy. Preboha, veď už ten názov! Traja muži, ktorých cesty sa ku koncu prepletú (predstavte si decká, dávno pred Tarantinom).(27.3.2006)
-
Kulmon
Prvních dvacet minut film nezáživný sled událostí, které nijak nepředznamenávají, že další část bude strhující podívanou na téma jednoho z biblických přikázání: Nezabiješ! Kieslowski se podobně jako Dostojevskij zamýšlí nad otázkou zločinu a trestu. Motiv se přitom divák nedozví.(11.5.2009)
-
CheGuevara
Brutální, syrové a deprimující. To všechno skýtá tenhle malý filmeček, jenž není studií vrahovy duše, ale spíš skoro dokumentárním zobrazením jednoho zločinu a trestu. Nepřibarvuje, nedokresluje a nestylizuje, pouze nám ukazuje jak to ve světě chodí. Film bez příkras a samoúčelných efektů. Jeho \"tah na divákovu branku\" je sice hodně přímočarý, ale o to silnější. Všechno co nám Kieslowski ukazuje je vlastně jednou velkou moralitkou, aniž bychom vůbec rozeznali na čí straně režisér je. Sledujeme několik lidských linií, které pak mistr umně propojí tak dokonale, že film stále působí jako přirozený celek. Je to v podstatě nádherná filozofická úvaha nad tématem zločin a trest. Doslova to otřáslo s mojí útlocitnou dušičkou.(24.1.2007)
-
EdaS
Brilantní a nesmírně silný film o trestu smrti. Kieslowski citově nevydírá (vrah není žádný sympaťák a jeho čin je ukázaný nepříjemně realisticky), neplýtvá slovy, pouze srovnává dvě vraždy - přičemž pachatelem té druhé je stát, resp. společnost. Veškeré závěry jsou (na rozdíl od amerických soudních dramat) na divákovi.(22.7.2007)
-
Flipper
Kým Dostojevskij vo svojom "Zločine a treste" bravúrne rozoberá psychológiu vraha, Kieslowski sa zameral na svetlá a zábery kamier čo je v konečnom dôsledku chyba. Ak vám 50 minút chýba pri filme motivácia hlavného hrdinu, pekná kamerka tu pomáha asi ako resuscitácia zombíka. A záverečná polhodina sa snaží cez akéhosi citlivého právnika do filmu vliať nejaké emócie, lenže je neskoro. Vraha neľutujete a viete ako to skončí... Vraj rafinovaná stávka na zámernú nedramatickosť je v dnešnej dobe mŕtva a ak chcem akési pripomenutie závažnosti zločinu a trestu, určite skôr Fiodora Michajloviča.(17.8.2010)
-
Dadel
Ufff, už dlouho mě žádný film nedokázal tak zdeprimovat. Trier hadr. Všudypřítomné hnusné ulice socialistického Polska. Příběh mladíka, který je odsouzen k smrti za vraždu (velmi naturalisticky zobrazenou) a jeho mladého advokáta, který si vyčítá, že ho nedokázal lépe obhajovat. Film spíš než na dialogy spoléhá na dlouhé sugestivní záběry lidského zoufalství. Režisér dosáhl svého, ale narozdíl od Krátkého filmu o lásce už to podruhé vidět nemusím...:/(29.11.2004)
-
genetique
Film, ktorý viackrát chcieť vidieť určite nebudete a aj tak na vás zanechá hlboký, mrazivý a silný dojem. Nedoporučujem pozerať film v ťažkej, melancholickej nálade. To by som mohol rovno spáchať niečo podobné. Ťažko sa mi to komentuje. Proste silná, sýta káva. Až presýtená. 75%.(25.1.2007)
-
Jeanne
Formálně velmi slušný film s dlouhými barevně vyváženými záběry na jejichž podkladě si divák dokáže už od prvních minut bez problému nebo úsilí představit téměř všechny následující obrazy... Tohle je poměrně zvláštní, příjemná zkušenost, ačkoli takový film už ani v jediném okamžiku nepřekvapí – nepotěší něčím novým. Dělá nakonec dojem dokonale provedeného školního cvičení. Nemá chybu, ale nepřinese ani kousek navíc.(27.8.2005)
-
brit84
Chvíli trvá, než film pochopíte a začne být zajímavý. Pak už je to ale jízda jak na tobogánu s finálním placákem do vody. Hodně negativní, s detaily si dal pan Kieslowski docela záležet...(20.7.2011)
-
Hellboy
S Dostojevského Zločinem a trestem má Kieślowského snímek společné pramálo. Myšlenka obou děl je dost odlišná, ačkoliv zde na první pohled existuje určitá analogie mezi názvem románu a rozdělením filmu na dvě poloviny. Tyto dvě části mohou zpočátku působit tak, že jde o zločin a trest. Jenže toto je především velmi přímočará obžaloba trestu smrti. A Kieslowski zcela očividně natáčel s cílem vytvořit "Zločin a zločin" - protože poprava vězně se v jeho podání nijak neliší od vraždy. Bez celovečerní stopáže by to nemělo kýžený efekt, ale přesto je 84 minut na takto jednoduchou "zápletku" poměrně dost. Přesto se jedná o působivý a v mnoha scénách hodně mrazivý film, který rozebírá stále aktuální téma.(21.1.2012)
-
Morien
Existuje hodně věcí spojených s filmem, které mě dokážou bez keců posadit na zadek, zrychlit mi tep, převrátit svět, obrátit peristaltiku, vzít iluze a takové ty věci. Ale teprve v poslední době si začínám uvědomovat, jak mocná je v tomhle ohledu kamera a způsob práce s obrazem. Plus ten chlad, bláto, odcizení, mlčenlivost, mučenlivost... Hrozný film. Hrozný. ♥(22.8.2010)
-
lesumir
Kieslowski to opět dokázal. Z jeho filmů jde cítit lehkost na sto honů, a je jedno, jestli se zabývá láskou nebo zločinem a trestem či sněním. Krátký film o zabíjení ukazuje zvláštním narativním způsobem tři postavy. Sledujeme mladého "vraha", pochodující socialistickou Varšavou. Taxikáře, který sám má rád utrpení a mladého právníka, který skládá zkoušku. V téhle polovině se dá sympatizovat jedině s trošičku naivním bývalým koncipientem, který vlastně sám neví, co má od života čekat. Na svojí prácinahlíží jako na poslání. Kieslowski se snaží v divákovi vzbudit nenávist proti dvoum deprivantům, aby to nakonec celé převrátil. Tuhle hodinku jsem sledoval se zaťatou pěstí a ten hnis ve mě stoupal jako Jackpot Sazky před Vánocemi, ale jakmile dochází k vraždě, začínám s taxikářem cítit a moje zlost odchází, přichzí lítost a smutek. Stejně tak před popravou, kdy vrah bilancuje o tom, co předcházelo jeho činu. __ Film od začátku buduje tvrdě atmosféru a občas ji uvolní, aby ji vzápětí opět přitvdil. Krysy, pověšená kočka, všude bordel. Obrazové kompozice jsou opravdu jednoduché a zatemňování rohů hraje silnou roli, v tom byl prostě mistr! Stejně hudba, kterou si vždycky pečlivě vybíral, ta umocňuje emoce, pocity a táhne nás jako Mustang.(7.11.2008)
-
sportovec
Komentáře hodnotící tento film mluví o vášnivém odporu autorů filmu proti trestu smrti. V této souvislosti se mi vybavují jiné filmy, příběhy justičních i vysloveně teroristických vražd (SACCO A VANZETTI, ZAVRAŽDĚNÍ TROCKÉHO, KATYŇ) i velkosérie vražd v nejrůznějších gangsterských i jiných akčních filmech, které vnímáme jako setrvačnou průvodní kulisu děje podobně jako neméně krvavé rvačky, které končí "pouze" většími či menšími zraněními. Jedno je jisté: ztotožňovat akt spravedlnosti - byť v komunistickém režimu - se sprostou úkladnou vraždou, taxikáře s traktoristou, připodobňovat srovnatelné k nesrovnatelnému je nepřípustné. Tím spíš, že člověk, navlečený nezávisle na své vůli do vojenské uniformy, vlastně přísahá věrnost zemi i za cenu ztráty vlastního života, jejímž jediným možným vykoupením jsou nezbytně nutné smrti a trvalá zmrzačení jiných lidských jedinců navlečených do odlišných stejnokrojů. Hranice každého pacifismu a humanismu začínají a končí tam, kde nastupuje neúcta k lidskému životu. Syrovost a hrůznost takových aktů je ve filmu popsána s krutou názorností a s využitím všech tehdy dostupných možností filmové techniky. Ponurost obrazu, zoufalost výkřiků - režisér evidentně splývá s postavou obhájce - dokazují celou tíhu spojenou s tak strašlivou prací. Kdybychom hledali paralelu, našli bychom ji v lékařských operačních sálech, v lidských tělech, která jsou materiálními bojišti ducha se smrtí. A v eutanazii, která je v mezních případech současně, není-li prokazatelně zneužita, i vraždou, i milosrdným vykoupením z milující ruky. Přechody a hranice tu jsou velmi povlovné, avšak nezbytné. Jinak hrozí jiné nebezpečí: nebezpečí bezzudného řádění samozvaných katů, neschopných zvládnout své vnitřní stresy a pnutí jinak než postihováním a následným nedobrovolným vnucovaným obětováním životů cizích lidí, jejichž alternativní právo na vlastní plnohodnotný život je v každém případě stejné. I tak lze vykládat "dekalogový" Kieslowského pohled do posledních věcí lidského života.(23.12.2008)
-
Legas
Takový nepříjemný pocit v žaludku a celkovou tíseň ve mě vyvovalo naposledy Requiem za sen. Krátký film o zabíjení vypráví svým působivým obrazem, plným zajímavě použitých kamerových filtrů, dodávající filmu tísňivou, bezútěšnou atmosféru. Dialogy jsou velice úsporné, na divákovi leží nelehký úkol - přebrat si to všechno v hlavě sám.(8.9.2007)
-
FlyBoy
Nijaké prihrievanie si polievočky, ale vážené spodobovanie a la Dostojevsky ("Zločin a trest") rozkrojené na dva rovnako mraziace kusy. Prvý, takzvaný "Introduce and murder" v ktorom sa na ohavných, zašlých a začmudených uliciach socialistického Poľska ukazuje trojica (zatiaľ navzájom sa nepoznaných) aktérov (labilný dvadsaťročný mladík, ambiciózny advokát a čudácky taxikár). Úvodné oboznámenie ústi k hrozivému prelnutiu ciest vraha a obete, kde sekeru nahradzuje kameň. Druhý, súmerne s prológom bez chrbtový úsek laicky nazývam "judgment". Ten má takisto surovú až kremačnú kadenciu (šibenica, telové tekutiny), lenže sa nepácha, ale trestá. Alebo oboje??? Dilema, ktorá aj napriek svojej nejednoznačnosti je zakotvená v Ústave nejedného územného celku. Praví sa, "Od doby Kaina žiadny trest nenapravil a neodstrašil svet pred páchaním trestných činov". S tým sympatizujem, avšak aké rozpetie majú medze únosnosti pardónov pre narušených alebo chladnokrvných zabijakov? Bojím sa toho, že všetkým tým, ktorým automatické vetovanie "kresla" pripadá správne, uniká význam povážlivých slov "účelne odňať právo žiť". Pojem hodný úvodzoviek a dlhých debát, ktoré žiaľ vedie len málokto. Krzysztof Kieslowski na chúlostivú tému neodpovedá, práve naopak sa opytuje, stavia mramorový monument stojaci v mene práva/nepráva, bez peňažného zázemia, bez onej slobody a bez akejkoľvek pomoci módnych relativít.(27.4.2010)
