Ta třetí

Navenek nenápadná televizní retroinscenace, která přesně zachytila a převedla svou literární předlohu do digitální podoby (připomíná značně SATURNINA nebo Škvoreckého adaptace). Kultivovaný naturalismus, který byl vůdčí metodou Jaroslava Havlíčka, v Kleinově režii zůstává zachován; Vondráčkové Adéla osciluje mezi dívčím věkem a rodícím se vampýrem, až nečekaně velkou vnitřní nerovnováhu v sobě skrývá Dlouhého legionář. Ostatní postavy jsou více načrtnuty než vykresleny snad s výjimkou Mileny Ilony Svobodové, jejíž kultivovaný herecký projev se má oč opřít. V kontextu devadesátých let se jedná o nadprůměrné a zdařilé dílo, které se dokázalo vyrovnat důstojně i s postižením prvorepublikové atmosféry, v níž se náš tragický příběh odehrál. (15.06.2008)

90%. Psychologické drama "Ta třetí" disponuje skutečnou atmosférou. Výborně zahrané, ústřední herecká dvojice je skvělá. Filmům Dušana Kleina se snažím vyhýbat, ale za adaptaci Havlíčkovy novely se stydět nemusí. Není jistě bez zajímavosti, že Blanka Bohdanová, tady v roli Jiřího matky, si v předchozím filmu Jaroslava Balíka z roku 1968 zahrála "tu druhou". (06.07.2010)

Dlouhý s Vondráčkovu v tomhle televizním filmu předvedou Havlíčkovu novelu na takové úrovni, za kterou se často marně vydávám do kina. Zejména Vondráčková mě překvapila tím, jak svou cukrářku podala (ty očí v závěru..). U Dlouhého a Pavelky jsem tak překvapen nebyl, ti mě už přece jen potěšili mnohokrát. Klein trefil přesně tu pravou atmosféru, příběh vypráví pomalu a klidně, tak jak si předloha žádá, dobře vybraná je i Viklického hudba. Jedna z malých náplastí na televizní poplatky.. (04.10.2011)

Miluju Havlíčkovu psychologickou výpravnost, kde dokáže jedinečně popsat charaktery jednotlivých postav a příběh zasadit do ovzduší poválečných let první republiky. To platí u všech jeho knih a z valné většiny i u přepisů na filmové plátno. Nedávno zesnulý Dušan Klein se této adaptace zhostil naprosto parádně a nebál bych se tenhle televizní film přirovnat spolu s "Kafka to taky neměl lehký" k jeho nejzdařilejším dílům. Dobová atmosféra dýchá z každého záběru, Lucka Vondráčková je až obdivuhodně krásná, odhalená ňadra její půvab ještě zvyšují. Pro mě je to její nejlepší filmová role, klobouk dolů, co tady zahrála. To samé platí o Vladimíru Dlouhém, jehož výkon je zbytečné komentovat. Hudba Emila Viklického tvoří nedílnou součást celku a její dramatičnost kolikrát pěkně nabírá na obrátkách. Pecka! Po dvacetileté repríze musím zvednout hodnocení na plný počet! Stále jsem si po skončení filmu marně lámal hlavu nad tím, kdo je vlastně ta třetí? Až když jsem si to znovu pořádně srovnal v hlavě, pochopil jsem. Naprosto geniální název, zkrátka mistr pera a znalec lidských duší Jaroslav Havlíček. Musím napravit dva resty. Za prvé, přečíst knihu (nechápu, že jsem ji mohl nechat opomenutou, vzhledem k tomu, že mám většinu díla od Havlíčka přečteno) a za druhé, zkouknout ještě stejnojmenný film z roku 1968, jehož je tato verze remakem. (19.01.2022)

Druhá adaptace stejnojmenní Havlíčkovy prózy, kterou Jaroslav Balík v první filmové verzi z roku 1968 zasadil do současnosti, si ponechává původní dobové reálie 20. let. Co mají oba verze společného, jsou skvělí herci. Vladimír Dlouhý znamenal sázku na jistotu, pozitivním dojmem působily i Ilona Svobodová nebo v roli matky Blanka Bohdanová (v první adaptaci si zahrála jednu ze dvou milenek). Ale především velice překvapila jednaadvacetiletá Lucie Vondráčková v typu role či filmu, jaký si snad už nikdy později nezopakovala a nezopakuje (a že byla jak kouzelná, tak hodně přesvědčivá). Pokud jde o hudební složku, stařičký swing mi zde k příběhu sedl lépe, než psychedelický rock ze zlatých šedesátých u Balíka. Přesto mne tento příběh o muži, který zamilovaně váhá mezi mladou slečnou a starou kamarádkou z dětství, a ze své neschopností dát přednost jenom jedné se nakonec zastřelí, nijak výrazně neoslovil ani teď v tomto odlišném podání. Celkově za mne opět lepší průměr. 60% (Filmová výzva: Padme_Anakin) (14.08.2019)