Obsahy(1)
Vesnická dívka Žofka jde sloužit do Prahy, kde ji svede lehkomyslný Rudolf Slaba. Rudolf je vyhozen z práce pro opilství a Žofka od něho po narození dítěte odejde. Na radu staré žebračky se začne živit žebrotou, je však uvězněna, ačkoliv je nevinná. Po propuštění se chce i s děckem utopit, ale omdlí a domnívá se pak, že dítě utonulo. Zubožené Žofky se ujme paní Robová. Po její smrti Žofka zdědí peníze. S výčitkami svědomí se vrátí do vesnice Dubová, kde se provdá za Jana Rokytu a vede účetnictví v jeho dílně. Manželství je však bezdětné. Syn statkáře z Dubové Jaroslav Beneš se v Praze seznámí s půvabnou Jitřenkou. Jitřenka čeká s Jaroslavem dítě, ale jeho rodiče svatbě brání. Po narození dítěte jezdí Jaroslav za svou novou rodinou do Prahy tajně... (ČSFD)
(více)Recenze (4)
V první půlce drama, ve druhé spíše veselohra, na konci opět drama....Někdy děj pádí rychle kupředu, jindy (směrem ke konci) je zase zbytečně rozvleklý....Stopáž trochu přestřelená....Prostě poněkud nevyrovnaný film, ale dívat se na to dá. ()
Vavřinec Řehoř původně psal Dvojí život jako novinový román na pokračování v Lidovém Deníku. Jednotlivé kapitoly vycházely za války a čtenářům zřejmě vyhovoval příběh o obyčejné dívce z české vesnice, které zničila život služba ve Vídni. Pro zájem se příběh neustále rozrůstal (s hlavní hrdinkou čtenář prochází události cca 20 let), načež se knižní vydání stalo součástí Knihovny Lidového Deníku. Pro širší představu je dobré uvést, že tuto edici zahajoval jiný Řehořův řomán Návrat (1914) a než přišla řada na Dvojí život ve třech svazcích, řadu doplnily romány Na zámku vojetínském (1916) Jana Kobra nebo Matka (1918) Karla Mečíře. Do roku 1933 vyšel Dvojí život celkem šestkrát, což můžeme směle označit jako bestseller a jeden z hlavních důvodů, proč Kubásek natočil hned dvě filmové adaptace. Tato první je své předloze nadmíru věrná, jen proměňuje Vídeň za Prahu. Mary Jansová je velmi autentická, J. W. Speerger je skvělý jako její svůdce, v druhé dějové linii odehrávající se v součastnosti vyniká roztomilá Marie Černá a kouzelná Betty Kysilková. Výzvu pro badatele představuje osobnost Jerzy Pawikowského. V této podobě dává smysl veškerá psychologie postav, motivace jejich rozhodování a pokud si člověk umí najít k němé kopii vhodnou instrumentální hudbu, může být projekce dobrým zážitkem. #Edisonline ()
Nádherný obraz nejen ženských nelehkých osudů. Trochu pohádkově laděný příběh napříč generacemi. Výborná herecká procítěnost dvou hlavních postav Žofky a Jitřenky mě ohromila a velmi rád bych s Mary Jansovou a Marií Černou viděl více. 90 let starý snímek se stále aktuálními životními zkouškami, které umí život připravit. Mladistvá naivita, tíha svědomí, rozhodnost napomoci svému osudu i spravedlivé rodinné štěstí. Být snímek doprovázen hudbou, plný počet by byl z mé strany neoddiskutovatelný. ()
„Jenom dej pozor v tom Babyloně, na hezké tvářičky je tam políčeno na každém rohu!“ A pan výpravčí věděl, o čem mluví, ale Žofka na jeho moudrou radu nedala a lehkovážně si musela nabrnknout prvního floutka, kterého potkala („Rudolf propadl alkoholu docela, city jeho otupěly, všechna lepší hnutí zmizela.“). Režisér se ambiciózně rozhodl propojit osudy tolika postav, že by i orloj záviděl… Ženské hrdinky jsou bohužel téměř všechny hysterky, ale alespoň těch pár mužských protějšků bylo docela snesitelných, ať už zámečnický mistr Rokyta, pan rada Beneš či jeho mladý synovec „proklínaje zlořečenou smetanu“ Jaroslav. Faktem ovšem zůstává, že těch 101 minut je až zbytečně moc, a často se bavíte spíš kouzlem nechtěného (bleskurychlé vyřešení zločinu spáchaného na bohaté „žebračce“, dívka, jež matku a budoucího příbuzného líbá vášnivěji než svého milého, konec, při kterém opravdu žádná z postav nepřijde zkrátka atd.). Celkově to bude ještě na slabší průměr, ale pozdější Kubáskovu zvukovou verzi si už raději s díky nechám ujít. ()
Reklama