Záhadný případ Galginův

Je docela štěstí, že se povedlo náhodou tenhle filmový skvost zachránit (byl dlouho považován za ztracený, v devadesátých letech byl nalezen v George Eastman House díky tomu, že se zde promítal Čechům žijícím ve Státech). Krásně propletené vyprávění plné bizarních a absurdních zvratů a nádherných vedlejších epizod (např. krádež kalhot, zachraňující ženicha před ostudou, hrozící mu díky neschopnosti místního krejčího). Theodor Pištěk a Ferenc Futurista jako představitelé dekadentní zvrhlé nadržené a zchudlé šlechty jsou rozkošní. Veškeré skutky jsou motivovány sexem nebo penězi (případně obojím naráz). Lidé tehdy prožívali velmi jednoduché emoce - nejčastěji lovili bažanty ;-). (04.08.2010)

41st KVIFF 2006 - TREASURES FROM THE NATIONAL FILM ARCHIVE - Poklady z Národního filmového archivu (28.06.2009)

V NFA mají podivnou schopnost vydávat za poklady ty nejméně zajímavé filmy. Znovuobjevení Galgina odpovídá podobné kauze se Šachtou pohřbených ideí. Ano, je skvělé, že v 90. letech byly filmy dohledány a doplnily tak mozaiku českého němého filmu. Samostatnou kapitolou je pak letité opečovávání Jánošíka ve slovenského archivu... Nicméně, byly skutečně dohledány zajímavější filmy, než ty, které se z NFA dostávají na světlo světa pouze v zahraničí? Patří Galgin a Šachta na festilová plátna a kabelové televize více, než-li například Únos bankéře Fuxe? Lépe průměrné filmy zašantročit a pak oslavit, než se postavit k tomu, co by k dispozici už dávno být mělo. (09.09.2010)

Theodor Pištěk v pozoruhodné dvojroli vynikajícího němého filmu. Čekal jsem film, na kterém je zajímavé hlavně to, že byl dlouho pokládán za ztracený a nedávno se objevil. Snímek mě ale svou kvalitou velice příjemně překvapil. Dojem trochu kazí jen mezititulky z americké verze s nesmyslně přejmenovanými postavami. Pokuď hrabě Jaromír z Kolovratu stojí před vlastním hrobem, na kterém je ovšem jméno Artur Galgin, rád bych věděl, co tím ti Američané chtěli říci. (16.07.2006)

26.10. Ponrepo. Film dlouho považovaný za ztracený. Až v roce 1992 byl získán ze sbírek George Eastmana House v Rochesteru, kde byl uložen pod titulem "Hrabě Jaromir z Kolovratu". Snímek jsem zhlédl s živým klavírním doprovodem a s anglickočeskými mezititulky, jejichž přečtení se naštěstí dalo zvládnout. Děj byl celkem jednoduchý, film byl jednoznačně dramatická záležitost, ale chvílemi působil dojmem komedie, jeho jednoduchá zápletka byla víceméně postavena na motivu ztráty paměti,herecké výkony byly místy velmi křečovitými kreacemi. Ale co je důležité, občas jsem se i zasmál a publikum kolem mě také, takže to snad úplně nejhorší nebylo. Samozřejmě v tom útlém spektru z němých filmů, co jsem zatím viděl, tento patřil mezi ty slabší kousky..Ale co, každý němý film, ať už původně pokládaný za ztracený, v tomto případě spíš za znovu nalezený, je velmi cenná záležitost, a to hned z mnoha ohledů. Herecké výkony: Nejlepší byl asi věčně se šklebící a lišácky prohnaný baron Konstantin (Ferenc Futurista) nebo venkovský hrubián Ondřej v podání Jaroslava Vojty, který vše řešil pěstmi. "Nej" scéna: Určitě ta, kdy se původně mrtvý statkář Jaromír objevil znovu na svém statku, pak ta, kdy ve svém okně viděl svého soka Konstantina, anebo když se podíval na svůj hrob s úplně jiným jménem. (27.10.2007)