Smrtelný případ

„Smrtiaca záležitosť” má najskôr veľmi zaujímavé obsadenie, a až následne potom všetko ostatné, čo v podstate k tomu automaticky prislúcha, to jest príbeh a forma nakrútenia. Totižto, predstavovať absolútneho klasika britskej kinematografie Jamesa "Jima" Masona je úplne to isté, ako skrátka nosiť drevo do hory, pričom sa medzi nami určite nájdu aj takí jedinci, ktorí totiž nemajú ani najmenšiu páru o tom, o koho sa to vlastne jedná ?  Stelesnil mnohovrstevnatú postavu agenta Charlesa Dobbsa, ktorý rieši dvojaké problémy, a to na pôde manželstva, kedy toleruje nezvyčajné správania svojej atraktívnej škandinávskej manželky Ann, a zase na druhej strane sa čoraz intenzívnejšie zaplieta do prípadu úradníka z ministerstva zahraničných vecí, ktorý mal údajne spáchať samovraždu, kde bol tiež považovaný za veľkého komunistu, a nemenej menšieho špióna, a tak to bude mať aspoň o to oveľa viacej zaujímavejšie a pestrejšie, že nebude žiadnej núdze o dostatočné napätie s tým spojené...? Pomáhať mu pôjde jednak ozaj svojský, spiaci inšpektor Mendel, používajúci účinné metódy vyšetrovania, alebo sa mu taktiež ozve jeden starý priateľ z Rakúska - Dieter Frey. A nedajbože, aby som ešte náhodou nezabudol na vdovu po Samuelovi Fennanovi, Elsu, ktorá sa tvári, akoby sa ani nechumelilo. Každý z nich má k danej veci určite čo povedať, niekto viac, iný menej, ale napokon nič predsa nevychádza podľa tých naijdeálnejších predstáv. / Už o pár viet vyššie, som spomínal mimoriadny ansámbel, ktorý okrem Masona, dopĺňajú aj títo dvaja oscaroví herci, s pôvodom z Európy - Francúzska Simone Signoret a Rakúšan Maximilian Schell, či aj Švédka Harriet Andersson, známa z filmov Ingmara Bergmana, trebárs Leta s Monikou a iných. Pozoruhodným bol jednoznačne aj Brit Harry Andrews, ktorý si už zahral v Lumetovom Pahorku z roku 1965. Zrejme najviac ma oslovil výnimočný casting, plný zvučných mien, že na ostatné technické zložky filmu už asi nezvýšil čas, a to ani napriek tomu, že za kamerou stál renomovaný kameraman Freddie Young, či na režisérskej stoličke sedel rešpektovaný remeselník Sidney Lumet. Nebyť podľa mňa zbytočnejších vzťahových liniek medzi Charlesom a Ann, mohol tým pádom vzniknúť kvalitnejší špionážny thriller, ktorý by sa viacej sústredil na jadro hlavnej myšlienky, pretože vďaka tomu sa to odsúvalo na vedľajšiu koľaj. (16.05.2021)

V době studené války britského diplomata Samuela Fenana a jeho manželku anonym obviní z kontaktu s východoněmeckou rozvědkou. Agent tajné služby Dobbs, který Fenana vyslýchal, podle názoru představených zavinil jeho sebevraždu. Dobbs však trvá na svém podezření, že kompromitovaného Fenana někdo umlčel vraždou. Dobbs sice dává výpověď, ale přesto s pomocí někdejšího inspektora kriminálky a s nasazením života umíněně pokračuje v dramatickém pátrání po objasnění Fenanovy smrti. (02.11.2010)

Ucourané, po dobrém začátku se všechno utopí v hromadě keců. Studená válka je zbytečně moc na okraji námětu.Těžká angličtina, přiznávám, že jsem tentokrát málo rozuměl. Mason s knírkem mi přišel málo zajímavý, Simone Signoret už přestárlá a celá tak nějak uhrovatá a oteklá, a opravdu "cool" byl jedině Mendel Harry Andrewse, ale ten zase skončil jak pes. (08.08.2013)

"Přišel mi trochu ukecaný, ale přičítal jsem to pochopitelné nervozitě," říká o jedné postavě na začátku filmu Charles Dobbs (James Mason). Totéž by se dalo říci i o scénáři tohoto filmu, který je sice ukecaný, ale rozhodně ne nudný. Zásluhu na tom má jak tradičně výtečný James Mason v hlavní roli, tak Simone Signoretová ve vedlejší roli nešťastné ženské (takové role hrávala dost často a vždy úžasně) a pochopitelně i Lumetova režie. Jen člověk nesmí čekat žádnou bondovku: Smrtelný případ je sice film o špionech, ale většina z nich vypadá jako vaši sousedi. Má jediná výtka směřuje k divné, nevhodné a rušící hudbě, která se naštěstí neobjevuje příliš často. (06.10.2008)

Adaptovat le Carrého lze nejrůzněji, ale v žádném případě ne teatrálně, div ne až melodramaticky ve vztahové rovině a ukecaně. Což je cesta, kterou se jako na potvoru Lumet vydal. Prostý fakt, že knižní předloha je le Carrého prvotinou (a první knihou v sérii o Smileym), která má ve své podstatě totožnou dějovou linku (akorát méně rafinovanou a ve všech ohledech podstatně horší) jako jeho pozdější nejproslulejší masjtrštyk, tak to výslednému dojmu také dvakrát nepřidá; stejně jako nepochopitelné rozhodnutí nepoužít jména z předlohy. (25.01.2015)