Two Men from Another World
Režie:
Miloš MakovecScénář:
Vratislav BlažekKamera:
Jan RothHrají:
Oldřich Nový, Dana Medřická, Helga Čočková, Jan Tříska, Rudolf Deyl ml., Miloš Kopecký, Josef Beyvl, Jarmila Smejkalová, Anne Herendeen, Eleonora Leffová (více)Obsahy(1)
Ačkoliv název této komedie zní podivně, vystihuje zápletku děje. Dvojčata - bratři Pavel a Petr Fořtovi žijí každý úplně jiným způsobem života: Petr se živí jazzovou hudbou v Americe, Pavel je profesorem klasické hudby v Praze. Právě pro rozdílné názory na muziku Pavel v Čechách nechá bratra "zemřít" a obráceně do Ameriky falešně oznámí, že on i rodina zemřela. Ovšem Petr i se svým dospělým synem přijíždějí do Československa a po určitých zmatcích a zápletkách je rodina najednou pohromadě. Rozdíl v životním stylu i postojích obou bratrů je zjevný, takže je jen otázkou času, kdy si záměrně vymění role a začnou se dít věci... Důležitou složkou filmu je hudba, jejímiž autory jsou Vlastimil Hála a Jiří Baur. Skladby nahrál Orchestr Karla Vlacha a písně, které se staly všeobecně velmi oblíbenými, nazpívali Oldřich Nový, Helga Čočková, Jan Tříska aj. (Filmexport)
(více)Recenze (34)
Tak především: název téhle veselohry budí falešnou představu, že půjde o duchařskou historku nebo něco podobně fantastického (tomu napovídá i výskyt dvou Oldřichů Nových na fotkách). Oním světem není míněn svět astrální, nýbrž imperialistický a těmi dvěma nikoli Nový v dvojroli, ale jen ten americký a jeho syn Jan Tříska. Vratislav Blažek, nejplodnější autor tzv. pozitivní či komunální satiry, měl dva cíle: poskytnout svému oblíbenému komikovi v rámc možností trochu dstojnou příležitost v socialistické kinematografii (předtím se o to rozpačitě pokusil už Hudbou z Marsu, potom o poznání líp ve Světácích) a pak si taky do našeho "lidově demokratického zřízení" šťouchnout. Takže zápletka se točí kolem dvou bratrů, z nichž jeden je zatrpklý sešlý Čech a druhý pozitivní, čiperný Američan. Vymění si role a Amík ukáže Čechovi, že nemá tak rezignovaně podléhat systému. To všechno je přepečlivě zamaskováno několika brigádami a všeobecným pozitivnem, ale někde úplně vespod to je a je to aspoň trochu znát. Líbí se mi scéna, kdy americký Nový vejde do třídy svého bratra, studenti nic netuší, on si je vychutnává a k jejich údivu zapěje swingový song o tetě, co hrávala na trumpetu. :-) Pěkný moment, Nový má jiskřičky v očích... 30% ()
Překvapivě svěží, byť budovatelsko-kritická komedie Miloše Makovce z roku 1962. V hlavní dvojroli bratrů muzikantů Petra (navrátilého čecho-amerického jazzmana) a Pavla (straně věrného přísného profesora hudby "Šopéna") ve filmu po létech zazářil Oldřich Nový, pozornost upoutají i má oblíbená Dana Medřická, Jan Tříska coby mladičký Čechoameričan (snad osud?), nebo Miloš Kopecký v epizodní roli psychiatra šité na tělo. Filmem zatím nesměle zní mládí, jazz a náznaky kritiky období 60. let, i když kvůli nevyrovnanému scénáři kvalit Kristiana ani Starců na chmelu snímek rozhodně nedosáhl. Ale i občasné povedené scénky (jazz ve třídě, houpačky, nepolíbení manželky, psychiatr) mohou vyvolat pohodu v duši. Ukázka: https://www.youtube.com/watch?v=4gH5b_EBnEQ ()
Horší dvakrát Oldřich, než Oldřich dvakrát v montérkách. V tradici Nového divadla Oldřicha Nového a při vědomí jeho práce s hudebními žánry v 50. letech, by se mohlo zdát, že Dva z onoho světa jsou šťastným návratem Oldřicha Nového nejen k hudební komedii, ale i k oblíbené komedii záměn, žánru, který pomáhal celý život kultivovat a propagovat. Ale namísto toho se setkáváme s referáty o socialistké morálce, nesmyslně budouvanou láskou mezi bratrancem a sestřenicí (v podání nevšedně špatného Třísky a Čočkové) a s Novým v trapně agresivní poloze, který neváhá v dvojnické úloze soupeřit sám se sebou. Jistě, tehdejší mladá generace se hlásila o slovo už nějaký ten pátek a nebylo možné ji ignorovat, ale zároveň nebyla v takové kondici a neměla takové představitele, aby jí bylo možné zcela ustupovat. Ano, už i tady se zpívá v naivních moderních písničkách o Gině Lollobrigidě a během pár měsíců přichází do kin další hudební komedie o mladých a pro mladé, která koketuje s muzikálem, Prosím, nebudit!, takže cesta ke Starcům a Klarinetům byla nezvratná. Ale za jakou cenu? Za cenu frází a kašírovaných představ o tom, jak je mladým nutné vyhovět všemi prostředky. ()
Dostat jazz začátkem šedesátých do filmu, tomu říkám husarský kousek. A když ještě k tomu ten jazz není odsouzen, ale nakonec zvítězí jako spojnice mezi mládím a pedagogem, jako milovnice tohoto hudebního žánru nemohu jít s hodnocením níž. ()
Hodnocení, vnímající tento svěží autorský film Vratislava Blažka a Oldřicha Nového spíše negativně, nejsou tak úplně objektivní. Konfrontace dvou odlišných světů, životních stylů i společenského statusu obou bratrů nabízí poměrně odvážné řešení. Kritický osten se nemilosrdně zabodává do průměrného života pražského profesora vážné hudby, ztrácejícího čas nesmyslnými brigádami a schůzemi, ale nijak neglorifikuje ani rozevlátou bezstarostnost amerického emigranta, vracejícího ovšem poněkud zahořklému dvojčeti elán a trochu jiný pohled na život mladých. Přístup k mladé generaci, k jejich názorům, k hudbě, která je oslovovala a díky které získávali alespoň minimální pocit svobodného nadechnutí, by rozhodně neměl být zatracován či zesměšňován. Zvolna stárnoucímu Oldřichu Novému, filmovými režiséry neprávem přehlíženému, se zde nabízela velká příležitost, kdy se mohl opět s potěšením vrátit ke své kristianovské identitě, což se daří zejména v pointách záměn obou hrdinů. Stranou by ovšem neměla zůstávat ani plejáda předních zástupců Thálie ve vedlejších i epizodních rolích (Tříska, Medřická, Deyl, Kopecký, Zázvorková, režisér Wasserman). Dokonalým či snad nadčasovým vnímat tento film jistě nelze, uchoval si však určitou mladickou svěžest a tu a tam jím zablýskne perlivý humor. Stále je to ale film, který stojí a padá s velikostí Oldřicha Nového. ()
Je smutné sledovat herce, který už nemá tu vitalitu. To platí o hereckých osobnostech, ne o těch šašcích, co nyní hrají v nekonečných seriálech. Ale i jim rozumím, neb je vozí k lehké práci, jsou mezi lidmi, a ještě dostanou slušně zaplaceno... O. Nový zažil ve stáří šok. Nějaká omladina ho seřvala na ulici, utahovala si z něho, jak je starý a ošklivý, on pak už nevycházel z bytu... Pro mě byl osobnost, a bude i nadále. ()
♫ Zapište si to všichni za čepice, život je nejkrásnější učebnice... V roce 1962 se generace filmů tzv. nové vlny pouze začala rodit, některé scény v sobě ještě ukrývají budovatelský charakter a tak se samozřejmě Dva z onoho světa nemůže rovnat s filmovým muzikálem o dva roky mladším Starci na chmelu (rovněž z pera Vratislava Blažka). Nicméně docela zábavná, barevná a na svou dobu moderní retro komedie s Oldřichem Novým v hlavní dvojroli. Oceňuju především výborný soundtrack Orchestru Karla Vlacha a z pozice současného diváka taky dobový pohled na generační rozdíl v hudebním vkusu (moderní jazz vs. klasika). Mírně kritické srovnávání života a názorů dvou hudebních milovníků v ČSSR a z USA snad i trochu naznačovalo, že se brzy začne blýskat na lepší časy. Alespoň na pár let... S mírným nadhodnocením 70% ()
Oldřich Nový alias Pavel Fořt alias Petr Forda. ()
Je to taková milá, místy poměrně dost vtipná věcička, u které stojí za zmínku báječná hudba a Oldřich Nový v dvojroli, jedenkrát jako sucharský profesor vážné hudby a po druhé jako volnomyšlenkářský Čechoameričan a džezmen. Ten střet a záměna dvojčat mě bavila a nejvíc se mi líbila teta s trumpetou.. Brigádu socialistické vlasti rychle vytěsním, doufám, a snad zapomenu i na to, že jsem viděla pana Nového s krumpáčem, brr.. ()
Pro Nového a Třísku mám slabost a líbila se mi Helga Čočková, jíž jsem během filmu nemohla přijít na jméno, až jsem se sem musela jít podívat, která že holka to hrála Alenku. Daly se i některý písničky a zajímavý byly záběry Prahy za doby socialismu. Vzhledem k výšeřečenému jsem se rozhodla udělit rovnou polovinu z celkového maximálně možného počtu hvězdiček. ()
I filmové agitky si prošly vývojem. 1) Film má všechny znaky typické pro budovatelské období. Ale ještě je tu cosi navíc. Lehce kritické náznaky, že se společností zase není všechno tak úplně v pořádku, jsou nepřehlédnutelné. Ovšem především je film agitka, čím blíže konci, tím více agituje. Pomýlené "děti" (studenti 4.C před maturitou) seznají, že Chopin budovatel je vlastně jejich člověk. A i jeho americký bratr se synem se jistě v nové republice uplatní. Do Ameriky se už nevrátíš. Dostuduješ u nás. Je to tady zadarmo. Svatá prostoto!_____ 2) Po svižném začátku se všechno silně zpomalí a objeví se nuda._____ 3) Zajímavý je posun od budovatelských a folklórních songů ke klasické hudbě a dixielandu._____ 4) Společenské postavení učitele hudební výchovy je samo o sobě absurdní. Tento předmět patřil mezi tzv. výchovy (hudební, tělesná, výtvarná). Vzpomínám si, že ti úplní hudební mameluci dostávali na vysvědčení trojku (pokud hrozilo vyznamenání, tak jen dvojku). Podobné to bylo i v kreslení či tělocviku. Zmíněné předměty vnímali i učitelé jako oddechové. Představa, že by se učitel hudební výchovy na gymnasiu (tehdy dvanáctiletce) těšil podobnému respektu, je jen filmovou licencí._____ 5) 63letý Oldřich Nový (dvojrole bratrů), 42letá Dana Medřická (žena profesora hudby), 26letý Jan Tříska (Američanův syn Robert), kterému to velmi slušelo, 40letý Miloš Kopecký (psychiatr) či 40letá Stella Zázvorková (průvodčí) jsou ti, kterým film vděčí za svou popularitu i dnes. A samozřejmě scenáristovi 37letému Vratislavu Blažkovi, který si zde ostřil pero pro budoucí díla._____ 6) Film nabízí spousty dobových reálií z Prahy. Vedle notoricky známých záběrů z Václavského náměstí stojí za zmínku recepce hotelu Jalta, lékárna u Černého orla na Malostranském náměstí, terasa Strahovského kláštera, Letenské sady s pečlivě vyzmizíkovaným Stalinem a další._____ 7) Zvláštní uznání si zaslouží surrealistické okamžiky: Oldřich Nový s krumpáčem na brigádě, Jan Tříska jako návštěvník z Ameriky či "zásah" příslušníka SNB na Václavském náměstí. Inu, když má někdo tetu, která troubí trumpetu..._____ 8) Výstižný koment: Marthos***, tomtomtoma**, Přemek**. ()
2/10 Jak se spoustou vybornych hercu natocit opravdu hroznou agitku? Takto! To by clovek neveril, jak dolu se da jit - "v americe je blaze, ale ponekud draze..." neni nad poradnou akci Z kombinovanou s jazzem. Ale bylo tam par zapichu treba v podani Kopeckeho treba o stolicce ;] jinak opravdovy potrat ()
Jakási divná agitka z 60.let. Ve filmu zazní třeba věta " Na západě by se divili, že si ředitel školy musí přivydělávat s motykou" divím se , že tohle prošlo, stejně jako udělat hlavního hrdinu jako američana co se sem vrací i se synem. a svému bratru dvojčeti pěkně zavaří a vzájemně si vymění role. Do toho ona západní hudba, které holduje naše pokroková mládež. Když vezmeme v potaz nevýrazné herecké výkony, tak zazmínku stojí jen role dcery v podání pěkné Helgy Čočkové. Film je jinak nezajímavý a nepřesvědčivý. ()
Strašné, v čem musel hrát Oldřich Nový. Uvědomělé, plánované a vděčné režimu. ()
Kdysi jsem u jednoho filmu scénáristy Vratislava Blažka zaznamenal poznámku, že jde o jeho typickou moralitu. Při hloubavějším zamyšlení nad jeho filmovými scénáři dojdeme k resumé o vnímavém postřehu autora poznámky. Dva z onoho světa nevybočují z Blažkova žánru. Představitel hlavní dvojrole dává zapomenout na dvacet let, o které zestárl, a svou vrozenou ironii v podkladu hlasu roztáčí opět do nejvyšších otáček. Ani zápletka a hudební aranžmá není k zahození. Nebýt závěru, zaujala by hravá hudební komedie svým uhrančivým stylem nadhledu. Ten závěr si nikdo nezasloužil, a důstojnost hlavní hvězdy je lacině zesměšněna angažovaným moralizováním. Hořká pachuť konce vše příjemné hyzdí svou nebezpečně štvavou ideologií, byť je ověnčená odstupem životní moudrosti hrdiny. Hvězdou filmu je Oldřich Nový v roztomilé dvojroli profesora hudby Pavla Fořta a jeho dvojčete, čechoamerického jazzového hudebníka Petra Fordy. Pohled na život v socialistické společnosti je podrobován konfrontaci s kapitalistickým systémem hospodářství a životního stylu. Někdy násilně a hystericky, přesto vše s Nového vznešenou noblesou a trefnou jízlivostí. Uchvátí svým výkonem i nadšením. Závěrečné hodnocení je již budovatelský blábol a manipulativní propaganda, která vše poctivě vybudované zahání do močálu znechucení. Hlavní ženskou postavou je Alena (velmi zajímavá Helga Čočková), Fořtova dospívající dcera. Klasický vzdor dospívajícího ke ctihodné spořádanosti a společenské užitečnosti rodičovské autority je tím správným kořením filmu. Výraznou postavou je Pavlína (dobrá Dana Medřická), Pavlova trpělivá manželka a lékárnice. Až mužova neprohlédnutá záměna ji vyburcuje z letargie všedních dnů. Důležitou postavou je Robert (zajímavý Jan Tříska), Petrův syn a neúnavný sexuální loudil. Z dalších rolí: překvapený ředitel školy (příjemný Rudolf Deyl ml.), svébytný psychiatr (dobrý Miloš Kopecký), uvědomělý předseda občanského výboru (zajímavý Josef Beyvl), pateticky uražená češtinářka (šarmantní Jarmila Smejkalová), elegantní mladá Čechoameričanka (Hermína Šebestová), či Alenini spolužáci Osner (Jan Kotva), Kvapil (Ivo Pešák), Rabiška (Pavel Sladovník) a Kubát (Jiří Janoušek). Uvědomělá angažovanost je nebezpečná, Blažek byl pokrytec i umělecký talent. Nový i styl celkového aranžmá zaujme, ale poslání přináší bolehlav. ()
Zcela urcite nejlepsi pasaz je, kdyz jde bratr s krumpacem na brigadu a jeho rozhovory s reditelem, ucitelkou nebo ridicem (fakt vtipne hlasky). I pres zajimavy namet a hlavne, na zanr hudebni komedie se mi film zda utahany a misty dost nudny. Novy potesi kdykoliv, zde mame moznost ho videt ve dvojroli, pusobi ale dost ustarane a bez jiskry. I kdyz je film barevny, pusobi spise, jako by se tocil v padesatych letech. ()
Jazz.... pro mě důvod zasvěcení vlastního života hudbě, pro autory tohoto počinu jen imperialistické zvěrstvo chabých mozků. Studium na konzervě v 60. létech bylo na mašli. Nepovedený film, přičemž význam jeho názvu mi stále uniká. Pohled na pana Nového je tak nějak smutný. Celý ten film působí smutně. Jednu hvězdu dávám za jazzovou verzi " Já mám, lidi, mám tetu. Která troubí trumpetu" ()
"Buď to budeš hrát Dalibora, nebo budeš vymrskán ze společnosti slušných lidí." Spousta slušných drobných nápadů filmařských i satirických bohužel jako příběh nedrží příliš pohromadě. Praha začátku 60.let s doprovodem ♫ optimistické hudby vz. Expo a rebelských šlágrů "S hrůzou vidím, otče, žes byl taky pásek !" Kam prý se hrabe Luxembourg ! ... ALE ! Kdeže agitace ! Poměrně krotká varianta dobové satiry (silněji Až přijde kocour, Procesí k panence i Král králů) v čase poststalinského uvolnění s dnes aktuálním nacionálním :) motivem. "On profesor hudby a já Čechoameričan..." radši už si běžte, dvojčátka, lehnout !" 2-3* svítí nad vámi. ()
Za hysterické herectví Čočkové * dolu... ()
Brrr. Oldřich Nový, podávající svému kapitalistickému bratrovi krumpáč se slovy "zajdi za mě dneska na brigádu, ať nepřijdu o odznak"... bez komentáře. Rok 1962? Nechápu... Jo, a historka o tom, jak se Jiřina Steimarová (ne štáb) zbořila při pohledu na Nového v montérkách, pochází z filmu SLOVO DĚLÁ ŽENU :-) ()